CZ / D
Inspirovala jsem se knihou od Alfreda Elberta "Luby v Čechách – město houslařů". Kniha popisuje život v houslařském městě Schönbach (Luby) v první polovině minulého století. Zachycuje vyprávění a vzpomínky občanů, kteří museli opustit město a německých občanů, kteří ve svém rodném městě zůstali. Jako důležitý pramen posloužily Dějiny Schönbachu, sepsané dřívějším kostelníkem kostela sv. Ondřeje, Heinrichem Zährlem.
Všechna místa, která jsou v knize popsána velmi dobře znám a mám k nim vřelý vztah, stejně jako měly generace přede mnou…
Vesnice ležela poblíž německé hranice as 3 km západně od Lubů. Po roce 1880 se Výspa osamostatnila a stala se spolu s částmi Liščí Vrch, Lesní Chalupy, Železný Hamr a samotou Ludabrunn samostatnou obcí. V této době se vedle zemědělství stává dalším důležitým zdrojem obživy místních obyvatel domácká výroba hudebních nástrojů a jejich součástí, které dodávali do lubských továren. V roce 1905 je ve Výspě podchyceno 30 domáckých výrobců součástek a 14 samostatných hudebních nástrojařů. V roce 1930 žilo v obci 266 obyvatel a bylo zde 49 domů.
Počátkem roku 1946 bydlelo ve Výspě 178 Němců a jeden český dosídlenec. Po ukončení nuceného vysídlení v říjnu 1946 zde smělo zůstat19 německých obyvatel, neboť byli nepostradatelní jako specialisté pro výrobu hudebních nástrojů. Divoké proměny poválečné doby dokládají i následující fakta: v lednu 1947 bydlí v obci 47 Slováků, ale již v říjnu téhož roku jich zde žije pouze 8. Koncem roku 1947 žilo ve Výspě 49 obyvatel, z toho 26 Čechů, 8 Slováků, 3 volynští Češi a 12 Němců.
Koncem roku 1948 bylo obydleno již jen 8 usedlostí.
Z vyprávění paní Rosy Deistlerové:
Měli jsme 3 hospody: Hammerl, jmenovali jsme ji Kreuzer, ale majitelé se jmenovali Riedlovi. Hammerl stál na saské straně Hennebachu a tak se jmenovalo také i oněch několik domků za hranicemi. Pak hospodu Hajek, naproti našemu rodnému domku. Ještě dnes můžeme spatřit stromy, které ohraničovaly zahradu hospody. V létě tam byly lavice a stoly. Přišlo mnoho hostů ze Schönbachu, ze saského Landwüstu a z okolních obcí chebska. Třetí hospodou byla hospoda Fischbach. Kromě jiného pašovali návštěvníci hospody např. z Hammerlu čokoládu a burské oříšky. Na české straně, zcela na hranicích, zase stál mlýn Hammermühle, daleko známý nejlepším chlebem. A tak mnohý návštěvník si vzal cestou pecen chleba, protože v Hammermühle byl nejlepší.
V období slunovratu byla na výšině u Výspy mladými muži postavena velká hranice. Musela být vysoká, aby při hoření svítila do dálky. Po setmění se u hranice sešlo více spolků. Hranice byla zapálena, pronesena řeč a zpívalo se. Když hranice dohořela, hoši a děvčata se drželi za ruce a skákali přes ní....
Ich inspirierte mich bei dem Buch „Schönbach in Böhmen – Stadt der Geigenmacher“ von Alfred Elbert. Dieses Buch beschreibt das Leben in der Stadt der Geigenmacher, in Schönbach (Luby), in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts. Es hältfest die Erzählungen und die Erinnerungen nicht nur der Einwohner, die die Stadt verlassen mussten, sondern auch der Einwohner, die in ihrem Vaterland endlich blieben. Als weitere wichtige Quelle diente die Geschichte von Schönbach, aufgeschrieben vom früheren Messner der St. Andreaskirche, Heinrich Zährl. Alle Orte, die im Buch beschrieben sind, kenne ich sehr gut und ich habe mit ihnen gleich wie die ältere Generationen schöne Beziehung.
Ich inspirierte mich bei dem Buch „Schönbach in Böhmen – Stadt der Geigenmacher“ von Alfred Elbert. Dieses Buch beschreibt das Leben in der Stadt der Geigenmacher, in Schönbach (Luby), in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts. Es hältfest die Erzählungen und die Erinnerungen nicht nur der Einwohner, die die Stadt verlassen mussten, sondern auch der Einwohner, die in ihrem Vaterland endlich blieben. Als weitere wichtige Quelle diente die Geschichte von Schönbach, aufgeschrieben vom früheren Messner der St. Andreaskirche, Heinrich Zährl. Alle Orte, die im Buch beschrieben sind, kenne ich sehr gut und habe ich mit ihnen gleich wie die ältere Generationen schöne Beziehung.
Das Dorf liegte nahe der deutsche Grenze ungefähr 3 km westlich dem Schönbach. Nach 1880 ist Výspa selbständig geworden. Zusammen mit Liščí Vrch, Lesní Chalupy, Železný Hamr und Ludabrunn wurde Výspa eine selbstandige Gemeinde. Eine wichtige Unterhaltsquelle waren Landwirtschaft und Musikinstrumentenbau. In 1905 gab es 30 Heimhersteller der Musikinstrumentenbestandteile und 14 selbständigen Instrumentemacher. In 1930 wohnte im Dorf 266 Einwohner und es gab hier 49 Häuser.
Am Anfang des Jahres 1946 wohnte in Výspa 178 Deutscher und ein tschechischer Zuwanderer. Nach der Vertreibung der Deutschen in Oktober 1946 durfte hier 19 Deutschen bleiben, weil sie unentbehrlich wie die Spezialisten für die Instrumentenbau waren. Wilde Verwandlungen der Nachkriegszeit beweisen auch die folgenden Fakten: im Januar 1947 wohnten im Dorf 47 Slowaken, aber schon in Oktober 1947 nur 8 Slowaken. Am Ende des Jahres 1947 lebten in Výspa 49 Einwohner - 26 Tschechen, 8 Slowaken und 12 Deutschen. Am Ende 1948 wurde nur 8 Anwesen bewohnt.
Aus der Erzählung von Frau Rosa Deistler:
Wir hatten 3 Wirtshäuser: Hammerl, wir hießen es Kreuzer, aber die Besitzer hießen Riedler. Hammer stand auf der sächsichen Seite von Hennebach. Und so nannte man auch ein paar Häuschen hinter der Grenze. Dann hatten wir das Wirtshaus Hajek, es war gegenüber unserem Haus. Auch heute kann man noch die Bäume erblicken, die einen Garten der Kneipe umgrenzte. Im Sommer gab es dort die Bänke und die Tische. Es kamen viele Gäste aus Schönbach, Landwüst und aus anderen Dörfern. Eine dritte Kneipe war Fischbach. Die Besucher smuggelten zum Beispiel aus Hammerl eine Schokolade oder eine Erdnüsse. Auf tschechischer Seite stand die Hammerlmühle, berühmt für ihres besten Brot.
In der Zeit der Sonnenwende erbauten die jungen Männer einen großen Scheiterhaufen. Er musste hoch sein, damit er in die Ferne leuchtete. Eine Rede wurde gehalten und alle sangen.