Každého občas přepadne splín a výjimkou není ani takový nezdolný optimista a milovník života, jako je Lister. Není také divu, fakt, že jste poslední žijící člověk, co nemá život, rodinu, budoucnost, vyhlídky ani naději jednomu na náladě zrovna nepřidá. Listerovi se zkrátka zastesklo po lidském rodu a nic nepomáhají Krytonova dobře míněná slova, že lidé pro něj stejně nebyli dost dobří a že ve vesmíru existují i jiné druhy, s nimiž by mohl zářit štěstím. Potom se ale objeví dopis, který by mohl Daveovu vnitřní prázdnotu zaplnit.
„Dobré ráno pane“ povídá Kryton. „Miluju to hučení klimatizace takhle po ránu, vy snad né pane? Hned se vám chce vyskočit z postele a zametat“ povídá Kryton. „Ahoj Kryťáku“ povídá smutně Lister. „ Něco se děje pane? Něco vás trápí? Má to co dělat s tím, že jste poslední člověk, bez života, rodiny, budoucnosti, vyhlídek a naděje? Souvisí to s tímhle?“ surově říká Kryton. „Ano, souvisí!“ kýve Lister. „Zase vám chybí lidstvo, že pane.“ dovtipuje se Kryton.„ Nemůžu uvěřit, že je po všem. Díval jsem se na obrázky a připomněly mi starý časy. Tady je obrázek, jak chodí lidi do práce. Tady je další, dívej, všichni se smějou.“ vypráví Lister.„To je nový rok na Titanu pane.“ odhaduje Kryton. „Tady jsme byly tak šťastní“ Lister smutně dokončuje větu a vzpomíná na časy dávno minulé.
„Život, o čem je? Proč jsem tady já? Jaký je smysl toho všeho?“ vzdychá Lister. „ Já nevím Dave.“ Odpoví mu automat. „Bílá káva s šesti cukry a karamelou už se nese!“ povídá automat. „Přemejšlela jsi o tom někdy?“ptá se Dave automatu. „Ne, ani ne, jsem jenom automat. Jsi v pořádku? Nevypadáš jako obvykle. Ptáš se na inteligentní otázky.“ překvapeně praví automat. „Jak víš, jak obvykle vypadám?“ ptá se Lister. „Sleduju tě, škvírou ve dveřích. Věci, které děláš, jsou tak vtipné“ směje se automat. „Musím jít, uvidíme se příště“ slibuje Lister.
„Tento víkend bude turnaj ve stolním fotbalu, Krytone. Nevypadl jsem ze čtvrt finále tři roky za sebou. Připravuju prsty na hru. Ještě neví, co je potkalo.“ povídá Rimmer. „ Přišla elektronická pošta z hlavního počítače JDS.“ hlásí Kryton „ A co chtějí?“ zvědavě se ptá Rimmer. „Přišlo jim během let velké množství dopisů od vysoce postavených členů, kteří navrhují, abyste byl oceněn Řádem zlaté stuhy, za ta léta vaší skvělé služby.“ udiveně čte Kryťák. „Bože, opravdu?“ divý se Rimmer. „Že prý jim bylo řečeno, že jste skromný muž, který netouží po výsluní, a vaším jediným zájmen je plnění povinností.“ znechuceně čte Kryton. „Nemám slov, tolik laskavosti?“ diví se Rimmer. „ Říkali, že podle počtu těchto doporučení, neměli na výběr nic jiného, než vás požádat, abyste je přestal posílat.“ povídá Kryton.
„Pořád nic pane?“ povídá Kryton Listrovi. „Vím, že je to teď složité, ale myslím, že byste měl žít v současnosti. Máte nové přátele, pravda, možná jsou lidští, někteří jsou otravní, hloupí, nedůležití nebo šílený. Ale to neznamená, že byste si jich neměl vážit. Musíte zapomenout na minulost a dívat se na přítomnost.“
„Uvědomil jsem si, že tohle může být ono. Tohle může být odpověď, proč se cítím tak prázdně. Pokud měla moje děti, tak ty mohly mít taky děti. Mohly existovat stovky generací mých dětí. Mohl jsem mít dceru doktorku, nebo třeba pra-pra-pravnuka, který je fotbalista v nulový gravitaci. Ať se stane cokoli, budu vědět, že jsem přispěl.“ praví Lister s nadějí v hlase. Otevírá dopis a čte: “ Byla to coura!!!“
http://www.youtube.com/watch?v=eiGz2iXGdMg&list=PLE93LsS3-Jo0xXE94euBiDyCeTbtJaNQZ&index=5