Čtyři dohody je kniha, která byla napsána Donem Miguelem Ángelem Ruizem a u nás jí prezentuje výborným představením Jaroslav Dušek. Pojednává o dohodách, které máme uzavřít sami se sebou, aby jsme žili šťastný život a lépe vycházeli s ostatními lidmi. Dohoda třetí zní: "Nevytvářejme si falešné domněnky."
Proč mezi lidmi vzniká tak snadno nedorozumění? No protože si lidé dokáží vytvářet falešné domněnky, které nám dokaží úplně zkreslit vnímání. Třeba se nám stane, že jdeme po ulici a potkáme známého, který nás nepozdraví a my si vytvoříme domněnku, že je na nás třeba naštvaný, že se urazil, dokonce si i na něco vzpomeneme, že jsme o něm řekli něco a už nevíme, že on si nás vůbec nevšiml, protože mu třeba zrovna umřel otec a je myšlenkama úplně jinde.
Jaroslav Dušek vypráví úplně krásnou historku, jak si jeho manželka vytvořila falešnou domněnku. Jarda koupil nějaký výrobek, objednal ho po telefonu, přes internet zaplatil, ale bylo nutné si ho vyzvednout osobně. Neměl čas, ale naštěstí firma sídlila na trase podél Vltavy, kudy denně jezdí s manželkou. A na té trase je jedno speciální místo, které si nemůžete splést, protože jsou tam dvě pumpy těsně za sebou a hned za tou druhou pumpou je veliký most Inteligence, přes řeku Vltavu. Jediný most široko daleko. To si nemůžete splést. Hned u pilíře mostu je rovnoběžná řada domů s řekou, jediná řada na trase a v té řadě domů je největší bílý dům. Tam je ta firma. Manželka řekla: "To je jednoduchý, já to tam zítra vyzvednu." Druhý den manželka volá Jardovi. "Prosim tě tak jsem tady a ten dům tu není." Jarda odpovídá: "To je nějaké divné, vždyť ještě včera tam byl." Manželka odvětí "Prosim tě nedělej blbý fóry a řekni mi, kam mám teda jet." Jaroslav: "Jak to mám vědět, když nevím, kde jsi. Udej nějaké souřadnice."Manželka: "No kde jsem? Já jsem už tady mezi těma pumpama, na takový tý silnici." Jaroslav: "No tak to už jsi tam, jenom dojeď k tomu mostu a je to." Manželka: "Tam už jsem byla, tam se nedá jet, tam je nějaký zákaz vjezdu. Slepá ulice." Jaroslav: "No jasně, ale tak to už jsi to přejela, ty nesmíš dojet až k té značce. Ty musíš ještě předtím, hned za pilířem mostu, doleva." Manželka: "Ale vždyť tam žádná odbočka není." Jarda: "Prosim tě je tam, byla tam a bude tam." Manželka rozčíleně: "Teď jsem tam jela. Tak mi řekni, co mám teda dělat." Jarda: "Prosim tě teď, jak tam sedíš v tom autě, vidíš ten most přes řeku, vidíš ho před sebou?" Ona odpoví: "Myslíš ten železniční most?" Jarda nervózně "Prosim tě tam jinej není, samozřejmě ten železniční. Vidíš ho před sebou?" Manželka zoufale: "Něco vidíííím." Jarda: "Tak k tomu jeď." Teď slyšel, že se auto dalo do pohybu a ptá se: "Jedeš k tomu mostu?" Manželka zoufale: "Někam jedu.." "Už jsi u mostu?" "Někde jsem." Jarda: "Je za mostem ta odbočka doleva?" Manželka nadějně: "Něco tu je." "No tak tam jeď. Už je tam do parkoviště, ta cedule tý firmy?" Manželka odlehčeně: No, jo, tak už jsem asi tady no." A Jarda se zeptá: "A je tam ten velký bílý dům?" A manželka odpoví: "Je, ale vypadá úplně jinak, než jak jsem si ho představila." TOTO dokáže domněnka. Vygumuje dům!!!
Jarda to pak vyprávěl jako veselou příhodu kolegovi Viktorovi a jeho ženě Kateřině. Viktor se skvěle pobavil. Kateřina řekla: "Aha, no to je úplně jasný, to jsi jí to blbě vysvětlil." Viktor se Jardy okamžitě zastal, že to bylo vysvětleno perfektně. Kateřina odpověděla že ne, ty jsi jí tam nepotvrdil ten most. Jak se ptala na ten železniční most, tys to nepotvrdil. A právě to jí spletlo. Jarda se pak ptal manželky: "Iveto, jak jsi jela pro ten výrobek, spletlo tě to, že jsem Ti nepotvrdil ten železniční most?" A ona odpověděla: "Samozřejmě. Protože já měla najednou pocit, že jsem se ztratila." Toto dokáže domněnka. Přesvědčí vás o tom, že jste zabloudili na trase, kterou bezpečně znáte. Jarda ještě dodává, že nějaký čas na to šel po pěší zóně a viděl pána, který dost nahlas, povědomým hlasem povídal do mobilu a byl asi v této fázi: "Tak kde teda jsi konkrétně??? Co mi to tu vykládáš, musí to tam být. Tak se na to vyflákni!!! A Jarda za tři dny pochopil, že to bylo jeho druhé já. Že se uviděl. Taky by prohodil něco jako: "Tak jeď třeba do hajzlu." Protože by vybouchl. Jak to může nechápat?
Dnes už to ví. Už ví, že každej vidí svět svýma očima a už se nehádají. Nás mate iluze, že existuje nějaký společný svět stejný pro všechny. A uniká nám, že takový svět nikdo nikdy neviděl. Protože vidíme jen to, co nám zprostředkuje náš mozek a tomu věříme, takhle svět vidíme. Mozek nám vytváří obraz toho světa. Ten obraz je takový, jak byl vytvářen od dětství. Kam směřovala naše pozornost. Co považovali rodiče za důležité, co za zbytečné, s kým jsme se potkali, jaké náboženství nebo ideologie nás ovlivnila, to vše vytváří náš obraz světa. A myslíme si, že takový svět mají ostatní. Proto nás mate, že někdo nechápe tak jasnou věc. A proto nám třetí dohoda radí, aby jsme si nevytvářeli falešné domněnky.
Keš je součástí série keší Čtyři dohody. Nezapomeňte si opsat bonusové číslo na titulní straně log booku, budete ho potřebovat k nalezení bonusové keše Pátá dohoda.
Zde si můžete poslechnout divadelní představení Jaroslava Duška, ze kterého jsem čerpal a které vám úplně krásně všechny čtyři dohody vysvětlí a zároveň vás velmi pobaví: Čtyři dohody
Další keše v sérii:
Čtyři dohody: 1.Miřme slovy přesně
Čtyři dohody: 2.Neberme si nic osobně
Čtyři dohody: 4.Dělejme vše, jak nejlépe dovedeme
Opatrně otevírejte a důkladně prosím keš zakrývejte, ať není vidět.
Keš byla zvolena jako druhá nejlepší keš měsíce března 2014 Plzeňského kraje. Děkujeme za vaše hlasy.
