Okolo vrchu Tuškov chodíváme celkem často. Teprve nedávno jsem objevil na jeho vrcholu jakési podivné "zákopy". A tak jsem začal pátrat, kde se tu vzaly. A zjistil jsem, že jsou to pozůstatky jednoho z obléhacích táborů, které tu vystavili vojáci v druhé polovině patnáctého století.
Pojďme se tedy vrátit v čase o pár století zpět.
Obléhání souvisí se zajímavým příběhem kolem vztahu dvou vysoce postavených pánů, a to majitele Konopiště Zdeňka ze Šternberka a husitského krále Jiřího z Poděbrad.
Zdeněk ze Šternberka se poprvé připomíná jako majitel hradu Konopiště k roku 1440. Ačkoli byl vychován katolíky, objevoval se od roku 1448 mezi šlechtici soustředěnými kolem Jiřího z Poděbrad a byl jedním z jeho nejbližších spolupracovníků. Stal se nejvyšším purkrabím království. Při volbě krále v roce 1458 hlasoval Zdeněk ze Šternberka první pro Jiřího z Poděbrad. (byl to jeho příbuzný) Sliboval tehdy svému králi věrnost a poslušenství. Zdeněk se potom jako přední králův rada účastnil řízení země. Avšak jak už to občas v historii chodí, kdo má moc, chce mít víc. Zdeněk chtěl své mocenské postavení využít pro svůj prospěch a vztah mezi ním a králem se začal postupně zhoršovat. To se projevilo už v roce 1462, kdy papež Pius II. zrušil platnost basilejských kompaktát. Tehdy proti nim vystoupil i Zdeněk ze Šternberka. V roce 1465 se dřívější přátelský poměr mezi králem Jiřím a Zdeňkem obrátil v přímé nepřátelství. Zdeněk utvořil panskou Zelenohorskou jednotu namířenou proti králi. Zemský sněm prohlásil v únoru 1466 Zdeňka i jeho přívržence ze Zelenohorské jednoty za "neposlušné a svévolné rušitele míru a obecného dobrého". Zdeněk vypověděl králi, stiženému zatím papežskou klatbou, poslušnost. Na jaře roku 1467, týden po Zdeňkově vypovězení nepřátelství králi, dal Jiří svými vojsky oblehnou všech šest Zdeňkových hradů včetně Konopiště.
Královská vojska Jiřího z Poděbrad Konopiště neprůchodně uzavřela systémem dřevěných plotů a obléhacích fortifikací. Obléhatelé hrad sevřeli prstencem obléhacích opevnění, zpevněných baštami, ze kterých se dodneška v terénu zbytky tří dochovaly. Nejlépe se dochovala fortifikace na severozápadním konci vrchu Tuškov. Patrný je dodnes obvodový val s vnějším příkopem, sapy a samostatně opevněné velitelské stanoviště. Vnitřní komplex má polygonální tvar s nárožími zpevněnými baštami. Na vnitřní ploše a východně od jádra jsou dochovány zbytky zahloubených objektů. Z opevnění vybíhá na severní straně nízký val s příkopem na obou stranách. Dobře dochované je i opevnění nad protější stranou rybníka v místech zvaných Nad starou kovárnou. Poslední z dochovaných míst je opevnění na sever od hradu, nad Konopišťským potokem.
Jak nakonec obléhání dopadlo? Střelbou byl hrad nedobytný, proto mohli jeho obléhatelé spoléhat pouze na jeho vyhladovění. Po 18ti měsících obléhání se hladem zdeptaná hradní posádka v prosinci roku 1468 vzdala. Král Jiří dal hrad obsadit svými lidmi. Na obléhacích baštách bylo zhruba 2000 vojáků, osádka hradu čítala 500 lidí.
Zdroj: stredovek.com, syllabus průvodců po Konopišťském zámku.
Děkuji Leneh za pomoc při získání informací.