Keš vás přivede ke státní hranici se Saskem, kde v cípu omezeném Blatenským potokem na východě a Hraničním potokem na severu až severozápadu ležela v nadmořské výšce 720-790 metrů malá osada Smolné Pece (Pechöfen).
Smolné Pece (Pechöfen)
Název osady v češtině i němčině souvisí s převažující činností jejích prvních obyvatel, kteří pálením dřeva v milířích vyráběli dřevěné uhlí a získávali při tom jako vedlejší produkt i smůlu. Milíře stávaly v místech pozdější osady už nepochybně před koncem 15. století. Z roku 1546 je zmínka o dolu na železnou rudu, větší rozmach hornictví pak nastal od roku 1713, kdy zde byla objevena stříbronosná žíla a také trochu cínovce. Po úpadku hornictví se obyvatelé živili paličkováním krajek a později, koncem 19. a ve 20. století, nalézali obživu také v průmyslových závodech v Potůčkách nebo nedalekém saském Johanngeorgenstadtu.
Do roku 1849 patřily Smolné Pece k jáchymovskému lesnímu panství (Walddominiu), po reformě státní správy připadly v r. 1850 spolu s dalšími 7 osadami pod střediskovou obec Potůčky. Přímo na hranici stával před válkou výletní hostinec Skalní sklep (Felsenkeller) přezdívaný U Krvavé kosti (BlutigerKnochen), na západním okraji osady stála myslivna. Po válce probíhal v západním okolí Smolných Pecí průzkum na uranové rudy (šachta Mír).
Zdroj:
http://www.zanikleobce.cz