Hřbitov
Hřbitov neboli pohřebiště, zastarale též krchov, v archeologické terminologii nekropolis, je pietní místo, kde se pohřbívají mrtví lidé respektive ostatky jejich těl (kupř. popel po kremaci).
Hřbitov se skládá z hrobů, hrobek, cest a zeleně mezi nimi. V mnoha dnešních hřbitovech existují též „urnové zdi“ (kolumbária), kde jsou uchovávány ostatky zemřelých, kteří byli zpopelněni v krematoriu. Hřbitovy bývají otevřené veřejnosti, příbuzní a blízcí zesnulých často jejich hroby navštěvují a pečují o ně. Některé slavnější hřbitovy jsou též cílem turistů (kupř. Slavín v Praze na Vyšehradě nebo Slavín v Bratislavě).
Hřbitovy často bývají též umístěny vedle kostelů, synagog nebo jiných staveb náboženského určení - v takovém případě je spjat s pochováváním zemřelých příslušného náboženství. Prostor hřbitova byl zpravidla obřadně posvěcen. Mohli tu být pohřbeni jinověrci, ale pouze na zvláště určeném místě.
Stavební řešení
Hřbitov býval vůči svému okolí ohraničen nejčastěji nižší či vyšší zdí. V krajích, kde nebyla nouze o kámen, byla z nasucho do hlíny nebo malty kladených kamenů. Kde byla o kámen nouze, bývala zeď z trámů, roubená se šindelovou stříškou. Kamennou zeď zakončovaly šikmo položené ploché kameny. Zeď, zdánlivě jen ohraničující kostelní areál, mívala v některých krajích i ochrannou či dokonce obranou funkci. Bylo to hlavně na česko-kladském a česko-moravském pomezí. Příchod ke kostelu a na hřbitov byl možný jen jediným místem - vstupní bránou často spojenou funkčně se zvonicí se zděným přízemím a dřevěným patrem na krakorcích. V případě drobných místních potyček poskytla ohradní zeď a zvonice jednoduchou prvotní ochranu shromážděným obyvatelům.
Rozlišení hřbitovů podle účelu
civilní hřbitov - vyznačuje se různorodostí a často i neuspořádaností náhrobků, v současném pojetí se jedná o hřbitov ekumenický, tedy pro lidi všech náboženských vyznání i pro ateisty (občanský hřbitov)
vojenský hřbitov - je stejnorodý, všechny náhrobky jsou si podobné a je kladen důraz na geometrii. Jsou zde pohřbíváni zesnulí vojáci, často vojáci zemřelí v jedné bitvě či válce.
hromadné pohřebiště (tedy masový hrob či hromadný hrob), v minulosti sem byli ukládání zemřelí hromadně, dělo se tak zejména v případech, že mrtvých bylo tolik, že je nebylo možno pohřbívat samostatně kupř:
při epidemiích nakažlivých chorob - třeba při morových ranách
při hromadném vyvražďování lidí v době války, tedy z důvodů praktické genocidy obyvatel nějaké národnosti či náboženského vyznání či politického smýšlení
8 hodin
10 hodin