Během 70. let minulého století jsem v Libži trávil letní prázdniny. Doba byla taková, že i malé děti chodily v „tlupě“, bez dozoru dospělých, po okolí vesnice. Často jsme zašli k řece Blanici nebo některému z potoků a obtěžovali místní rybí populaci. Pod každým druhým plochým kamenem bývala nějaká rybka, nejčastěji sekavec písečný nebo mřenka, ojediněle vranka obecná alias paličák, ojedinělým zjevením byla mihule.
Aktuální wikipedie říká, že mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula; Linnaeus, 1758) je drobným druhem ryby. Dříve byla poměrně hojná, ale v důsledku znečišťování toků její početnost výrazně poklesla. Jedná se o drobnou rybku s protáhlým válcovitým tělem, dlouhým asi 10-18 cm. Kolem úst má šest vousků. Má typické ochranné zbarvení - mramorování. Jeho barva je různá v závislosti na zbarvení podkladu, ale hřbet bývá zelenavý nebo hnědavý, boky žlutavé s nepravidelnými černohnědými skvrnami. Břicho má bělavě šedé, někdy narůžovělé. Šupiny jsou zarostlé v kůži, proto se na první pohled zdá tělo hladké. Dožívá se až osmi let.
Vůbec mě tehdy nenapadlo, že mřenka mramorovaná bude za čtyřicet let vzácností. Z Blanice vymizela, i když to snad není definitivní, už v 80. letech. Následoval úbytek této rybky v potoce Chotýšance. – A pak jsem to do značné míry přestal sledovat; pokud jsem rybařil, zajímala mě větší kořist. Jednou za rok – za dva jsem se přesto po mřenkách podíval, a to tehdy, když jsem šel z Libže směrem na sousední vesnici Nemíž. Chatovou osadou, které Libežáci říkají Vystrkov, chataři Rasák, protéká zmíněný Psářský potok a ten mě obvykle nezklamal, mřenky v něm byly. V létě 2005 jsem tudy šel se ženou (Bufo calamita), dcerami (HelenaMik a MartieMik) a taky s fotoaparátem a mřenky jsem si fotil:
V posledních dvou letech jsem už mřenku neviděl ani v Psářském potoce (ale může to být tím, že jsem se zase tak moc nesnažil). Snad budete při odlovu keše mít větší štěstí.
