(SI) Železarna Dvor
Če bi imel časovni stroj, bi se prestavil v leto 1834, v čas razcveta Dvora oz. takratne Fužine. Rad bi videl trume oglarjev, rudarjev, furmanov in delavcev, ki so polnili požrešne peči z železovo rudo. Rad bi občutil vročino tekočega železa, ki se zliva v kalupe. Rad bi slišal udarce kladiv po vročem železu in občutil mešanico vonja med znojem, vročino in stopljenim železom.
Pridne roke so, med leti 1796 in 1896, ulivale in kovale umetniško oblikovane uporabne izdelke. Tako so iz »Cesarsko-kraljeve privilegirane tovarne za litoželezno in kovano blago kneza Auersperga« prihajali izdelki kot so kotli, žeblji, pločevina, stroji, konstrukcije Hradeckega mostu v Ljubljani, ali prvi vozički za železnico v Postojnski jami. Na Grajskem trgu v Žužemberku si lahko ogledate vodnjak, na pokopališčih zasledite litoželezne križe, v Benetkah ulične svetilke.
Železarna na Dvoru je bila največja na južni strani Alp in med največjimi industrijskimi obrati na Kranjskem. Zaposleni so sledili točno določenim predpisom za izdelavo izdelkov, kar je bila redkost v Evropi in je pomenilo velik korak v razvoju podjetništva.
Leta 1869 je železarna pogorela, kar je vodilo v zmanjšanje in krčenje železarne. Po požaru se ni več opomogla in huda konkurenca je pripomogla k njenemu propadu. Po njenem propadu se Dvor industrijsko ni nikoli več opomogel, kar je prispevalo k ohranitvi prečudovite narave skupaj s sožitjem industrijske zgodovine. Za lep pogled na Dvor in celotno Suho Krajino lahko izkoristite razgledni stolp na bližnjem hribu Sv. Peter (kjer lahko dobite še dodatno točko v podobi keška:))
(EN) Iron foundry Dvor
If I had a time machine, I would move it to the year 1834, into the industrial boom of Dvor (former Fužina). I would like to see the groups of the charcoal burners, miners and other workers, who were filling the hungry furnaces with iron ore. I would like to feel the heat, smell the sweat and hear the clapping of hammers.
Hardworking hands were between the years 1796 and 1896 producing both practical and artistic products. Therefore, the „Privileged Iron foundry of the Austrian Empire belonging to the duke of Auersperg“ was producing cauldrons, nails, metal sheets, but also more complicated stuff like machines, bridge constructions (p.e. bridges in Ljubljana or in Olomouc in Czech Rep.), first wagons for the trains in the cave of Postojna or street lights in Venecia in Italy. In close surroundings you can admire for example fontain in front of Žužemberk´s castle made here or the crosses on local graveyards.
The iron foundry in Dvor was the biggest one southwards of Alps and one of the biggest industrial factories in Carniola. Employees had to follow strictly production processes, which was an exception in Europe back then and it meant a big progress in local business.
The iron foundry caught fire in 1869, which led to its slow decay. The iron foundry´s never completely recovered from the fire and was slowly beaten by strong competition. On the other hand, thanks to this, you can admire the clean nature around (beautiful views around while region of Suha Krajina can be seen from the hill of St. Peter (where you can get an additional point from the cache up there:)).
(CZ) Železárna Dvor
Mít tak stroj času, nastavila bych ho do roku 1834, kdy začal Dvor (bývalá Fužina) rozkvétat. Chtěla bych vidět skupiny uhlířů, horníků a jiných pracovníků, cítit horko sálající z roztaveného železa a slyšet rány kladiv tepajících do železa.
Pracovité ruce v období 1796 a 1896 odlévaly a kovaly umělecké i praktické výrobky. Takto z „Císařské privilegované továrny na odlévání železa a kované výrobky knížete Auersperga“ vycházela široká škála výrobků od těch nejjednodušších jako jsou kotle, hřebíky či plech až po složitější stroje, konstrukce mostů (kromě mostů v Lublani tu byl vyroben například most i pro Olomouc), první vagónky pro mašinku v Postojnských jeskyních nebo pouliční lampy v Benátkách. V okolí můžete obdivovat např. zde vyrobenou fontánu nacházející se před hradem v Žužemberku nebo kříže na místních hřbitovech.
Železárna na Dvoru byla největší na jižní straně Alp a jednou z největších průmyslových továren v Kraňsku. Zaměstnanci museli dodržovat přísné výrobní předpisy, což byla tou dobou v Evropě vzácnost a znamenalo to velký krok pro rozvoj místního podnikání. Stojí za zmínku, že v místní železárně pracovali mimo jiné i Češi (ze Slezska), kteří měli k dispozici nejen vlastní školu a menzu, ale dokonce i lékaře.
V roce 1869 železárna vyhořela, což vedlo k jejímu postupnému úpadku. Po požáru už se nikdy pořádně nevzpamatovala a drsná konkurence ji pomalu převálcovala. Po jejím rozpadu začal Dvor průmyslově chátrat, což na druhou stranu přispělo k uchování nádherné okolní přírody (pro krásný výhled na celý region Suhé Krajiny doporučuji výstup na kopec Sv. Peter – a odlovení místní kešky :) – případně osvěžení v průzračné řece Krka či v místních osvěžovnách, kde se dá sehnat i české pivo).