Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Od 15.6.2016 změna v listingu a přesun souřadnic. Keš je sice na viditelnějším místě, ale terén je přístupnější. Pozor na kolemjdoucí mudlíky! Kešku prosím řádně zavírat :-)
N 49°14.224 E15° 04.415
NECHYBA
Pověst o „Nechybě“
Panské budově ve Včelnici
Dávno odezněla sláva a jásot mohutného shromáždění při slavnostním vysvěcení nové kaple Panny Marie ve Včelnici. Eustach Míček, mlynář na Kalichu i jeho přátelé, kameničtí sousedé Šimon Picek a Martin Holoubek, byli stále ještě drženi ve vězení kamenického zámku. Všechny starosti o mlýn a práce v hospodářství ležely na bedrech mladého mlynářova syna. Vavřinec byl na svého otce hrdý a měl ho velice rád. Stejně tak si ho vážili i prostí lidé z celého okolí. Mlynář byl z gruntu dobrý člověk, poctivý a spravedlivý, jak k vlastním, tak i cizím. Vavřinec nikdy nezapřel svého otce, jehož děd a praděd byli věrní a horliví následovníci a vyznavači odkazu Mistra Jana Husa. Také Vavřinec byl ve staré víře vychována a vřele oddán kalichu. Většina jeho vrstevníků byla již dávna obrácena na víru katolickou. On však stále odolával. Tak jako statním i jemu se líbila sličná panna Mandalenka, společnice kamenické hraběnky. Vyhledával jakoukoliv příležitost, aby ji mohl alespoň spatřiti. Ať už to bylo u kaple „Na bojišti“ kam s hraběnkou chodila, nebo při vyřizování otcových záležitostí na kamenické rychtě a podobně. Jednou, při náhodné návštěvě hrobu své matky na brádelském hřbitově, uviděl Vavřinec Mandalenku, jak s paní hraběnkou vychází z kaple sv. Máří Magdaleny. Jejich zraky se setkali. Dlouho si hleděli do očí a oba zahořeli vzájemnou láskou, neboť také Mandalence nebyl Vavřinec lhostejný. Líbil se jí ten snědý pěkně urostlý mládenec. Co však je to všechno platné. On kališník, ona katolička. Těžko by jeho otec přenesl přes srdce, kdyby věděl, že syn zahořel lásku k papežence, jak ji nazýval, kdykoliv ji viděl s hraběnkou blížili se ke kapli pod Kalichem. Stejně takové obavy měla Mandalenka. Bála se svého otce a ještě více hraběnky.
Brzo však hraběnka poznala, ž se s Mandalenkou něco děje, neboť jednou žádala o dovolení zůstat jeden nebo dva dny doma, že je otec nemocný. Podruhé našla si jinou výmluvu, podívat se sama do kamenického kostela, a to Mandalenka nikdy nedělala. Byla to náhoda, že se vždy nakratičko setkala s Vavřincem, smluvili se na Jánskou puť na kostelík. Uprosila hraběnku aby se mohla s družkami na Kostelík vypravit. Zde se scházeli lidé z širokého okolí. Dopoledne starší, dopoledne omladina. Konečně se setkali a řekli si o své beznadějné lásce, kterou musejí přede všemi skrývat. Mandalenka dlouho své tajemství neudržela. Chodila jako bez ducha, bez zájmu. Však si toho zámecká paní už dávno všimla, zvláště teď po Jánské pouti. Uhodila na ni a Mandalenka ve své oddanosti poslušnosti všechno jí vyjevila. Plakala prosila, zapřísahala se, že se s Vavřincem již nikdy nesejde.
Hraběnka dlouho přemýšlela. Konečně přišla na to, jak veřejně pokořit nenáviděné kališníky přitom vyzdvihnout svoji šlechetnost dle slov Kristových: „Otče odpusť jim, neboť nevědí, co činí“. Souhlasila. Měla však jedinou podmínku, že Vavřinec, jeho otec Eustach, i ostatní Picek, Holoubek a další tajní kališníci veřejně odprosí hraběnku, zřeknou se své kacířské víry a přestoupí k pravému, jedinému svatosvatému náboženství katolickému. Všichni tak slíbili a učinili při slavném procesí z kaple „na bojišti“ do Včelnice, kde hradecký páter Jiří Plachý, někdejší obránce Prahy proti Švédům vykonal kázání v zahradě u poutní Mariánské kaple. Po kázání přijal vyznání víry nově obrácených a uvedl je v lůno církve katolické.
Po skončení pobožnosti přiblížil se Vavřinec k Mandalence, uchopil ji za ruce a pravil: „Mandalenko, propast, která nás dělila je překonána. Splníš svůj slib?“ Mandalenka nastavila mu své rty k políbení.
Starý mlynář Eustach se nepodal. Zůstal víře svých otců věrný. Netrvalo dlouho a Vavřinec uváděl na Kalich svoji Mandalenku, novou hospodyni. Pan otec ji přijal otevřenou náručí, jako svoji vlastní dceru.
Novomanželům dostalo se nespočetných blahopřání a mnoho vzácných darů. Mimořádný svatební dar věnovala hraběnka Hypolita. Nedaleko kaple ve Včelnici dala postavit zvláštní panskou budovu, kterou z částí pozemků dala jako věno Madlence s tím, výslovným přáním, aby se do Včelnice přestěhovali.
Budovu nazvala Nechyba, protože spojením Vavřince s Mandalenkou se žádný chyba nestala.
Když mlynář na Kalichu, Eustach Míček, poslední protestant na kamenickém a včelnickém panství zemřel a byl pochován ve víře svých předků, odstěhovali se mladí Míčkovi do Včelnice a žili v míru a pokoji na Nechybě.
Zbývá nám jen jedna otázka: „Byl Vavřinec prvním šenkýřem na Nechybě? Byl či nebyl?
( děkuji paní Marii Davidové, naší knihovnici za poskytnutý zdroj a informace )
Ke krabičce se dostanete snadno, silnicí okolo budovy do místa zvaného Podskalí. Je to cesta lemovaná duby. Ke keši vede i zkratka přímo za Nechybou, ale je to sleziště místních smráďat, kteří tam dělají nepořádek.
PS: Ještě prosím o to, aby jste kešku zavírali v pořádku na cvaknutí a zkusili jí trochu maskovat :) díkeš
Additional Hints
(Decrypt)
Gev oengev, cenil zynqfv