„Grafitárna“, původně továrna na zpracování tuhy byla vybudovaná ve 2. polovině 19. století. V okolí Kunštátu se nacházely v letech 1830 – 1920 čtyři významné doly. Byly to důl Franz Josef a Michael v Sychotíně (důl Michael se nacházel na katastru Kunštátu), důl Aloisie v Petrově a Tomáš – Anna v Louce u Crhova.
Dobývání grafitu se v dávných dobách dělalo primitivně, sběrem nebo kopáním z povrchových vrstev, tzv. výhozů.
V roce 1811 byl grafit prohlášen za „vyhražený“ nerost a skončila tak divoká těžba.Byl dán základ k dobývání hornickým způsobem. Na důlní těžbu zpravidla navazovala úprava a zpracování.Grafitová ruda byla v počátcích přesévána na ručních sítech a přeplavována v kádích. Grafitový rmut se sušil volně ve vzduchu.Technologické vlastnosti znali již staří hrnčíři jako vylepšení „střepu“.Grafit byl také v některých oblastech používán k povrchovému zdobení nádob.
Mezi významné těžaře se řadily knížecí společnosti Salm-Reiferscheidtů, Mistrovských a Liechensteinů. Podnikali zde i jiní zájemci než aristokraté, kteří dali předpoklad pozdějšímu průmyslovému rozkvětu.Především grafit se stal významnou surovinou, která se dobývala od Lysic po Svojanov.
Grafitové doly však byly málo vydatné a těžba v nich roku 1902 skončila. Od roku 1903 byla továrna zmiňována jako opuštěná, název domu „grafitárna“však zůstal. Dům poté vlastnili různí majitelé, až jej roku 1925 koupili Karel Stejskal a Ladislav Podsedník, syn Františka Podsedníka, hrnčíře ze Sychotína. V roce 1926 otevřel Ladislav Podsedník v pravé části domu „hrnčířský závod“. Zpočátku bylo hlavním sortimentem nádobí značky Hella, roku 1930 začal Ladislav Podsedník jako první na Kunštátsku dělat kameninové žlaby a vložky. V letech 1935-1942 vyráběl kanalizační kameninu, později koryta a fasádní obkladačky. Tyto jsou dodnes patrné na sloupech brány do budovy. V době největšího rozmachu bylo v dílně zaměstnáno až deset dělníků.
Kousek od budovy „grafitárny“ se nachází rybník, který byl v Sychotíně od nepaměti. Urbář z roku 1678 zmiňuje ve vesnici pstruhový rybník, ze kterého byl výtěžek 15 kop pstruhů ročně. Sychotínský rybník se v kronikách výrazněji zmiňuje ještě jednou a to roku 1750. Pamětní kniha kunštátského panství uvádí následující zprávu o vyčištění pstruhového rybníka nad Sychotínem“. V roce 1764 byl pstruhový rybník nad Sychotínem zcela vyvezen. Bylo vyhotoveno nové mlýnské koryto. Avšak 27. června nastal velký liják, který strhl nejen nové koryto, nýbrž také rybník, ve kterém bylo nasazeno 10kop pstruhů, silně zanesl bahnem“. Toto je možná příčina zániku rybníku, který byl obnoven až v 90. letech 20. století.
Cestou ke keši pozorným kačerům neujde kousek skály, kde při podrobném hledání můžete i dnes více než sto let od ukončení těžby najít grafitovou rudu.
Samotná keš je umístěna v lese kousek nad grafitárnou jedná se o krabku 350ml. Zaparkovat můžete na autobusové zastávce a nebo u rybníka. V keši jsou nachystány CWG pro první tři nálezce. Ke keši se chovejte jako by byla vaše vlastní a vracejte ji zpět na místo. Férová výměna CWG je doufám samozřejmostí.