Šibenice
Boží muka se nazývá drobná stavba nejčastěji ve tvaru sloupu nebo pilíře, někdy krytá stříškou. Mají symbolizovat sloup, u nějž byl bičován Kristus. Boží muka se nacházejí na návrších, rozcestích či v místech, kde někdo zahynul. Často bývají obklopena památnými stromy. Nejstarší Boží muka se snad začala vyskytovat již před 14. stoletím. Od 14. století se objevují kamenná gotická Boží muka, z nichž se zčásti též kvůli husitskému obrazoborectví dochovala jen některá (např. na Českobudějovicku a Českokrumlovsku). Největší rozšíření Božích muk pak patří období baroka a první republiky. Po řadě pozemkových reforem, zejména pak po zcelování menších polí do rozměrných honů v rámci kolektivizace v 50. letech 20. století, se z volné krajiny vytratily jednoznačné identifikátory konkrétních míst. Zachovaná Boží muka společně s památnými stromy představují důležité orientační body nejen pro turisty, ale hlavně pro majitele a správce pozemků.
V červenci 2010 nechali postavit manželé Kazdovi na Šibeníku nová Boží muka. Vyrobil je kamenický mistr pan Vlastimil Matoušek z Mrákotína. V horní části Božích muk je osazen obrázek Panny Marie Bolestné, jehož autorem je akademický malíř pan Jiří Štourač z Bystrého u Poličky.
Z křižanovského náměstí, směrem na Velké Meziříčí, ulicí Meziříčskou se dostaneme k autobusové zastávce „Křižanov Domky“, je to čtvrtá odbočka vlevo. Pojedeme po ulici „Šibeník“ na konec městyse, ke najedeme na polní cestu. Zde zanecháme auto a půjdeme pěšky směrem od městyse. První odbočka v polích vlevo. A jsme u božích muk.
Nad Křižanovem směrem k Ořechovu zvedá se nevelký kopec Šibenice. Cestou při silnici stojí starobylá boží muka Snad u nich se naposled zastaví ubozí odsouzenci. Šibenice stála na místě bývalého Ráčkova pole. Pole působilo pro velké kameny potíže při orání. Jeden čas tam i lámali kamení. Hospodář při hrubší přeorávce nacházel tu podkovy, knoflíky, copy vlasů a podobné památky po popravených. Kdysi v těch místech dobývali kamení Nejedlý a Černíneký. Při odvalování většího kamene vyvalili i lidské kosti. Nikomu nic neřekli, ale od té doby v obou domech bylo slyšeti podivné šramoty a nářek. Domluvili se oba muži, sebrali kosti do šátku a zahrabali je na hřbitově za kostelem. Od té doby přestalo u nich strašit.