Nedaleko vesnice u výpusti zdejšího rybníka žila opuštěná hastrmanka Bělka. Byla to jedna z posledních hastrmanek v tomto kraji. Každý večer sedávala u rybníka, poslouchala kuňkání žab a povídala si s rybami o tom, jak moc touží po ženichovy a ukazovala jim své svatební šaty. Ty si sama ušila z ranní mlhy nad rybníkem a ozdobila je pentlemi, ale každý hastrman, kterého potkala byl zadaný a nebo měl chybičku. Jeden měl málo hrničku z dušičkami, druhý málo pentlí na klobouku a další netopil lidi a jen bafal z dýmky. Prostě nikdo nebyl bez chyby a ona čekala na dokonalého muže do svého vodního království.
Žábám už, ale její vzdychání po ženichovy a parádění lezlo na nervy, a tak se dohodly s rybkami, že jí poschovávají pentličky ze svatebních šatů. Druhý den večer si Bělka chtěla obléct opět své svatební šaty a pokochat se svymi pentličkami, ale našla jen otrhané šaty a pentličky nikde. Celé noci a dny běhala po břehu rybníka, plakala a hledala pentličky. Plakala tak usilovně až začalo hrozit přelití místního rybníka.Vzlykání bylo tak silné, že ho slyšely místní sedláci na polích.A tak jí lidé začli nosit pentličky nové.
Buďte tedy k Bělce hodní a pomozte jí šaty znovu ozdobit. Ale pozor Bělka sice pochopila, že dokonalý vodník asi není, ale co takhle dokonalý muž. Pánové moc se zde nezdržujte Bělka je všude....
