aneb
Tady byla ves
for English scroll down
Les Křižánek dnes nepůsobí jinak, než jakýkoli jiný les. Přibližně uprostřed tohoto lesa, na konci odbočky z modré turistické trasy, však nedaleko sebe najdeme vysoké obranné valy, zbytky náhonu s rybníčkem, dvě památné lípy a u nich vysoký dřevěný kříž a zbytek kamenné křtitelnice. Od středověku tu totiž stávala víska a v ní tvrz a dřevěný kostelík Nalezení sv. Kříže, podle nějž se tento les dodnes jmenuje.
Ves Křižánky (Kříženec, Křížence, Křesenice) byla
založena v době kolonizační, z písemných pramenů o ní víme již k roku 1052. Tvrz v ní zřejmě vznikla ve století 14., avšak ves je již roku 1552 uváděna jako pustá - dle terénního průzkumu zřejmě kvůli nedostatku vody. Za života Albrechta z Valdštejna bylo Jičínsko před válkou chráněno, ale po jeho smrti r. 1634 se stalo zvláště Sobotecko v jinak zpustošené zemi "dojnou krávou" pro procházející a zimující vojska: Jičínsko se tak rychle obrátilo ve spálenou zem, dvě třetiny jeho obyvatel se konce třicetileté války nedožily. Za definitivním koncem vsi Křižánek stál roku 1646 rytmistr švédské armády Lattermann (tento voják se chlubil, že vypálil na 900 měst a vsí, vyloženě hrdina). Třicetiletou válku tak přestál jen opuštěný dřevěný kostelík s hřbitovem. Historie Křižánku se tím ale překvapivě ještě nekončí.
Právě vetchý kostelík bez dveří a oken nadále využívali obyvatelé okolních vsí a díky místním kronikářům o tom máme úžasné a nevídaně podrobné dobové svědectví, které velmi doporučuji k přečtení. Jako by to psali Jirásek s Němcovou dohromady - a přitom jsou to skutečné "malé" dějiny.
Od roku 1682 do roku 1736 katoličtí faráři (první nejmenovaný a poté Josef Stella) z Libáně rozesílají stížné listy k hejtmanovi, také k hraběti Černínovi i k pražské konzistoři o tom, že lid ze Zelenecké Lhoty, Vlčího Pole, Bačálek, Veselice, Řitonic a Skuřiny dochází do zchátralého kostelíčku v Křižánku a sám si slouží ("husitské") mše podle česky psaných knížek, uchovávají u sebe zvony a na ně vyzvání, děti křtí a na hřbitově u kostelíčku sami pohřbívají. Navrch připojil ještě udání na stoletou porodní bábu a zaříkávačku mraků Evu Svobodovou. Tohle všechno se zde tedy skutečně dálo, neboť farář Stella od farníků za všechny úkony žádal poplatky vyšší, než náleželo a odmítal vyjíždět, když pro něj neposlali čtyřspřeží - na to si zase stěžovali jeho chudí farníci.
Po jedné mši sloužené v Křižánku se strhla bitka, když se Stellův kostelník pokusil ukrást vesničany donesený zvon. Stella rány rozdával i schytal, a tak se celá záležitost dostala až k soudu. Stella se dle soudu provinil svévolným zvyšováním a vymáháním odměn a stanovil mu pevný ceník, zelenolhotští se provinili proti katolickému náboženství: chatrný kostelík soud nařídil zbourat, tři vesničany zatknout (vypovídali např. o nesmyslnosti uctívání soch a obrazů svatých; všichni včas uprchli) a ve vsi zabavit všechny české knihy.
Zvláště opis výslechu 100leté zaříkávačky Svobodové vřele doporučuji k přečtení (pasáž s "otázkami" asi ve 3/4 stránky).
S bouráním kostela kostecký hejtman nesouhlasil, došel si tedy farář Stella pro povolení k hejtmanovi starohradskému a s ním se v noci ze 4. na 5. května 1719 vydal kostelík potajmu zbořit a jeho vybavení zabavit. Když druhý den věřící do Křižánku přišli, našli jen rozvalené kamení. Následujících 17 let stížnost střídala stížnost, padla i nějaká nařízení, ale nic se nezměnilo. Na zdejším hřbitůvku se nadále pohřbívalo a vztah mezi páterem Stellou a "jeho" ovečkami zůstával napjatý.
Roku 1735 v dopise hejtmanu Sweerts-Šporkovi shrnuje letitou historii hraběnka Isabella Černínová:
Podle výslechu sedláků na městském úřadě v Sobotce vychází najevo, že farář libáňský zavinil všechny mrzutosti a také svou chtivostí peněz ovečky své od sebe odvrátil, takže bez něho si obřady samy vykonávaly. Zneuctil místo sám, když se s nimi do rvačky pustil a je zbil. Když kněz opustil příkaz mírnosti a důstojnosti, potom se nedivme nevzdělanému sedláku. Proč jim zvonek bral? Proč ho nevrátil? Mírněji si počínali ti hrubci, než on vzdělaný, který tvrdí, že byl nemocen a po čtyřdenní zimnici zeslabený a přece 6-8 osob se mu muselo bránit! Nemohu chválit, že bez kněze pohřbívají, ale dovedu si to s úctou k místu a předkům vysvětlit. (...) Jen ať farář věci z kostelíku vrátí a je rád, že obyvatelé kostelu odlehlých vsí Zelenské Lhoty, Skuřiny a Záhub o zvonění Ave Maria tolik stojí. Za to by je měl chválit a ne jim útěchy odmítat.
Teprve v roce 1736 za přítomnosti právě hraběte Šporka a dalších Lhotečtí s farářem Stellou podepsali "mírovou smlouvu" a tím se křižánecká historie uzavřela.
Dnes uprostřed smrkového lesa najdeme dvě letité lípy vysazené před vchodem byvšího kostela, velký kříž a kamenný sokl křtitelnice v místě oltáře, mnoho terénních náznaků a obrysů budov, jižně od kříže pak mohutné valy tvrziště a ještě jižněji, za cestou, pozůstatek rybníčku a jeho náhonu. Od kříže směrem jihozápadním pak kačeři najdou i malou plastovou pixlu se zápisníčkem.
Přijměte tedy, prosím, pozvání do lesa Křižánku - ať se vám procházka líbí!
zdroje:
obec Zelenecká Lhota. Kostelík Nalezení sv. Kříže v lese Křižánku
Infocentrum Dolní Bousov. Křižánky
ulrychova-archeolog.webnode.cz. Vrcholně středověké nálezy z lokalit Jičínska uvedených v listinách 13. století
BÍLEK, Karol. Dolnobousovsko v literatuře a kultuře
Cross in Křižánek or There was a village once
This geocache brings you to a place hidden in the wood called Křižánek (≈Little Cross), where there used to be a village of the same name, which referred to a small wooden Church of the Finding of the Holy Cross. The village was firstly documented in 1052 but was abandoned in 16th century due to water scarcity. Deserted houses were destroyed a century later during the 30 year war. But even when the village was abandonded for 100 years, even after another 100 years since the abandoned village was destroyed, the small wooden church that endured it all was still used by people from surrounding villages. They used the church for their hussite (≈protestant) church services served by themselves because of their rift with local catholic priest. Since the 16th century the Czech lands were forcibly catholic and the local parish priest Josef Stella was very zealous and grabby. After many discords with "his" parishioners, the priest personally tore the old church down during one May night in 1719.
Today, you can find here nice forest, two ancient lindens and a cross in the place of the former church and mounds of a small fort and other buildings. And this cache, of course ;) Enjoy your stroll!