Ovce kamerunská - domácí
Řád: sudokopytníci
Ovce kamerunská byla patrně první domestikovanou ovcí. Pochází z horských afrických oblastí. Již před 9000 - 11000 lety sloužila lidem jako zdroj mléka, masa a kůže.
Existuje v mnoha barevných variacích od mléčně bílé po tmavě hnědou až černou. S výjimkou nozder, tlamy a kopýtek je celá pokryta srstí. Ta je krátká a na zimu pouze zhoustne, odpadá tedy klasické stříhání. Ovce kamerunská se chová hlavně pro kůži, maso a mléko. Ovce kamerunské jsou skupinová zvířata, ve volné přírodě se mohou vyskytovat ve skupinách o více jak 1000 jedincích. Skupiny nemají žádného vůdce. O samotě se zvířata cítí deprimovaná. Samice přivádí mláďata na svět cca po čtvrt roce v polovině jara. Rodí jedno až dvě jehňata, která jsou okamžitě po narození schopná vstát a sát mléko. Pohlavně dospívají v jednom roce. Živí se travou.
Ovce kamerunská patří do skupiny západoafrických plemen ovcí, které se vyznačují vodorovným držením uší, na rozdíl od východoafrických a jihoafrických, které jsou klapouché.To, že se jmenují „kamerunské" je patrně jen shoda náhod. Prvé dovozy těchto ovcí se totiž uskutečnily právě z Kamerunu.
Kaple sv. Josefa
Zápis o postavení kaple pořídil v roce 1866 P. Rudolf Vícha, tehdy už farář v Kopřivnici, zdejší rodák.Pozemek určil sám farář Leifert, když se sedláci neshodli, kde by měl stát. Bylo to v roce 1836, i když později byl na omítku uveden rok 1832. V Melečku vyráběli cihly, mezitím sedláci dováželi kamení, písek, vápno a ostatní materiál, dříví na střechu a věž vzali z obecního lesa. Stavbu vedl zednický mistr Hruška z Opavy. Zedníci a tesaři byli z Hradce, stravovali se u fojta. Dřevo na lavice dal mlynář Šulc, oltář zhotovil stolařský mistr ze Štáblovic.Na zakoupení zvonu dala obec 90 zl., ulil jej olomoucký zvonař Stank, po roce však praskl a musel se přelít (40 zl.). Oltář zdobil "štafíř" z Příbora.Věřící se rozhodli zasvětit kapli sv. Josefu, sochu daroval P. Leifert. Také další obrazy věnovali občané, křížovou cestu Rudolf Šulc. Varhany byly zakoupeny ze hřbitovního kostela. Ornát darovala kněžna Eleonora Lichnovská, sama jej vyšívala. V roce 1866 byl při kapli založen pěvecký sbor.Nová křížová cesta byla pořízena v roce 1877, dlažba položena v roce 1891, nové harmonium bylo pořízeno v roce 1918 z darů věřících. Zvon byl za 1. světové války v roce 1917 rekvírován, nový byl zakoupen v roce 1919. Když v roce 1934 zakoupil Karel Chromý nový větší zvon, sloužil starší jako umíráček. Krátce před okupací v roce 1938 byla dokončena elektrifikace.Během bojů o obec 1. - 3.5. 1945 byla poškozena střecha, hlavní dveře a kamenný kříž u vchodu. Péčí občanů byla kaple brzy opravena.Po celou dobu totality se o údržbu kaple starali místní věřící občané (zčásti organizováni v Čs. straně lidové), všechnu práci prováděli zdarma, náklady na materiál a odborné práce uhradili sbírkami mezi sebou.Poslední oprava kaple se prováděla v letech 1981 a 1982. Původní břidlicová krytina byla nahrazena plechovou, (také věž), byly zavěšeny nové okapové žlaby, vyměněna stará okna a dveře za nové, kaple uvnitř vybílena a zvnějšku omítnuta.V obci stojí na rozcestí u nynější mateřské školy kříž postavený v roce 1905.Kamenný kříž v blízkosti Šulcova mlýna je starší, pochází z roku 1885. Až do roku 1902 vedla kolem stará cesta do Hradce, proto se u něj zastavoval každý pohřební průvod na rozloučenou s obcí.Dřevěný kříž stojící na kraji pole u silnice do Domoradovic, byl zde postaven za prusko-rakouské války v roce 1866, druhý (který původně stál ve středu obce) byl v šedesátých letech přemístěn do zahrady Rudolfa Víchy. Oba byly naposled obnoveny v roce 1996.