Obec leží na jednom z výběžků Kelečské pahorkatiny v nadmořské výšce 340 m. Potok Svinovec odděluje katastrální území Juřinky od Lhoty u Choryně, do Svinovce se vlévají další dva potoky, Humenec a Starý potok. Roku 1991 zaujímal katastr obce rozlohu 206 ha a žilo tu 420 obyvatel v 108 domech, z nichž 106 bylo rodinných domků.
Název se objevuje ve starších latinských pramenech ve tvaru Jursina lhotcha (1353), villam que dicitur Jurzenyna Lhota (1403), Girzina Lhota (1437, 1505, 1535), ves Gyrzynu Lhotu (1565), Juržinka (1675), Jurzinka (1718), Jurschinka či Juřinka (1846). V místním nářečí Juřiňka, do Juřiňky, Juřiňčan, juřinský, nověji Juřinka, idu na Juřinku. Místní jméno je odvozeno přivlastňovací příponou -ina k osobnímu jménu Juřie, Juří (Jiří), což znamená „lhota zvaná po Jiřím”. Když se přestalo užívat substantiva lhota, dostalo první slovo novou příponu -ka.
Zajímavější místní názvy jsou: Křivoše (pole u Bečvy), Na Lukách, Ve Vrbí, Na Lúčkách, Na Padělku, Oplzlá, V Olivném, Na Zlámanci, Na Tobolkách, Na Zástruží, Na Kutiskoch, Březí. Samoty se nazývají Paseky, Ve Včelíně, Za Olivným, Pod Jonákovem.
Pečetidlo zhotovené roku 1830 má v pečetním poli sv. Jiří s korunou na hlavě, držící kopí, přičemž stojí na těle draka.
První písemná zpráva o této nevelké obci pochází z roku 1353, kdy se uvádí jako Juřina Lhotka. Původně byla samostatným lénem olomouckého biskupství, do poloviny 15. století pak náležela k biskupskému lennímu statku Choryně a později k lénu Valašské Meziříčí. V roce 1516 bylo v Juřince 5 usedlých. Podle urbáře meziříčského panství byl na Juřince v roce 1676 fojt a 8 sedláků. Roku 1776 bylo v Juřince fojtství, 6 selských gruntů 2 menší sedláci, 4 chalupníci a 8 podruhů.
K samotné keši.
Keš se nachází na místě, které by se dalo nazvat návsí a dá se k ní dojet autem či dostat se jakým koliv jiným dopravním prostředkem.