Někdo stromy kácí, jiný stromy objímá, někomu to nedá a musí na ně šplhat. My je „jen“ obdivujeme a nejraději se na ně díváme nebo odpočíváme pod jejich kmeny. V naší malé sérii vás seznámíme se stromy, které jsou u nás od poslední doby ledové doma. O jírovcích, modřínech nebo akátech zase jindy. Sedáky, lana a karabiny také nechte doma, u našich krabiček zůstanete při zemi, přinejhorším se trochu namočíte… :-)

Jak už to u serií chodí, bývá dobrým zvykem je zakončit třešničkou na dortu. Máme pro vás takovou, takže hledejte indicie (A,B,C,…), ze kterých nakonec snadno dospějete k uložení bonusové krabičky.

Tis červený

Tis červený, nebo tis obecný, je dvoudomá stálezelená jehličnatá dřevina z čeledi tisovitých. Je stínomilná, velmi pomalu rostoucí, vyskytuje se ve formě keře či relativně nízkého stromu. Jde o silně ohrožený třetihorní relikt, ve většině zemí náleží mezi přísně chráněné druhy.

Ačkoli jde o druh v České republice roztroušený až vzácný, bývá považován za domácí složku naší květeny. Je však třeba dodat, že jeho recentní rozšíření úzce souvisí s přítomností člověka - tis má pro evropské bájesloví (od antického přes keltské až po křesťanské) zvláštní význam a je pravděpodobné, že na svých nejvýznamnějších lokalitách - na Křivoklátsku u Týřova, v Povltaví u Štěchovic a v Moravském krasu - byl vysazen. Je považován za silně ohrožený druh a je přísně chráněn.

Tis je keřovitého nebo stromovitého vzrůstu, může dorůst výšky až 20 metrů a šířky 17 m. Vyhovuje mu vlhčí stín až polostín s hlubší živnou půdou. Roste velmi pomalu – letokruhy jsou nahloučené a i velmi staré stromy si zachovávají neobvyklou štíhlost. Jde o velice dlouhověký strom, jsou známy jedinci staré přes tisíc let. Z našich jehličnanů má nejtmavší zabarvení. Asi 2 mm široké a 20–30 mm dlouhé špičaté a měkké jehlice mají leskle tmavozelenou svrchní stranu, spodní strana je světlejší a matná. Jsou dvouřadé, na stromě vytrvávají 5–8 let, postrádají pryskyřičné kanálky. Kůra je zpočátku červenohnědá a hladká, posléze se mění na červenohnědošedočernou a odlupuje se v plátech.

POZOR: Celá rostlina je až na sladce chutnající červený dužnatý obal okolo semene (nepravý míšek, dozrávající v září až v říjnu), prudce jedovatá! Hlavním jedem je velice účinná směs alkaloidů, souhrnně nazývaná taxin. Rozhodně neochutnávat! Smrt může nastat v řádu desítek minut po požití rostliny. Zaznamenány jsou smrtelné otravy po čaji z jehličí tisu nebo po žvýkání jeho větviček či jehličí. Rovněž se lze otrávit odvarem ze semen. Jed rostliny může být nebezpečný i pro nezkušená či zdomácnělá zvířata (kůň, skot), která někdy umírají ještě dřív, než stihnou své hodování dokončit. (text: wikipedie.cz)

V keši není tužka! POZOR zaměření je jaké je. Čtěte hint.