Posádka vesmírné lodi Červený trpasalík – Lister, Rimmer, Kocour a Kryton – se setká s hologramem bývalé vědecké pracovnice Kateriny Bartikovské, která zbaví Rimmera velení a objeví způsob, jak otevřít dimenzionální bránu a poslat Listera do jiné dimenze pro ženu, s jejíž pomocí by obnovil lidskou rasu.
Ve vodní nádrži se usadí vesmírná oliheň. Lister, Kocour a Kryton se jí pokouší zabít. Jako vždy všechno zpacká Rimmer. „Už budem ve vodě Rimmere.“ hlásí Lister. „Cože, jó jasně“ odpoví Rimmer a čte si časopis o autech. „Nic nevidím, žádná obludas tu není“ povídá Kocour. „Támhle něco je, něco se tam pohnulo. Je to fuč, zmizelo to.“ „Jé hoši, mám pro vás novinku, vypadá to, že se na vás žene něco velkýho.“ vyděsí se Rimmer. „Ale né, už je to zase pryč.“ a pustí si nahlas rádio. Během písničky hoši dole bojují s olihní. Nakonec si jich Rimmer všimne a vytáhne je z vody.
Mezi tím se na palubě lodi objeví hologram bývalé vědecké pracovnice Kateriny Bartikovské. „Odteď jsem nejvyšší velící důstojník a né Rimmer, který je tak trochu pablb.“ hlásí Katerina. „Změna velení je naprosto nezbytná.“ dohaduje se s Rimmerem a vytýká mu, že se špatně statrá o Listera, kterého chtějí poslat zpátky na zem, aby obnovil lidskou rasu. „Fakt? Paráda.“ těší se Lister.
„Proč nefunguje palubní počítač?“ ptá se Katarina. „No víte, Lister nechal puštěnou vodu ve vaně a skoro devět let jsme na to nepřišli.“ povídá Rimmer. „Pak jedné noci to podlaha vzdala a lodí se prohnalo 8milionů litrů vody.“ „Jakto, že jsme tu teď dva hologramy na tvrdé světlo. Myslel jsem, že loď udrží jen jeden hologram.“ ptá se Rimmer. „Jak Lister tráví čas?“ „Spí.“ „To je tragédie, jeho tělo žije, ale uvnitř je mrtvý. To je vaše vina, špatně jste se o něj staral, vy jste ho zabil.“ vyčítá Katerina Rimmrovi.
„Pane Listere, připravte se, máte se vrátit domů.“ říká Katerina. „To jako vážně?“ ptá se Lister. „Takže, jak už jsem říkala, Listera oživím a dám impuls, aby mohl obnovit lidskou rasu.“ „Docela rád bych věděl, jak to chcete udělat.“ povídá Rimmer Katerině. „Řešení vám kouká do vašeho tupého tlustého obličeje skunka. Máme kus laviata co cestuje mezi dimenzemi, vezmeme ho, dáme ho do genové čtečky, výsledky triangulujeme s naměřenými energetickými a časovými hodnotami z vodní nádrže, vypočtem kvantový algoritmus co obluda použila k průniku, projdem mnohovesmír, spočtem to a máme klíč k cestování dimenzemi. Transponujeme kalibraci do těžebního laseru a bingo džingo máme vlastní dimenzionální nůž.“