Psal se rok 1894. Čerstvě založená továrna na boty nutně potřebovala levný zdroj energie. Ředitel fabriky Tomáš Baťa o tom přemýšlel, kudy chodil. Dřevo sice hořelo, ale musel je chodit krást do blízkého lesa a uhlí měl jenom to, co dostal od čerta na Mikuláše.
Při jedné výpravě za levným dřevem se dostal až k blízké obci Otrokovice. Ves to byla malá, samý močál, lidé byli sice přátelští, ale protože byli pořád od bahna, nikdo se s nimi moc nepřátelil. Na kraji Otrokovic narazil na podivnou věc. Uprostřed lesa totiž najednou ucítil plyn. Zavětřil a po čichu došel až k malému potůčku, kde kousek od něj našel v zemi černou díru, ze které vyvěral známý pach zemního plynu. Tomáš Baťa nemeškal, díru rozšířil a plný očekávání si do díry posvítil sirkou. Co uviděl, mu vyrazilo dech. Na dně jámy, která se v hloubce rozšiřovala do malé jeskyně, na něj čekalo podzemní jezero plné kapalného plynu. Z objevu se mu zatočila hlava. Díru okamžitě ukryl a s kradeným dřívím utíkal do Zlína pro pomoc.
Druhý den přišel na místo objevu i se svým starším bratrem Antonínem. Z několika kmenů borovic, pochopitelně kradených, si svázali malý vor a spustili se do jeskyně. Vor na plynu krásně klouzal a oba bratři tak mohli s pochodněmi v ruce obdivovat krásnou výzdobu nalezené jeskyně. Její stěny byly totiž pokryty tajemnými obrazy neznámých zvířat vyvedenými pravěkými umělci v černé a rudé barvě. Antonín Baťa ve svém deníčku později vzpomínal, že na stěnách viděli mamuty vedle dinosaurů, neandrtálce vedle lidí v podivných helmách a nápisy v neznámém jazyce připomínající účetní uzávěrku.
Když se oba bratři dosyta pokochali nádherou tajemného místa, nechali okamžitě všechny stěny i s malbami strhnout, aby do jeskyně dostali víc plynu. Potom natáhli z jeskyně na kraji Otrokovic až do Zlína gumovou hadici, kterou čerpali plyn do své továrny. Majiteli pozemku o svém objevu pochopitelně neřekli, takže pro svůj začínající průmysl získali skutečně laciný zdroj energie.
Tento Baťův plynovod byl funkční až do roku 1945, kdy jej ustupující nacistický tank narušil a unikající plyn vylekal vojáky wehrmachtu tak, že okolí Zlína opustili s křikem „Achtung, yperit!“ o několik dní dříve, než měli v plánu.
V současné době je na místě lesa pole, jen ten potůček zůstal v původním stavu. Jeskyně je zasypaná, ovšem stále funkční. Společnost RWE znárodněnou jeskyni zprivatizovala a dodnes z ní čerpá zdarma plyn. Čerpací stanice je v blízkosti kešky, která tuto pověst připomíná. Uvnitř najdete kousek originální hadice, kterou tehdy Tomáš Baťa se svým bratrem Antonínem a pomocníky po nocích tahali při svitu měsíce z Otrokovic do Zlína. Hadici ponechte, prosím, v kešce jako muzejní exponát pro další generace.
UPOZORNĚNÍ: Krabička má víčko, které se šroubuje tak, jak je zvykem v této bezvýznamné části spirálního ramene naší galaxie a to proti směru hodinových ručiček.
Baťovci po noční směně při tahání hadice
Tomáš Garygue Masaryk se směje historce o plynu zadarmo
Baťa se po letech snaží vzpomenout, kudy ten plynovod vede