Údolní nivy řek patří v našich podmínkách obecně k ekologicky nejcennějším, nejbohatším a nejdynamičtějším částem krajiny.
Lužní lesy, vyskytující se kolem dolních toků velkých řek, jsou závislé na pravidelných záplavách a vysoké hladině spodní vody. Právě dostatek vody a bohatství živin v půdě formovaly pestrou skladbu místní flóry. Setkáme se zde také s četnými a zajímavými zástupci fauny. S velkým množstvím druhů ptáků i vzácnými druhy hmyzu. Bez výrazného zastoupení obojživelníků by luh ani luhem nebyl… K lužní krajině patří bezpochyby i nivní louky. Ty jsou významné jak svou estetickou či zemědělskou funkcí, tak jako jakýsi samočisticí filtr zemědělské a osídlené krajiny.
Vedle luk jsou s luhy neodlučně spjata též slepá a mrtvá ramena řek se specifickými druhy rostlin a živočichů. Mnohé z nich patří mezi ohrožené či chráněné.
Lužní lesy plní nespočetné množství funkcí. Například přispívají ke zmírňování extrémních letních teplot a nedostatku srážek v sušších oblastech či k vyrovnávání vodního cyklu. Neopomenutelný je význam mokřadních společenstev. Neopomeňme význam lužní krajiny z hlediska hygienického, krajinotvorného, rekreačního, estetického, botanického, hospodářského atd.
Údolní nivy řek patří v našich podmínkách obecně k ekologicky nejcennějším, nejbohatším a nejdynamičtějším částem krajiny. Lužní lesy, vyskytující se kolem dolních toků velkých řek, jsou závislé na pravidelných záplavách a vysoké hladině spodní vody. Právě dostatek vody a bohatství živin v půdě formovaly pestrou skladbu místní flóry. Setkáme se zde také s četnými a zajímavými zástupci fauny. S velkým množstvím druhů ptáků i vzácnými druhy hmyzu. Bez 
výrazného zastoupení obojživelníků by luh ani luhem nebyl… K lužní krajině patří bezpochyby i nivní louky. Ty jsou významné jak svou estetickou či zemědělskou funkcí, tak jako jakýsi samočisticí filtr zemědělské a osídlené krajiny. Vedle luk jsou s luhy neodlučně spjata též slepá a mrtvá ramena řek se specifickými druhy rostlin a živočichů. Mnohé z nich patří mezi ohrožené či chráněné. Lužní 
lesy plní nespočetné množství funkcí. Například přispívají ke zmírňování extrémních letních teplot a nedostatku srážek v sušších oblastech či k vyrovnávání vodního cyklu. Neopomenutelný je význam mokřadních společenstev. Neopomeňme význam lužní krajiny z hlediska hygienického, krajinotvorného, rekreačního, estetického, botanického, hospodářského atd.
Lokalita Očov se nachází asi kilometr na východ od Hodonína a táhne se cca 3 km od Přístaviště u Jezu proti proudu řeky Moravy. Přilehlé Očovské louky jsou pozůstatky nivních luk, které přečkaly vytvoření sítě vodních kanálů v padesátých letech 20. století a rozsáhlé meliorace na konci let osmdesátých. Odvedení vody z 
krajiny způsobilo pokles podzemní vody umožňující rozorání většiny zdejších nivních luk. Za zmínku stojí přítomnost říčních ramen, která zbyla po regulaci původního koryta řeky.
Vrby, topoly, duby, jasany, olše jsou místními zástupci stromů. Zdánlivě neprostupný podrost keřů tvoří hlohy, ptačí zob, střemcha či plamének plotní pnoucí se po stromech jako liána. Bylinný podrost je tvořen typickými zástupci jarního a letního aspektu.
Při jarní procházce tímto lesem na první poslech upoutá koncert mnoha druhů ptáků, noční i denní zpěv slavíka nebo zpěv drobného střízlíka (jeden z nejhlasitějších ptáků Evropy). V hustém podrostu to může být hojná červenka. Svým flétnovým hvízdáním vás okouzlí v korunách hnízdící žluva hajní. Z dutinových hnízdičů se často ozývá brhlík 
lesní (šplhá po kmenech hlavou nahoru i dolů) a řada druhů sýkor. Svým houpavým letem se prozradí zdatní tesaři, jakými jsou třeba datel černý, strakapoud prostřední a žluny zelené i šedé.
Nelze opomenout i skrytěji žijící savce, lesního hraboše – norníka rudého, rejska obecného. Z třídy plazů poměrně běžně potkáte užovkou obojkovou či slepýše křehkého, který je i přes svůj hadovitý tvar těla příbuzný více ještěrkám. Z obojživelníků 
hojně narazíte na hnědě vybarvené skokany, kteří se mimo období rozmnožování a zimu toulají po lese a hledají potravu (hmyz, plže).
Zbytky meandrů původního koryta řeky Moravy zůstaly v lese směrem od hodonínského splavu. Kromě přehlídky pro břeh typických měkkých dřevin upoutá pozornost porost droboučkých okřehků pokrývajících někdy i celou vodní hladinu. Jen bystré oči zachytí modře třpytivého ledňáčka prohánějícího se nad hladinou. Dlouhé nohy, dlouhý
krk, šedobílé peří – to je volavka popelavá lovící obojživelníky a ryby v mělčině. Žije zde i zdatný plavec, ondatra pižmová, živící se ohryzem vodních rostlin. Na březích lze zahlédnout světlé plošky ohryzaných kmenů topolů a vrb, které jsou nezvratným důkazem činnosti bobra. Trouchnivějící stromy na okraji ramen jsou nezbytné pro život a vývoj stovek druhů hmyzu.
Při severním okraji lesa Očov se rozkládají na ploše 34,7 hektarů Očovské louky. Mezi pozůstatky původní květeny patří několik chráněných vlhkomilných druhů bylin, např. česnek hranatý, konitrud lékařský a violka nízká. Při své procházce si snad ani neuvědomíte, že tyto louky jsou významným nalezištěm vzácných druhů pampelišek (např. pampeliška bahenní).
Bezobratlí jsou zastoupeni na loukách ohniváčkem a vzácnými tesaříky. Své oranžové břicho z tůně při ohrožení vystrkuje kuňka obecná. Před meliorací byla lokalita ojedinělým hnízdištěm bahňáků: kolihy velké, bekasiny otavní, břehouše černoocasého 
a vodouše rudonohého. Zvuk připomínající broušení kosy patří chřástalu polnímu hájícímu své území.
Cache se nachází v prostoru zaplavovaném řekou Moravou, proto může být v některých obdobích nepřístupná, možná i poškozená. V takovém případě se budu snažit ji vždy v co nejkratším čase obnovit.