Bytový dům při Wolkerově a Sosnové ulici od českého architekta (Jméno Příjmení) a statika Václava Vody patří mezi nejúspěšnější projekty tohoto typu. Územní plán lokality kolem Wolkerovy ulice vypracoval Karel Hubáček.
Dům stojí v krátké odbočce z Wolkerovy ulice, podle níž dostal pracovní a nakonec i lidové označení Wolkerák. Tato jedinečná lokalita zalesněného svahu na konečné stanici tramvaje, v rekreační části Liberce, v místech nad starší vilovou zástavbou z období první republiky a s kvalitní veřejnou obslužností, byla místem pro situování tohoto bytového domu. Do svažitého terénu pod Libereckou výšinou se podařilo znamenitě umístit vícepodlažní objekt s mnoha byty, jehož segmentovitě zahnutý půdorys sleduje vrstevnici. Díky segmentovému půdorysu a kónickému tvaru Wolkerova domu a plastickému řešení průčelí se podařilo citlivě zasadit do krajiny mohutný vícepodlažní monoblok.
Kvalitou bydlení dům dosahoval úrovně moderní skandinávské bytové architektury, která byla architektovi velice blízká. Příčný konstrukční systém člení dům do identických sekcí se schodištěm a se třemi byty v patře. Většinou jde o byty třípokojové a garsoniéry. Dispoziční řešení bytů bylo navrženo tak, že střed vždy tvoří kuchyňský kout spojený půllodžií. Na opačnou stranu, směrem do svahu, jsou situované ložnice. Některé sekce měli vlastní krb v bytech a pochozí terasy.
Pod rozsáhlou terasou, z níž je nádherný výhled na město, se nachází domovní vybavení a garáže. Objekt je vytápěn lehkými topnými oleji, nádrže jsou umístěny na severní straně domu. Vchod na terasu zdobila v minulosti žulová plastika Sluneční hodiny libereckého sochaře Oldřicha Novotného.
Stavebníkem bylo bytové družstvo Nisa, realizace je dílem Pozemních staveb (1967-69), stavbyvedoucí Antonín Urban) podle plánů Stavoprojektu (architekt). Autor se dokončení realizace nedočkal, předčasně zemřel ve Švýcarsku. Dokončení stavby převzal Bohuslav Lisal.
Zajímavá informace od místních říká, že dům vyrostl přímo na místě betonárky, přičemž odlité bloky betonu zůstaly rovnou na místě a betonárka pak zanikla, aby ustoupila vznikajícímu Wolkeráku.
K nalezení keše je potřeba najít odpovědi na pár otázek a vyluštit finální souřadnice. Trocha surfování po internetu by mělo napovědět, kolik bytů je ve Wolkeráku (A). Počet pater lze spočítat na místě (B) (poznámka autorů: zdroje na netu se liší, my je počítali pro jistotu na místě). Jméno hlavního architekta lze nalézt třeba i na pamětní desce u jednoho z vchodů, zajímá vás rok jeho narození (C). Rozdíl mezi krajními čísly popisnými je poslední číslo (D).
Vzorec pro finální souřadnice:
N50°46.(C/D+A+152)
E015°05.(A-B*D)
Ciferný součet souřadnic je 46.
K přístupu je nejlepší použít trailhead začínající na N50° 46.611 E15° 05.149, kde mimochodem začíná skupina terasovitých domů, projektovaných stejným architektem. Domy jsou řazeny stupňovitě nad sebou, takže část střechy níže položených objektů slouží za zahrádku před obývacím pokojem hořejšího bytu.
Že se kolem takhle velkého domu pohybuje spousta mudlů, a že je potřeba chovat se nenápadně, jelikož vás může sledovat někdo z balkonu, z garáže nebo ze zaparkovaného auta, snad není potřeba zmiňovat. BYOP, sice nějakou pro začátek vložíme, ale nemusí vydržet.
Fotky Wolkeráku lze najít třeba na webu.
Zdroje: http://www.wolkerak.cz, Kniha o Liberci (ISBN: 80-86761-13-4).
