Svatonovice - Schwansdorf Traditional Cache

Řekl bych, že je v tom jakási lítost nad vsí, jež mi připadá odstrčená, na okraji zájmu, zapomenutá. Její opuštěnost je násobena také tím, že jižní okraj jejího katastru hraničí s nepřístupným vojenským újezdem Libavá. Ale možná, že nemám úplně pravdu, neboť během posledního průjezdu při instalaci keše jsem u vjezdu do ní zaznamenal úplně novou informační tabuli o mikroregionu Moravice a o kousek níže (neboť ves se od hlavní silnice Vítkov – Hořejší Kunčice č. 442 svažuje k údolí potoka Budišovky) bíle lakované posezení, jakých jsem při další cestě tímto mikroregionem objevil několik dalších.

Možná, že je tato keš též pokusem zviditelnit i něco, co nemá mimo svůj rámec pro ostatní lidi zvláštní význam – vždyť to známe všichni, jak si každý hrabeme na tom svém písečku.
Nakonec mi možná instalace této keše stála za to i proto, že Svatoňovice jsou jistým výchozím bodem do části zdejších oblastí s výskytem dolů na břidlici, proto, že mají vlakovou zastávku na trati Suchdol nad Odrou - Budišov nad Budišovkou a hned u této je počátek zeleně značené turistické trasy a zároveň 13. zastávka na okružní Břidlicové stezce. Kdyby tedy nic jiného, pak Svatoňovicemi prochází z mého pohledu obdivovatele horniny břidlice pěkná naučná stezka, zvaná „Břidlicová stezka“. Z tohoto pohledu jsou Svatoňovice skutečně jen kolečkem ve velkém soukolí, neboť patří k mnoha obcím Vítkovska a Budišovska, v nichž či poblíž nichž se břidlice z hlubin Země dobývala.
Asi je to jen můj pocit, ale zdálo se mi, že k této obci nějak nemohu najít nic zvláštního, tentokrát dokonce ani na obvyklých německých zdrojích, kde dokonce chybí v seznamu obcí dávno zaniklého okresu Moravský Beroun, německy Bärner Ländchen, kam patřila. Na přímý dotaz u německých krajanů jsem nedostal žádnou odpověď. Tak tedy moje postřehy.

Svatoňovice byly svého času (koncem devadesátých let) také mým objektem zájmu při fotografické honbě za kaplemi blízkého i dalekého okolí. Zde nakonec žádná nebyla – ale zaujalo mne, že na budově OÚ visí znak obce s labutí na vodní hladině. Přání jako otce myšlenky bylo hned na světě: Hleďme – tak zde je zdroj německého jména Schwansdorf! Neboť „der Schwan“ = labuť. Proč se Svatoňovice nejmenují Labuťovice, Labutín, Labutí ves? Projitím mnoha zdrojů na Netu se nakonec ukázalo, že u mne šlo opravdu jen o přání jež bývá otcem myšlenky. Dá se říct, že největším potvrzením toho byl nakonec právě jeden německý zdroj, jenž uvádí české i německé prameny vývoje jména obce: česky od roku 1439 Svatoňovice včetně forem jako Swathoniowicze. V německém jazyce toho pohybu bylo mnohem víc a je docela dobře možné, že při tolika přepisech původně delšího názvu jej nakonec někdo zkrátil až na Schwansdorf: 1314 – 1429 Swatonsdorf, 1377 Swatanowicz, Swatandsdorf, 1569 – 1624 Schwadensdorf, 1571 – 1608 Schwattensdorf, 1593 Schawatonsdorf až se konečně roku 1608 vyklubalo Schwansdorf, používané do roku 1945. Jako nepřímý důkaz takového vývoje je možno uvést příjmení jednoho krajana, jež se v jednodušší formě vyskytuje i v mém „rodokmenu“ (a jež nesl můj praděd, poslední ponocný Hladkých Životic, když se ještě jmenovaly Seitendorf – viz keš „Centrum Hladkých Životic“) - Klos. On se jmenuje či spíš píše vlastně skoro nesmyslně Klohs. To však vzniklo cca 200let nazpět špatným opisem psacím švabachem napsaného jména se dvěma ss: Kloss. V psacím švabachu skutečně může „h“ vypadat jako jedna ze tří (!) forem „es“. Holt - kronikáři byli také jen lidi a i když se tehdy krasopis pěstoval mnohem více, než dnes, kdoví, jak někdy příliš zdobné písmo vypadalo. Jistý pan Oldřich Mižďoch, bývalý kronikář Svatoňovic, však pro poučení i pobavení dvě pověsti o vzniku tohoto jména uvádí. Když nic jiného, jsou aspoň docela hezké jako mnoho jiných pověstí, bez nichž by život lidí byl určitě prázdnější. I slavný zdejší kronikář/archivář Adolf Turek však o pověstech uvádí, že jde o nesmysly …

Keš umísťuji k tomu nejhezčímu, co ve Svatoňovicích mají – jako ostatně v mnoha jiných vesnicích a vesničkách, neboť i do těch, od „vítězného února“ až do roku 1989, sahalo socialistické stavitelství se svými krychlo-kvádry „beze střech“, vkusně oděnými do „břízolitových“ šatiček. Takže ke kostelu. Ten, jako v mnoha jiných obcích, jež byly uměle a násilně hromadně vylidněny vysídlením v letech 1945 až 1946, nakonec nechali zachránit a rekonstruovat ti, jimž tato obec byla původně domovem, kdo se i přes velkou vzdálenost ustrnuli a vynaložili velké úsilí jak finanční, tak organizační, aby aspoň kostel, část hřbitova a oba památníky za padlé z první světové války byly vytrženy z pomalého rozkladu. Stále ještě krásná je též budova bývalé základní školy, postavená v letech 1905 až 1906 zásluhou fojta Josefa Krebse (viz náhrobek vedle pravé zdi kostela) a stojící hned za kostelem. Ta dnes slouží jako bytový dům.
Po dlouhém hrabání jsem i na tom Netu něco našel, neboli udělal jsem za ty, kdož popisy keší také ČTOU, trochu práce a vkládám sem odkaz, kde se toho dá najít nejvíce, kde jsou podstatné informace. Též proto, že v jednom z těchto zdrojů se uvádí, že Svatoňovice své vlastní stránky nemají.

PÁR POZNÁMEK K "ŽIVOTU" KEŠE:
Odtud nemám ve svém archivu ještě jediný logbook. Keš jsem na původním místě uložení u kostela přesunoval čtyřikrát, ani jedna verze nepřežila.
Proto jsem zvolil jiné místo za obcí, mimo obydlenou část. Zde byly dvě schránky - jedna totální provizorka, vyrobená rychle z toho, co bylo po ruce při neplánované jízdě kolem Svatoňovic. Jakmile to šlo, dodal jsem schránku novou, slušnou - ale i ta byla na tak vzdáleném a opuštěném místě vykradena!!
Proto ji posunuji ještě dále na opět nové souřadnice.
Prosím, vracejte stejně včetně maskování!!! Zdejší zloději asi fakt nespí!