Hulín je město ve Zlínském kraji, 6 km severovýchodně od okresní Kroměříže. Se svými sedmi tisíci obyvateli rozhodně nepatří k moravským velkoměstům.
Nejsem rodákem, bývám tudíž kamarády „z mokré čtvrtě“ často titulován „naplaveninou“. Jenže i když neznám všechny jménem, marně si vzpomínám na polohu té či oné ulice a při hospodských diskusích o historických událostech jen tiše čumím do piva, vím o něčem, nad čím by zůstal v údivu kdejaký pamětník.
Když se končí den a do ulic Hulína se začne vkrádat tma, vydává se na svou pouť ……..
Lidský tvor? Nadpřirozená bytost? To vám nepovím. Vím jen, že je zahalena v černém hávu s kapucí, přes rameno má velký pytel s hrubými záplatami a podpírá se o sukovitou palici. Její obstarožní dřeváky při noční obchůzce Hulína vydávají hororové klapání, které se mísí s jejím hýkavým chechotem. Za doprovodu psího vytí obchází dům od domu a …..číhá. Číhá? Slídí potvora!!!
Slídí po zlobivé hulínské omladině, která ještě nezaplula do svých postýlkových korábů a nevypravila se na plavbu do Hajan.
Drobné nezbedy postraší skřípotem svého zkaženého chrupu, závažnější provinilce ovšem bez okolků strká do svého pytle a za neustálého bušení sukovicí odvléká tyto ubožáky do svého doupěte. Kde se její brloh nachází nevím, ani nechci vědět. Jen by mne zajímalo, jak to, že se všechna dítka každé ráno opět probudí ve svých postelích. Ale napravená. Tedy alespoň dočasně.
A co když dítě opět začne zlobit? „Přijde si pro něj Hulíňanda!!!“
Těmito slovy jsem nespočetněkrát ukončil bezvýsledné výchovné promluvy do duše mého synka. Žádní čerti, žádná hodná teta Polednice. Naše imaginární strašidlo Hulíňanda nám pomáhalo vštěpovat do naší ratolesti poslušnost a smysl pro pořádek. Dnes už by nás s Hulíňandou poslal „k šípku“, ale věřte, že jí za mnodho vděčíme. A že nejste z Hulína??? Nevadí, myslím, že i Hulíňanda se může stát „naplaveninou“ ve vašem městě.
Keš jsem umístil na místo, kudy se naše milá vkrádá do města. Místo bývá často přemudlováno, proto bude zapotřebí trochu trpělivosti.