O zlatu na Svinné nám vypráví stará lidová pověst opírající se o skutečné události, která se jmenuje "O pasáčkovi a zlaté sviňce":
"Na Prostřední Svinné stával ještě v polovině minulého století starý královácký statek. Obytné stavení s nezbytným chlévem, stodola, velká kolna a hluboká studna ve skále vytesaná tvořily usedlost před vjezdem do vápencového lomu. Přes cestu stávala kaplička, která u žádného kralováckého dvoru nechyběla. Bývalo tu ještě jedno stavení, po němž se dochovaly sklepy s mohutným zdivem a klenbami. K čemu sloužilo, asi se již nedozvíme. Možná, že bylo sídlem správce statku. Kdysi dávno totiž tento statek patřil velhartickému hradu. Chovala se zde prasata, pro něž stával rozsáhlý přístřešek v místě pozdější kolny. O stádo prasat se přirozeně nestaral správce statku, ale mladý pasáček. A jak to tenkrát bývalo, žil se svým stádem od rána do rána. S prasaty spal, v zimě zahříván jejich těly, v létě před chlévem, pokud právě nepršelo. Proháněl se s nimi po stráních Svinné, a když ulehla k polednímu odpočinku, též se svalil do vonné trávy. V těch chvílích rozpínal svá křídla touhy být obláčkem a plout do neznámých krajů, nebo alespoň dokázat zmocnit se kouzelného závoje, aby se mohl stát pánem, třeba jako zdejší správce.
Tak den se střídal za dnem, jaro s létem, rok s rokem, aniž by se něco podstatného událo. Že tenkrát bylo třeba postavit se vlkům, ba i medvědu, to sice na okamžik přineslo trochu vzruchu, ale jinak to bylo součásti běžného života zdejšího lidu. Až jednou. Pasáček se zrovna potuloval se svým stádem na pastvině nad statkem, když k jeho sluchu dolehl nezvyklý hluk. Cosi drkotalo po kamenité cestě vzhůru za práskání biče a volání vozky i jezdců. Jakýsi kočár se šplhal výš a výš, obklopený několika zbrojnoši. Náš pasáček byl z této podívané celý zkoprnělý. Poprvé nechal stádo stádem a jako myška proklouzl mezi stromy ke kolně, odkud nikým neviděn mohl pozorovat, co se vlastně bude dít. Oči mohl nechat na pofrkávajících a neklidných koních, na nichž seděli přezíraví zbrojnoši. A což teprve kočár. Takové monstrum ještě neviděl. Čtyři ohromná kola a na silném řemeni zavěšená korba, z níž vystoupil starší muž, kterému vyběhnuvší správce vzdával patřičnou poctu. Za ním se z kočáru skoro vykulil rozjívený mladíček, trochu tlustý, ne příliš ohrabaný, ale s očima jizlivýma a ostře sledujícíma vše, co bylo v jejich dohledu. Návštěvník, kterým byl sám hradní pán z Velhartic, dosti netrpělivě přerušil vítání správce, postrčil dopředu mladíčka a řekl: "Tady jsem ho přivezl.
Za trest zůstane tady celý rok, ať pozná samotu a jak je život těžký. Žádné zábavy, žádný lov a koně, žádné freje. Proto jsem zvolil tento statek. A vás správče činím zodpovědným za to, že se odtud nehne a bude poslušný vašim příkazům. Ze svého syna chci mít tvrdého chlapa této země a ne pletichářskou babu!" Víc pasáček neslyšel. Všichni tři zašli do obytného stavení, kde zřejmě hradní pán udílel další příkazy stran svého syna. Mezitím čeleď ošetřila koně zapřažené v kočáru, i koňům zbrojnošů se dostalo napít. Ale ledva tyto práce skončily, už hradní pán vycházel a za hlubokých úklon kolem stojících nasedl a odjížděl dolů zpět.
Na první pohled se na statku nic nezměnilo. Zpočátku si sice mladíček všelijak vyjížděl na čeládku, ale ta se mu dovedla šikovně vyhnout, když poznala, co je zač. A aby ji sám vyhledával, na to byl moc pohodlný a neznalý zdejších poměrů. Mnohem snažší to měl s pasáčkem. Stačilo se podívat, kde se nalézá stádo prasat či kde se jen vlní tráva, aby poznal, kde je někdo, koho by mohl nějak potrápit, na čem by si mohl vylít svou zlost za vytržení z radovánek. Když si pasáček postěžoval správci, jak ho synáček hradního pána pronásleduje, ten ho jenom odbyl. Byl zřejmě rád, že ostatní chase dává pokoj. Jednou v parném létě vyhnal pasáček své stádo prasat dolů k Ostružné. U ní bylo chladněji a ve stínu stromů se mu pěkně odpočívalo. Zatím prasata radostně chrochtajíc se válela v bažince, až byla celá špinavá. Pasáček věděl, že to jeho svěřencům prospívá, ale nevěděl to nový obyvatel statku. Tomu se vůbec nelíbilo, jak prasata, majetek jeho otce, změnila svůj vzhled. To už nebylo to růžovoučké prasíčko vyluzující představu vepřové pečeně. Vždyt to byly černé hroudy, na nichž se jen těžko dala poznat hlava. Jen jediná svině zářila čistotou a ta byla příčinou, že mladý pán nařídil pasáčkovi, že všechna prasata musí řádně vydrbat a očistit. Co měl chudák pasáček dělat. Vážil vodu ze studny, okov za okovem, poléval, drhnul a čistil kus za kusem, až bylo celé stádo jako z alabastru. Však také k půlnoci nebylo daleko a nebýt měsíčního svitu, sotva by splnil tento nesmyslný příkaz. Mladému pánu se ale tato prasečí očista tak zalíbila, že pasáček musel prasata mýt každý večer, ať byla špinavá či čistá. Když to dělal již potřetí, uvědomil si, že na jedné a té samé svini nalézá mezi jejími štětinami každý večer žluté blýštivé kousíčky. Nedalo mu to a řekl si, že si sviňku během celého dne dobře pohlídá. Už nehonil stádo k Ostružné, aby zase neměl mnoho mytí, ale nahoru na Svinnou. Když slunce stálo nejvýše nad krajem, prasata vyhledávala stín stromů, aby se ochladila. Jen jedna svině stále popocházela, zastavovala se a rozhlížela, aby zase popoběhla kousek dál od stáda. Náš pasáček ji bedlivě pozoroval. Pomalu, kryt keři a stromy, ji sledoval, až mu sviňka z ničeho nic najednou zmizela. "No, přece nemohla odletět," řekl si pasáček, "copak se propadla do země?" Rychle pospíšil na místo, kde ji naposled uviděl, ale po sviňce ani památky. Zato v křovinách bylo vidět polámané větvičky a za křovím temný otvor. Pasáček se rozmýšlel, co má dělat. Stádo opustit nechtěl a vlézt do otvoru se bál. Tak si řekl, že počká, jak se všechno vyvine. Neuplynula snad ani hodina, když to v křoví zaharašilo a milá svině vyšla ze svého úkrytu. V slunci se na ni blýštily zrnéčka jako zlato. Pasáček celičké odpoledne nemyslel na nic jiného, než by prozkoumal tajemství třpytivých zrnek a počínání svině.
Následující den, než vyhnal stádo na pastvu, vzal si ze stodoly silný provaz, a z černé kuchyně, kam se šikovně přitočil, trochu troudu i ocílku na rozdělání ohně. Když se pak stádo rozběhlo na Svinné po svém, vyhledal břízu a z její kůry si nařezal pruhy, které by mu posloužily misto pochodně. Pak mu nezbylo nic jiného, než čekat, až se milá sviňka zase za největšího žáru opatrně vytratí ze stáda a vyhledá svůj úkryt. Jen do díry zalezla, pasáček nelenil a odvážně se pustil za ní. Prolezl křovím a jen tak tak, že se protáhl do černého otvoru. Naprostá temnota ho nutila k obezřetnosti. Pomalu se plížil úzkou chodbou a až po několika metrech se mohl alespoň posadit. Rozkřesal hned oheň a zapálil jeden z pruhů březové kůry. Rázem se mu světlo vrátilo odražené z bělostné stěny chodby pokračující dál do nitra hory. Pasáček, uklidněn světlem, pokračoval v cestě. Chodba se mírně rozšiřovala a končila v malé jeskyni, kde se v klidu chladila hledaná svině u malé kaluže vody. Přichod pasáčka ji nijak nevyrušil, jen si spokojeně pokvikovala, jakoby chtěla říci: "No, to je dost, že jsi přišel! To ti to trvalo, než jsi pochopil kam tě chci zavést!" Pasáček se porozhlédl po jeskyňce a tu si všiml, že se na zemi třpytí ta samá zrnéčka, jaké nalezl již několikrát ve štětinách sviňky. A když se podíval vzhůru a po stěnách, jeho údiv neznal mezí. Ve skále bylo mnoho takových zrn, ale značně větších, které odrážely světlo ohně v tisicích záblescích. Protože ale pruhy březové kůry dohořívaly, vydal se pasáček rychle na zpáteční cestu. A měl štěstí! Jen vylezl, už slyšel rozhněvaný hlas mladého pána, který se po pasáčkovi sháněl, aby ho vypeskoval, že nechává stádo bez ochrany a jak to, že je nežene na jinou, vydatnější pastvu. Pasáček bez omluvy honem sehnal stádo dohromady a v poklusu je převedl na další pastvu. Věděl, že jedině tak unikne namyšlenému a pohodlnému panáčkovi.
Svoji výzkumnou cestu druhý den zopakoval, když se ještě před tím vyzbrojil kladivem. Tentokrát už nečekal na sviňku, aby ho zavedla k otvoru. Jen se stádo začalo pást, už byl u křoví a než bys napočítal švec, byl uvnitř. Kladívkem odrazil několik blýskavých valounů, které sebral a vložil do kapsy. Když se hotovil v této práci pokračovat, najednou to za jeho zády v chodbě zadunělo. Pasáček ztrnul. "To je moje poslední hodina," pomyslel si, "urazil jsem božstvo podzemí a to mne potrestá. " Jaké ale bylo jeho překvapení, když se do jeskyně s divokým chrochtáním vřítila svině a na pasáčka začala prudce dorážet. Pasáček pochopil, že se asi nahoře něco děje, a rychle se úzkou chodbou plazil ven. Jen vystrčil hlavu z otvoru, viděl, že je zle. U křoví poskakoval mladý pán, mlátil hůlkou do všeho, co bylo kolem a nadával až se hory zelenaly. Sotva spatřil pasáčka vylézat z díry, přiskočil k němu křoví nekřoví a začal ho nemilosrdně šlehat s voláním: "Já ti dám ukrývat naši svini, já ti ukážu, zač je toho loket okrádat nás o náš majetek!" Pasáček, který nechápal, co tím panáček míní, se chtěl ohradit, ale nebyl vůbec připuštěn ke slovu. Když ho hůlka bolestně šlehla přes tvář, už se neudržel. Panáčkovi hůlku vytrhl a zahodil. Mládenečkovi nebyla tato potupa přirozeně po chuti. Skočil na pasáčka, aby ho na místě ztrestal, ale zle se potázal. Co zmohl proti otužilému a houževnatému pasáčkovi. Nic! Podařilo se mu ale roztrhnout jeho kapsu, z níž vypadly třpytivé valounky. Jízlivec, kterému nikdy nic neušlo, neušlo ani toto. "Zlato! To je zlato!" zvolal. Z valounů přelétl pohledem pasáčka, pak otvor do země a aniž nějak rozvažoval vrhl se do otvoru hnán náhlým vzplanutím po kovu nejdražším. Pasáček se tak dozvěděl, co jsou ta zrna vlastně zač. A protože napadnul syna svého pána a věděl, co by ho čekalo, nemeškal, sesbíral vysypané valounky a ze svinského statku utekl. Nikdo už neví, kam se poděl.
A jak to bylo s mladým pánem? Ten šel hned ráno na výzvědy, co dělá pasáček, aby ho mohl zase nějak potýrat. Pasáček ale nikde. Ani na jeho volání se neozýval. Ale sviňka ho slyšela a jala se pasáčka hledat. Vyběhla ze stáda a rovnou k otvoru. Panáček viděl sviňku utíkat a tak honem za ní. Tím víc byl rozezlen, že mu zmizela, když v tom mu přímo pod ruku se ze země vysoukal sám pasáček. Při pohledu na zlato zapomenul na vše ostatní a chtěl se zmocnit hned a co nejvíce tohoto pokladu. Neuvědomil si, ze uvnitř je tma, že nemá nástroje ani pomůcek. Uvědomoval si jen: zlato. K dovršení všeho se chtěla ven dostat také sviňka. Proto vyrazila proti panáčkovi. Že nastal v těsné chodbě pořádný rumrajch, to si každý dovede představit. Chrochtání a pofrkávání rozezlené svině i její kopýtka vedla mladého pána k přesvědčení, že má proti sobě čerta nebo samotného knížete pekel, který brání v přístupu ke zlatu, což ho ještě více popouzelo. Nebylo mu to ale nic platné. Sviňka ho přeci jen vytlačila ven, značně pochumlovaného, a utekla ke stádu, Panáček se do večera sebral natolik, že se s obtíží dobelhal do statku, odkud se dlouho bál vyjít, aby se čert náhodou nevrátil a nějakou tu ránu mu ještě nepřidal. Pověst však už nevypráví, zda ho tato příhoda nepoznamenala natolik, že se změnil a stal se takovým, jakým si ho přál mít jeho spravedlivý otec."
Zdroj: © Vilém Kudrlička – Javorná, zapomenutý kout Šumavy: Příroda a skláři, díl 1., 1983
A nyní k samotné kešce:
Trasa má cca 800 m a nachází se převážně na Střední Svinné. K hledání indícií budete potřebovat mapu a dobré počasí. Pokud bude mlha, nízká oblačnost nebo tma, nebude možné určit několik málo pomůcek nutné k vyluštění závěrečných souřadnic.
STAGE č.1
Na uvedených počátečních souřadnicích se nachází rozcestí turistických cest. Vy máte za úkol vypočítat souřadnice Stage č. 2. Informace na rozcestníku uvádí, že v místě je A vápencových lomů a vápenka byla v provozu do roku BCAD.
49 B(A+B),AAA
13 BC,CB(A+D)
STAGE č.2
Na těchto souřadnicích je vidět nejvyšší hora této části Šumavy. Její nadmořská výška je BAED m.n.m. Kdysi na ní stávala chata, která vyhořela. Zde si pohodlně můžete přečíst pohádku "O pasáčkovi a zlaté sviňce". Za úkol vypočítejte souřadnice Stage č.3:
49 B(A+B),A(D+E+B)(A+D)
13 A(B-B),(E-E)(C-D+E)(D+E+B)
STAGE č.3
Na uvedených souřadnicích spočítejte všechna písmena, která jsou zobrazena na dodatkové tabulce. Zjistíte počet FF. Vypočítejte souřadnice stage č. 4.
49 B(F+B),(A+B)(A+D)(D+E)
13 F(F-F),(F-F)C(D+B)
STAGE č.4
Na uvedených souřadnicích je vidět několik tisícimetrových vrcholů Šumavy. Zjistěte nadmořskou výšku nejbližší z nich BGCG m.n.m. (ciferace je rovna 10) a nejvzdálenější z nich (ciferace je rovna 9) BGHB m.n.m. Vypočítejte souřadnice stage č.5.
49 BE,E(H-B)E
13 FG,GGH
STAGE č.5 (nepovinná)
Na uvedených souřadnicích je možné zahlédnout jeskyni (v letních měsících může být výhled zarostlý), o které se možná hovoří v pohádce "O pasáčkovi a zlaté sviňce". Při návštěvě tohoto místa dbejte své osobní bezpečnosti a bezpečnosti vašich dětí. Celý pozemek je v soukromých rukou, proto prosíme, dále nevstupujte.
FINÁLNÍ STAGE
se nalézá na souřadnicích:
49 BE,(H-E)E(C-E)
13 FG,GG(C-F)
Prosíme, celé místo zachovejte neponičené, není třeba nikde kopat!
Keš má krytku v podobě hnědé krabičky, teprve pod ní je správná válcová plechovka!
Ku příležitosti oslav 25 výročí geocachingu jsem si nechal vyrobit osobní geocoin se svým nickem a zároveň logem. Původně to byl fanzin, posléze vydavatelství. Fanzin, stejně jako label fungoval od roku 1990 do 2012. Letos by to tedy bylo 35 let od prvního čísla Metal Breath zine. Ale dnes jsem více aktivní v geocachingu.
LIMITOVANÁ EDICE 50 KUSŮ!
Geocoin Metal Breath (vydáno 27. ledna 2025) má velikost 60 x 34,6 mm, tloušťka je 2 mm, na nejtlustším místě pak 3 mm, váha: 29g. Je samozřejmě trackovatelný s počátečními iniciálami MB. Objednat jej lze zde.