Časová schránka – 2013
Úvodem bychom rádi zodpověděli základní otázky: Proč ? Co? a Jak?
Proč časová schránka?
Těžko říct. Chtěli jsme udělat tak trošku něco jiného, zvláštního, tajemného, hezkého a navíc spojit příjemné s užitečným. Zkrátka něco pro ty kteří si nejdou jen pro bod, ale pro ty kteří se rádi nadchnou pro cokoliv a jdou si za svým vysněným cílem až do poslední chvíle, tak jako to děláme my.
Co?
Obecně časová schránka, aneb „pošta do budoucnosti“ jak ji většina z Vás zná je schránkou uchovávající informace z vybraného období jako poselství budoucím generacím, které by ji mohly najít. Rozhodli jsme se proto založit schránku na počest roku 2013, který se nám v tuto chvíli již úspěšně vzdaluje.
Třináctka obsažená v letopočtu pro někoho smolným, pro někoho šťastným číslem. My se snažíme užívat plnými doušky vše co přijde, proto když jsme se ohlédli za rokem 2013, tak jsme úspěšně přehlédli většinu negativních informací, které na nás chrlí dnešní média a postupným přehodnocováním jsme vybrali následující dvě události, které se v tomto roce udály a které změnily náš pohled na svět k pozitivnímu v tom pravém slova smyslu. Uvědomili jsme si co vlastně všechno se dá prožít nového a nepoznaného. Podrobnosti k těmto událostem najdete dále v listingu a také další detaily v časové schránce.
Budeme rádi pokud se s námi a snad i budoucími generacemi podělíte také a donesete do časové schránky cokoliv co vypoví o Vaší vzpomínce na rok 2013, kterou si rádi připomenete i za pár let.K uložení Vašich vzpomínek poslouží 1,3 l plastový box. Kousek z tohoto boxu zabírá ještě ! nepřenosné ! razítko, které bohužel zaplňovalo větší část 0,6 l schránky keše, proto jsme ho umístili sem. Přinesení něčeho co vypoví o Vaší vzpomínce je samozřejmě čistě dobrovolné. Pokud se rozhodnete vzpomínku sepsat, tak k tomu slouží přídavný zápisník v časové schránce, nikoliv v keši.
Obsah keše se skládá jak už bylo řečeno ze dvou částí: menší krabičky kterou znáte z ostatních keší s obvyklou náplní logblokem, TB, CWG a drobnostmi na výměnu pro prcky které vždycky potěší. Větší krabička je vlastní časovou schránkou, takže prosím prohlížejte jak je libo, vkládejte Vaši vzpomínku, ale neberte a nevyměňujte obsah vlastní časové schránky. Děkujeme
Jak?
Jak tedy vlastně na keš? Nyní si přečtěte tu zásadnější část listingu a vnímejte jeho detaily. V terénu se Vám budou určitě hodit. Základní příprava je jen na rozehřátí a obsáhlý popis je na odrazení nevděčných, kteří touží pouze po bezvýznamném bodu do své pomyslné sbírky trofejí.
Tato keš nejspíš nebude mít přeplněný logblok záznamy kačerů. Při jejím lovení Vás bude čekat krapet odhadování, kam se vlastně vydat dál, přičemž obtížnost odhadování směrem k cíli bude narůstat. Takže na to buďte připraveni a vydávejte se na její lov nejlépe za dne, budete to tak mít o trošku lehčí.
Co s sebou: dobrou náladu, trpělivost, papír, tužku, navigaci/mobil, podrobnou turistickou mapu (při použití správného směru není potřeba) a kompas pokud chodíte s mobilem jako my.
Co nás ovlivnilo v roce 2013, že na něj budeme rádi vzpomínat?
Je to námi oblíbené cestování a to doslova všemi směry!
První cesta za dobrodružstvím
S laskavým svolením pana Jiřího Kolbaby použijeme pro naši keš jeho slova a to skvělé co nám s sebou přivezl z cest.
„Dnes to bude o lásce. Poznal jsem ji před dvanácti lety na cestách. Na první pohled jsem se beznadějně zamiloval. Toužil jsem s ní být co nejvíc, ale ona si k sobě jen tak někoho nepřipustí. Navíc má domov až kdesi na konci světa. Náš vzrušující vztah se musel omezit na velmi řídká setkání, myšlenkami jsem ale s ní byl stále. Právě se k ní, celý rozechvělý, opět vydávám. Je to teprve potřetí, takže jsme ještě na začátku. Už teď se těším na gejzír radosti, který vždy po prvním nesmělém dotyku nespoutaně vytryskne. Alespoň já to tak mám.“
Co je tou tajemnou láskou ptáte se?
Je to malebná, nespoutaná, panenská, spanilá
Antarktida
Prostě domov našeho věrného a všudy přítomného maskota Tučňáka císařského !
Jednoduše kus zmrzlé země, domov elegantního pána ve fraku.
O tučňácích a jejich životě tato vzpomínka především není. Je to o pozoruhodné třetí v pořadí výpravě pana Kolbaby, která započala na začátku ledna 2013 příletem do Buenos Aires a následným odcestováním na konec světa „Fin del Mundo“. Takto mnohoslibně pojmenovali kdysi obyvatelé jižní Argentiny romantické i drsné oblasti Ohňové země na nejzazším jihu jihoamerického kontinentu.
Následovala téměř měsíční plavba na devatenáctimetrové polské jachtě „Selma“, postavené před 32 lety ve Francii.
Počátek cesty se nevyvíjel úplně přesně podle plánů. Několika měsíční příprava spočívající v zajištění výbavy pro plachtění v antarktických mrazech se rozplynula jako pára nad hrncem, když letecká společnost nedodala do už tak posunutého termínu odplutí jachty zavazadlo s chybějícími věcmi. Se zapůjčeným vybavením od zbytku posádky jachty á la duch kapitána Scotta jachta se všemi účastníky nakonec v noci po čtyřech dnech čekání vyplula.
Posádka se během plachtění střídala v kormidlování přičemž příkazy kapitána zněly vždy jasně, podobně jako při vašem hledání. Jednou to bylo dvěstětřicetpět stupňů na jiho západ, podruhé zase jiným směrem. Vzdálenosti se střídaly osmset metrů pod jedním kurzem, poté se obrátil vítr, bylo nutné přehodit plachtu a směr se opět vystřídal. Prostě plachtění skrz oceánem plnými doušky.
Tato zběsilá a úchvatná plavba zároveň vedla z Ushuai, přes Drakeovu úžinu až do Grahamovy země.
Díky této události máme možnost zasnít se a jen tiše závidět tomuto parádnímu dobrodružství za polárním kruhem, které skončilo úspěšným návratem na konci ledna 2013. Díky neskutečné odvaze a odhodlání dobrodruhů z jachty Selma nezbývá než obdivovat jedinečné scenérie z ledového království protkané všudy přítomnými tučňáky.
Druhá cesta za dobrodružstvím
Druhou výpravou na kterou bychom rádi zavzpomínali je událost při které dozajista zaplesalo srdce, každého z Vás kteří tuto keš čtete. Nenechte se mýlit. Tato událost je na hony vzdálená malebné Antarktidě, ale přesto zrealizování této výpravy posunulo naše společné vnímání do zcela jiných dimenzí. Proč tak tajemně o této události? Tušíte správně, budete muset uhádnout o jakou událost vlastně jde a doplnit přesně v metrech obousměrnou délku cesty do výpočtu pro stanovení startovní pozice vlastní keše, tak aby jste se mohli posunout o kousek blíž k časové schránce.
Co tedy vlastně hledáte? Jedná se o událost ke které došlo dne 16. listopadu 2013. Během tohoto putování se udála naprostá česká prvotina této cesty při které bylo mimo jiné úspěšně využito biomimetiky. Vzhledem k tomu, že během cesty došlo k drobným komplikacím, tak cesta nedopadla úplně přesně jak její organizátoři očekávali, nicméně pro její velký úspěch pravděpodobně dojde v roce 2014 k jejímu opakování. Nezbývá než držet palce organizátorům, ale také Vám kteří jistě přesně víte o jakou událost jde a právě se vydáváte za svým putováním v rámci této keše.
Jako obvykle na úvodních souřadnicích keš nehledejte. Najdete zde tak akorát dům s číslem orientačním 2013 na Nezvalově ulici v Šumperku. Nicméně až tak bezvýznamným tento dům není, protože jeho vzdálenost vzdušnou čarou v celých tisících kilometrech od cípu Grahamovy země a následným přičtením vzdálenosti 2 595.14 km vzdušnou čarou do Ohňové země kde putování na ledový kontinent započalo, vydá souřadnici východní šířky po následné multiplikaci 100.
Souřadnice severní délky jak už bylo řečeno vyplyne ze vzdálenosti cesty které se týkalo druhé putování tam a stejnou cestou zpět. V reálu byla cesta zpět po vzoru biomimetiky, ale výpočet by byl krapet komplikovaný, pokud ho lze vůbec stanovit takže uvažujeme stejnou vzdálenost i pro cestu zpět. Od této vzdálenosti je potřeba odečíst přebývající vzdálenost 11 251,92 metrů a opět multiplikovat 100.
Úvodní souřadnice si můžete ověřit zde:
Zásadní údaje už víte, takže přejeme hodně štěstí na další cestě a přenecháváme Vaše skutečné putování za schránkou na dalším průvodci, který Vás bude provázet čtyřmi radami až do místa nálezu.
Jeho první rada zní:
Nyní své úvodní souřadnice správně máš,
započni od prvního křížení cest,
modrou ze svých dávných cest dobře už znáš,
neváhej, přímo za nosem lesní cestou nech se vést.
Počítej přesně 13 krát, nakonec trošku se skrč,
svou první indicii jistě už máš, hlídal ji prastarý krč.
Při tvorbě této keše bylo čerpáno převážně z internetových stránek pana Jiřího Kolbaby: www.theworld.cz
Poznámka 6.4.2014: Bedna lidičky padla, tak se prosím nehoňte a užijte si kešku v klidu. V podvečer a večer sem nemá cenu chodit pokud nechcete prozradit indicie myslivcům a nebo si koledovat o to, že je naštvete, protože pár posedů po cestě je.