Potřeba něco utajit je stara jako lidstvo samo. Jednou z možností je i substituční šifra, její kořeny spadají až do roku 1900 př.n.l.
Při šifrování substituční šifrou musíme vytvořit tabulku substitucí, což je tabulka, která znázorňuje, které písmeno v otevřeném textu se mění na jaké v šifrovém textu. Tabulku můžeme vytvořit libovolným způsobem, ale platí, že zobrazení musí být bijektivní, tedy každé písmeno z otevřeného textu musí mít jedinečný obraz v šifrovém textu.
V šifře můžeme použití velké množství klíčů. Pokud bychom brali pouze anglickou abecedu, existuje celkem 26! (faktoriál) možných klíčů (počet všech permutací písmen v abecedě). To je zhruba 10 na 26 klíčů - číslo s dvacetišesti nulami.Takové množství klíčů nelze postupným zkoušením prolomit ani dnes.
Tabulku substituci lze sestavit různým způsoby. Jednoduchým způsobem sestavení takové tabulky je například Ceasarova šifra, která posunuje písmena o pevný počet. Počet klíčů je ale značně malý. Daných 25 možností lze vyzkoušet během chvilky.
Nejbezpečněji je vygenerovat náhodně nějakou abecedu. Problémem ale pak je, jak předat klíč (tedy vygenerovanou abecedu) příjemci. Proto se používá třeba heslo, ze kterého se vypustí stejné písmena a napíše se na začátek abecedy. Zbytek abecedy se doplní o písmena, které nejsou obsaženy v heslu (případně se heslo ještě posune od počatku abecedy o dohodnutý počet znaků). Takové heslo je již snadné k zapamatování a abecedu lze jednoznačně vytvořit.
Dost dlouho byl tento způsob považován za bezpečný, ale s příchodem frekvenční analýzy lze šifru vcelku jednoduše vyluštit, a proto bylo nutné vynalézt jiný způsob šifrování, a to polyalfabetickou abecedu. U této šifry pak stejnému písmenu otevřeného textu odpovídají různá písmena zašifrováno textu. Vyluštit takový text je již obtížnější.
Proces šifrování a dešifrování lze udělat i mechanickým strojem. Jedním takovým skvělým a legendárním strojem byla i Enigma - německý šifrovací stroj druhé světové války.
Šifra se zdála neprolomitelná, přesto se ji za druhé světové války podařilo prolomit, a to díky tomu, že se na začátku zprávy vyskytovaly dvě stejné skupiny písmen. Opakování stejných slov je vůbec velkou hrozbou pro bezpečnost jakékoliv šifry. Navíc se občas podařilo z trezoru ponorek ukořistit kodovou knihu.
Ke keši:
Na úvodních souřadnicích kešku nehledejte. Můžete se však pokochat výhledem na Holý vrch - směr východ. Ještě kousek od něho vpravo pak v dáli vidíte Chmelovou (Vršatec).
Abyste získali finální souřadnice, musíte dekódovat zprávu Enigmou. K tomu je nutné získat nastavení Enigmy, které je tady ukryté.
Souřadnice finálky:
HVXIF IVOGH NJSFB GXCTK MVSDR PZENQ YPZFA VUQOI WPTUA YNYZY OJIFY HVZQG MUJLW XKWTW RSBAX PGDUQ BBFEE RKWNV OFRGP SXCCB ETZTR EYLFF QKWDZ GYPZG JGJXD XRAIL NWNLP ORFHZ HYEJ
Enigmu si lze třeba stáhnout na :
http://users.telenet.be/d.rijmenants/en/enigmasim.htm
Pro vlastní odlov budete potřebovat lezeckou výstroj a smyce pro tzv. smycování.
Než vylezeš nahoru, musíš taky vědět, jak se dostaneš dolů, takže to chce i kousek lana a slaňovací pomůcku.
Přestože keška není příliš vysoko (původně byla ve výšce 15-ti metrů), je pohyb ve výšce vždy nebezpečný.
1. Nechoď na odlov sám, lezení není one-man show. Dejte někomu vědět, kam jste šli.
2. Dokonale ovládej lezecké nádobíčko. Učit se slaňovat ve výšce není dobrý nápad.
3. Jsi v lese a v lese padají větve a někdy i stromy. Nechoď do lesa za VĚTRNÉHO počasí.
4. Používej horolezeckou přilbu. Při nastřelování anebo stahování lana můžeš shodit větev.
5. Všechny lezecké aktivity se provádějí pouze na vlastní nebezpečí!