Herbersteinská elektrárna Libochovice
Trocha historie:
Konec 19. století znamenal i pro Libochovice významný technický pokrok. Když v roce 1861 zemřel Friedrich z Herbesteinu, správa všech majetků rodu připadla vdově Terezii z Herbersteina. Díky této podnikavé hraběnce byl roku 1867 postaven v Libochovicích cukrovar poháněný parními stroji. Její jediný syn Johan Josef měl velké pochopení pro technický pokrok. Ve svých 41 letech se stal dědicem všech panství a začal uskutečňovat své plány. Inspirován mlynářskou elektrizací v koštickém Ortově mlýně na Ohři, kde vodní turbína byla spojena s dynamem. Stejnosměrným elektrickým proudem byl poháněn první válcový mlýn v Čechách a byla osvětlována obec Koštice a blízké okolí.
Po konzultacích s odborníky v roce 1898 padlo rozhodnutí, že na jezu u Libochovic bude zřízena vodní elektrárna na střídavý proud. Se stavbou vodní elektrárny bylo započato v roce 1899. Před objektem elektrárny byl vybudován náhon, který vedl vodu k turbínám. V náhonu byly postaveny dělící betonové pilíře kašen bočních turbín a středové tzv. jalové propusti. Jalová propust byla hrazena ručně ovládaným stavidlem. Přes pilíře byla zřízena lávka, o kterou byly opřeny jemné česle, které byly čištěny ručně. Strojovna elektrárny byla stavěna v několika etapách. V první fázi v roce 1901 byl postavem přímo objekt turbín (tato část je nyní památkově chráněna). Vrchní stavba je z cihelného zdiva. Krov elektrárny je dřevěný, zpevněný ocelovými vzpěradly.
V elektrárně byly instalovány dvě vertikální Francisovy turbíny o výkonu 486 koňských sil v klasickém uspořádání s volnou hladinou vody. Ve strojovně byly umístěny rozvaděče automatiky. Transformátory byly umístěny v sousední budově. Většina strojů a zařízení byla české výroby.
Odpadní kanál pod elektrárnou zvaný „Jalovák“ je asi 250 m dlouhý, měl kamennou dlažbou zpevněné břehy. Tento je od řeky oddělen ostrovem.
Rozvod elektřiny do dvorů velkostatků a okolních obcí byl prováděn napětím 4 kV a poháněl zemědělské stroje, mlátičky, řezačky, šrotovníky.
Po roce 1918 a vzniku ČSR se elektrifikace rozšiřovala dále do obcí. V roce 1924 elektrárna disponovala naftovými motory o celkovém výkonu 486 koňských sil k pohonu generátorů v případě nedostatku vody.
Elektřinu vyráběly dva generátory o výkonu 70 kW a jeden 135 kW. Vysokonapěťové vedení mělo délku 28 km a napájelo 28 transformátorů o výkonu 611 kVA. Na sekundárním vedení bylo tehdy připojeno 7793 žárovek a 156 motorů.
V roce 1931 došlo k částečné rekonstrukci elektrárny. V tomto roce byly připojeny obce Libochovice, Budyně, Brníkov, Evaň, Chotěšov, Podbradec, Radovesice, Poplze, Kostelec, Vrbičany a Dubany.
Obsluha elektrárny čítala 3 strojníky, 3 obsluhovače strojů, 4 montéry a 3 pomocné montéry. K povinnostem personálu patřilo i ruční čištění česlí, které přinášelo i různá překvapení, co voda přinesla, včetně utopenců.
Za protektorátu nesla elektrárna název „Libochovická elektrárna Herberstein a spol.“. Po válce byla dne 30.10.1946 elektrárna začleněna do Českých energetických závodů.
Dny elektrárny se začaly naplňovat. Údržba byla minimální a tak se stalo, že 17.8.1952 prasklo prohnilé stavidlo jalové propusti. V důsledku toho odtekla velice rychle veškerá voda nad jezem. Pod libochovickým mostem byla řeka Ohře široká pouze 2 metry. Definitivní konec provozu strojovny nastal v roce 1953. Od tohoto roku do roku 1969 byly využívány pouze transformátory elektrárny. Posléze byly Libochovice napojeny na dálkovou rozvodnou síť. Všechna tato opatření otevřela elektrárnu vandalům a docházelo tak k úplné devastaci elektrárny. Strojně-technologické zařízení se do dnešní doby bohužel nedochovalo.
Současnost:
Po revoluci 1989 se však našli investoři, kteří se rozhodli využít vodního toku a jeho spádu k výstavbě moderní malé vodní elektrárny (MVE) v historické budově.
V červenci 2005 byl zahájen zkušební provoz. Roční výroba MVE nepřekračuje 3000 MWh. Maximální výkon MVE lze očekávat při průtocích cca 30 m3s-1.
Čerpáno z textu Antonína Glance, http://www.libochovice.cz/old/art_pub_detail.asp-art_ID=675.htm