Botanikův epigram
Autoři: Zuzka + Veronika + Macik
Tys to našel, to seš fakt pašák,
Teď ale zpozorni, v tomhle místě je strašák.
Je to asi stovka let,
Co z Jihlavy kopečku právě ten utek.
Šílený vědátor, botanik,
Právě zde si postavil svůj skleník.
Profesor fascinován větvemi,
Zasel semínko, jen jediné na zemi.
Tady pod Javořickým kopcem,
Kvalitní ovzduší, kvalitní zem.
Spousta lidí marihuanou se sjíždí,
Profesor však jen ke stromům a větvím vzhlíží.
Čím víc se koruna větví a rozrůstá,
Tím větší extáze u profesora dorůstá.
Z blízké vesnice táhne se fronta,
Každý od profesora žádá si jointa.
Podivné stromy schované v lesíku
Chtějí prozkoumat ve mžiku.
Profesor však chorobný lakomec,
Zachoval se jako pitomec.
Nahlédnout jen hezké slečně dal,
Stejně ale vostrouhal.
Z nešťastné lásky nevede žádné cesty,
Dívku proklíná, létají hromy, blesky.
Jedovatým lektvarem stromy zalívá,
A všem zvědavcům navždy radost upírá.
Srdce profesora ale bolí pořád,
A na strom si hodí špagát.
Poslední pohled, uvázat smyčku,
Jen zachrchlá a je v nebíčku.
Na šňůře kostra se ve větru kývá,
Hrob bohužel nemá jen kus břízy zde zbývá.
Na počest profesora je zde ukryta keš
Ty logni se a to tajemství střež!
Aby profesor došel svému klidu
Chybí mu náhrobek, kterým to dá vědět lidu.
Vzpomni cachere na onu tragickou lásku
A přimaluj do logbooku kus náhrobku.
Vrať se potichu po geodálnici
Ať tě profesorův duch nestraší v márnici!
Když pořídíš si tady nějakou fotku
Pochlub se ostatním trošku.
