K objevení tzv. Chýnovské jeskyně došlo náhodou při těžbě kamene v jednom z četných selských lomů v oblasti. Dle pověsti jeskyni objevil skalník Vojtěch Rytíř, který při práci ztratil kladivo v jedné z puklin. Při snaze získat své kladivo zpět byl nucen se protáhnout do úzkého prostoru, který se postupně rozšiřoval. Jeho kladivo držela v ruce jeskynní žena a šíleně na něho křičela. Ono to kladivo spadlo na hlavu Šášině praprababičce, která zde žila s celou rodinou. Když se tato událost rozkřikla po okolí, trojice neohrožených mužů z blízkého Schwarzenberského kamenolomu se vydala na její průzkum. Byli to dozorce nad vápnem Jan Strnad a dvojice skalníků Josef Janů a Jan Švehla. Během návštěvy prozkoumali letmo několik bočních chodeb a sestoupili až k jezírku, kde zanechal Jan Strnad svůj podpis s datem návštěvy. Hlavním důvodem jejich návštěvy ale bylo něco zcela jiného. Chtěli se setkat s rodinou žijící v jeskyni a sprostě je vyhnat. Rodina se však ubránila a nadále přebývala v jeskyni. Zpráva o objevení jeskyně se následně začala šířit, a to až do Zemského muzea Království českého v Praze, ze kterého byla pod záštitou profesora Jana Krejčího a doktora Antonína Friče 2. srpna 1863 vypravena výzkumná expedice. O této výpravě vyšla v září 1863 zpráva v časopise Živa. Díky práci inženýra Wetta vznikla první mapa jeskynního komplexu. A s tím souvisí i definitivní vyhnání rodiny Šášiny praprababičky z jejich přirozeného biotopu - jeskyně.
Byl to velice zdrcující okamžik pro celé jeskynní společenství. Naštěstí brzy našli útočiště v útrobách nedaleké Kladrubské hory, kde žili spokojeně po několik dalších generací. Celou dobu se kvůli událostem v původním bydlišti vyhýbali lidem. Přibližně v roce 2006 objevil Dzimens náhodou místo nového bydliště Šášiny rodiny. Při průzkumu terénu pro novou kešku byl zezadu napaden a kyjem znehybněn neznámou ženou. Další rok byl držen v zajetí, musel vykonávat podřadné práce a především si zvyknout na neobvyklé chování svých únosců. O rok později se mu díky jeho lstivosti a neobyčejné hbitosti podařilo utéct. Doma se Dzimens rychle zotavil, ale pořád nemohl zapomenout na Šášu. Rozhodl se, že se pokusí jeskynní ženu odchytit a odvede si ji z jeskyně do civilizace. To se mu podařilo v noci 16.5.2007 za velmi dramatických okolností. Ale Dzimens se projevil jako chrabrý bojovník a Šášu si dokázal vybojovat i přes velkou početní převahu. V nedaleké rodné vesničce ji začal postupně učit civilizovanému chování. Dal jí jméno Šáša, díky neustálému úsměvu na rtech. Po letech tvrdé převýchovy to Šáša dotáhla až k magisterskému titulu a postupně na svůj starý život zapomněla. Na připomínku jejího původního bydliště se rozhodli Dzimens+Šáša na tomto místě založit kešku. Aby si každý nálezce mohl představit, kde Šáša žila svůj předchozí život.