Zvonička v Měrkovicích byla postavena 25.9.1910. Vyrobit a postavit ji dal Jan Vašek, kameník z Měrkovic. Zhotovil ji Alois Harabiš z Mnišího. Osmimetrová zvonička je vyrobena z dubového samorostu, vysvěcena byla 25.9.1912 farářem z Kozlovic. Prvním zvoníkem byla paní Kocurková, která zvonila do roku 1932. Poté do roku 1964 zvonila paní Julie Vašková. V letech 1964 až 2001 zvonila paní Marie Koníčková. Během druhé světové války byl zvon sundán. Po válce zakoupil a nechal pověsit nový zvon kozlovický farář Stanislav Dubina. Jan Vašek vytesal z pískovcového kamene z Kazničova sochu Vzkříšení Krista, která byla pak postavena na jeho hrobě na kozlovickém hřbitově.
V roce 2012 se členové SDH Měrkovice rozhodli, že provedou v měsíci srpnu údržbu zvoničky. Od téhož roku ji taky mají ve svém znaku. 17.8.2012 došlo k demontáži zvoničky a položení na montážní kozy. Bylo zjištěno, že patka, která byla šroubením uchycena do konzolí, je prohnilá a po konzultaci s odborníkem bylo navrženo, že bude prohnilá část zcela odstraněna a nahrazena novým kusem. Ostatní části, tzn. celý dubový kmen, zastřešení a kříž, včetně dalších kovových částí byly řádně očištěny a opatřeny novým nátěrem. Zvon z roku 1943 byl demontován a v průběhu údržby byl uschován. Jedna zajímavost, na kterou se při položení zvoničky přišlo. Při demontáži hasiči vtipkovali, zda nenajdou vzkaz budoucím generacím. Přímo vzkaz zatím nalezen nebyl, ale na střeše v oplechování byl nalezen podezřelý otvor, jako by po střele ze střelné zbraně. Otvor byl původně zatmelen, ale při čištění se starý tmel vydrolil a odkryl tohle, bůhví jak staré a za jakých okolností vzniklé, tajemství. Že to byla střela, je jisté, jelikož v protější straně pláště střechy je boule, kulka tedy nevyletěla druhou stranou ven, ale zůstala uvnitř střechy a nejspíš tam zůstane i nadále, protože do podhledu se v rámci údržby nijak nezasahovalo.
23.9.2012 se uskutečnila oslava stého výročí vysvěcení zvoničky. Oslavu uspořádali hasiči z Měrkovic. U zvoničky proběhl obřad, který vykonal farář z Kozlovic. Ten následně pověřil pana Jana Vaška, aby slavnostně rozezněl zvon. Tím se všem naskytla příležitost, vidět na vlastní oči a slyšet na vlastní uši umění ovládat zvon. Poté pokračoval slovem starosta obce Kozlovice a na závěr byli všichni zúčastnění pozváni na malé občerstvení u bývalé školy.
V současnosti (k prvnímu výkopu základů stavby došlo 4.5.2013) se u zvoničky staví kaplička "Kaple Vítězného Krista". V nové kapli bude instalována pískovcová socha Vítězného Krista z náhrobku hrobu Jana Vaška a jeho dvou manželek z kozlovického hřbitova.
O ZVONECH A ZVONĚNÍ
Proč se zvoní.
Za starých dob nebyly v našich vesnicích žádné kaple, ani zvonice. Až na popud císaře Josefa II. bylo vydáno nařízení o povinnosti zřízení zvonice v každé obci. Byla v tom patrná snaha o zajištění bezpečnosti na vesnicích při požárech a jiném hrozícím nebezpečí, „aby se mohlo na poplach zvoniti“. Zvonice bývaly umisťovány obvykle uprostřed návsi, aby byla v případě potřeby pohotově na dosah a hlas zvonu byl pro všechny dobře slyšitelný. Zvonění za dřívějších dob bylo považováno za čestnou funkci, obstarával ho většinou některý vážený hospodář nebo výměnkář. Během času přestalo však zvonění býti výsadou a poctou, ale stalo se i nemilou povinností. Zvoněním byli pověřováni obecní pastýři, obecní kováři, nebo nějaký děd nebo bába z pastušky. Jakmile už jednou vesnice vlastnila toto zařízení, začalo se zvonit klekání, stejně jak bývalo zvykem při kostelech. A toho zvonění bylo za dřívejších časů mnohem více než nyní. Zvonilo se nejen třikrát denně, ráno v poledne a večer - obvyklé klekání, ale i každý pátek ve 3 hodiny odpoledne, delší páteční zvonění "ke pěti ranám Kristapána". Při tomto zvonění měl každý pokleknout, muži smeknout a pomodlit se "Anděl Páně". Zvoniti se muselo vždy v pravidelný čas. Dle ranního zvonění se v mnohých statcích a chalupách vstávalo, v poledne obědvalo a porovnávaly se nástěnné hodiny. Večerní zvonění (klekání) bylo i pokynem pro děti, aby šly domů, protože bude chodit klekánice, která zlobivce a opozdilce odvleče pryč. Podobný účinek mívala i polednice, která dohlížela na včasný příchod dětí k obědu. Samosebou, že i při úmrtí občana a jeho pohřbu se zvonilo. Někde se prý zvonilo i proti letním bouřkám a rozháněla se mračna s kroupami.
Jak se zvoní.
Poledne i klekání se zvoní po dobu trvání modlitby Anděl Páně, což je asi dvě a půl minuty (při elektropohonu 3 minuty). Zvonilo se buď vcelku nebo s dvojím přerušením - modlitba má tři části. Klekání se zvoní ráno a večer. Původně se zvonilo v různou dobu podle ročního období, jak se rozednívalo a smrákalo, což se do jisté míry respektuje i dnes, kdy se rozlišuje letní a zimní období. Dnes se v různých lokalitách a podle ročního období zvoní ráno od 5 do 7 hodin, večer od 18 až do 22 hodin. Zvonění umíráčkem a zvonění hran jsou dvě různé věci. Umíráčkem se oznamovalo úmrtí. V českém prostředí se umíráček zvonil malým zvonem, když umřel farář, zvonilo se zvonem velkým. Umíráček se zvonil s přítrhem, takže srdce bilo na jednu stranu dvakrát (1 - 2 - 1 - 1 - 2 -1 ...). Tak lze zvonit pouze zvonem malým. Umíráček se zvonil původně hodinu, dnes se zvonívá půl hodiny. Zvonění umíráčku mělo tři části: jedním až třemi jednotlivými údery se rozlišovalo, zda se jedná o muže, ženu či dítě, pak se údery oznamoval věk, následovalo zvonění "hodinky" (s přítrhem). Hrany se zvonily po odzvonění poledne, původně hodinu, tolik dní a tolika zvony, jak si kdo mohl dovolit zaplatit. Zvonění pri pohřbech je opět něco jiného a jeho délka se řídila podle pohřebního průvodu: z domu smutku do kostela a pak z kostela ke hrobu.
Části textu jsou převzaty ze Stránek zvoníků Katedrály Svatého Víta na Pražském hradě
Další informace čerpány ze stránek obce Měrkovice a z publikace 220. výročí Měrkovic.
Zajímavé odkazy:
Virtuální prohlídka zvoničky
Stránky obce Měrkovice
Děkuji stonefish.cz za betatest.
Aktuálně aneb jak šel čas:
12. 10. 2014
Na Měrkovský krmáš proběhlo žehnání neboli vysvěcení kaple Vítězného Krista biskupem ostravsko-opavské diecéze Mons. Františkem Václavem Lobkowiczem. Akce byla spojená s oslavou 225 let založení Měrkovic.
26. 11. 2014
Ve večerních hodinách došlo k požáru opuštěné dřevěnky Jana Vaška - bratra poslední zvonařky, který v letošním roce na jaře zemřel ve věku 87 let. Byl u zrodu výstavby kaple Vítězného Krista. Zachraňovat hořící dřevěnou chalupu bohužel nešlo, oheň byl silnější a rychlejší. Z chalupy zůstal jen zděný komín ale i ten asi brzy zmizí.
Původní dřevěnka, kde bydlel Jan Vašek
Požár
Dílo zkázy dokonáno jest.