Cesta za drakem

Část první

Chci vám vyprávět příběh, který se odehrál, když jsem ve vlasech ještě neměl stříbro a mé tělo bylo plné síly. Můj, teď už náš, příbeh se udál v okolí Havraního města. Nad zdejším krajem vládl pevnou, avšak krutou rukou král Adalbert. Nebyla to doba špatná, ni dobrá. Byla to především doba pevných, majestátních staveb, hradů, z kterých dnes většinou zbyly jen zničené obvodové zdi a rozbořené věže, skýtající jejich zašlou slávu.

Náročné dny jsem tak rád končil v krčmě "U velké myšlenky", kde jsem seděl nad korbelem vína.
V krčmě panoval hlasitý hlahol bavících se hostů, střídajících se s pronikavým křikem krčmáře, který mírnil projevy opilců. Sedával jsem v potemnělém koutě, osvětleném jen plápolající svíčkou. Byl to stůl vzdálený od stolů hlavních, ale měl dobré umístění, které mi dávalo možnost vidět veškeré dění v lokále. Na dřevěná okna bubnovaly kapky deště umocněny silným, studeným větrem. Byl jsem docela rád, že jsem zde a ne ještě někde venku. V tom se rozlétly dveře a dovnitř vtrhli královští vojáci, kteří ne příliš vybíravým způsobem odvedli většinu hostů. Do dnes nikdo neví, kde je jim konec. Přežili vůbec ?

V krčmě zbylo jen pár lidí, vášnivě diskutujících nad tím, co se před chvíli událo. Mě vpád vojáků nechával chladným, protože jsem na podobné vrtochy generála královské armády byl zvyklý.
Když jsem upíjel z již druhého korbelu, objevila se přede mnou ve tmě silueta postavy. Neviděl jsem nikoho přicházet. Možná to bylo tím vínem, nebo dotyčný musel ovládat čáry a kouzla. Postava se přiblížila a přisedla si k mému stolu, měla výrazné mužské rysy, které skrýval hnědý plášť. "Slyšel si o dracích ? ", zeptal se. Nevěřícně jsem zakroutil hlavou a napil se výborného červeného vína. "Tak slyšel si o dracích ? ", zeptal se znovu s výraznějším tónem hlasu. Nechtěl jsem problémy, ne dnes, ne teď, pro jsem mu odpověděl: "Slyšel, ale jen samé báchorky.". Po tom, co mi vylíčil bez jakýchkoliv emocí báchorky o dracích z jiné strany odešel stejně tak, jako přišel - rychle a nepozorovaně. Nebo prostě jen zmizel, rozplynul se ? Byl to jen sen, nebo to prokleté víno ? Ne, nemohl to být sen. To co mi zanechal na stole sen rozhodně nebyl. Byl to list papíru s jakýmisi obrazci a znaky. V tu chvíli mi nebylo docela jasné, nač ty kresby na papíře. Po chvíli jsem se rozvzpomněl a papír si spojil s mužovým vyprávěním. Vypověděl mi, že draci jsou mocní a po bohatství prahnoucí stvoření, které nic a nikdo v cestě za jejich cílem nezastaví. Tato stvoření údajně shromaždují jejich poklad na více místech, kdy jedno je místo hlavní, chcete-li dračí doupě, kde se také sami draci nejčastěji zdržují a svůj poklad střeží. Nikdo ze smrtelníků nezná přesnou polohu skrýší s dračím pokladem. Jediné, co je přesně známo je, že skrýše se nenacházejí na zemi, ale ve výškách nad zemí, aby byly těžko dosažitelné. Údajně si draci v každé skrýši ukryli vodítko, které ukazuje na skrýš následující a takto prý vodítka pokračují až k dračímu doupěti. Jediné co vím, že vodítko a poklad nikdy nejsou na stejném místě.

Teď vám povím, jak to bylo dál.

Uplynula spousta měsíců, spousta bezesných nocí, než jsem rozluštil, co na onom papíře skutečně bylo. Byla to poloha první skrýše. Skrýš jsem po velikých přípravách samozřejmě navštívil. Z pokladu ve skrýši přecházel zrak. Nabral jsem tolik, kolik bylo v lidských silách unést a ze strachu z draka jsem ze skrýše utekl.
Ve skrýši jistě zbyla většina pokladu a protože jsem již stár, neměl bych síly na další výpravu na ono místo.
V případě, že budeš chtít také první dračí skrýš navštívit, zde ti dávám opis znaků z papíru, který mi kdysi dal neznámý muž.

Buď opatrný, protože cesta ke skrýši je nebezpečná.

Přeji ti hodně štěstí a jestřábí oči.

Click to verify coordinates

O keši

Odlov na vlastní nebezpečí !

Při odlovu prosím zohledněte terén, vaše zkušenosti a dodržujte zásady bezpečného lezení. Bez použítí lezeckého vybavení a patřičných zkušeností je keš neodlovitelná. Informace lze čerpat např. na http://www.horolezeckametodika.cz.

V keši není tužka