Když svatý Petr, léta páně 50 našeho letopočtu, promlouval v Jeruzalémě na prvním sněmu církve, stáli bratři Břízové ve skupině 58 Petrových souvěrců. V té době pracovali jako tajní zvědové krále Heroda a jejich úkolem bylo odhalit místo, kde křesťané ukrývají tajemný meč Excabřízur, jehož historie se datuje do doby potlačení revolt perským králem Dareiosem roku 521 před naším letopočtem. Pověst totiž říká, že tento bájný meč dokázal zabít deset much jednou ranou. Magické schopnosti jsou přičítány jeho hlavici vyvedené v metalickém indigu.
Po stoletích marného pátrání narazili bratři Břízové na stopu meče v krvavé řeži u Nisy roku 14°28, kde Husité drtivě porazili vojsko Vratislavského biskupa Konráda. Sám Konrád později ve svých pamětech uvedl, že šlo doslova o masakr motorovým mečem.
Po meči se však opět slehla zem. Vepřoslav s Knedlomilem - z bájné Vídně GC30Q1N - museli prostudovat 210 tajných svitků, zápisů v kronikách a záznamů NSA. A ani to k ničemu nevedlo. Snad sama prozřetelnost je dovedla k meči. Bylo to tenkrát, když varnsdorfský Kocour vstoupil do jejich životů. V těžkém deliriu tremens bratři uzřeli záblesk magického oka z hlavice meče. "Excabřízur! Vím kde je!", zvolal Vepřoslav na svého bratra Knedlomila a hnal se za mečem. V nastalé potyčce se bratrům povedlo rukou společnou a nerozdílnou zarazit meč na věky do země české.
