Židovský hřbitov se nachází přibližně 400 metrů od obce Dolní Bolíkov. Pohodlně se k němu dá dostat, pokud následujete cyklostezku 1006 buď z Dolního Bolíkova, nebo z Nové Vsi. Z cyklostezky vede odbočka přímo ke hřbitovu. Prosím dodržujte návštěvní hodiny, které jsou žel-bohu nešikovně umístěny na tabuli uprostřed hřbitova. Obecně ale platí, že na židovské hřbitovy se nesmí v sobotu (pamatujte, že sobota začíná pátečním západem slunce) a o židovských svátcích. Zároveň prosím pamatujte, že muži potřebují pro vstup na hřbitov pokrývku hlavy.
O hřbitově
Přesný rok založení hřbitova není znám, ale pravděpodobně se tak stalo na přelomu 17. a 18. století. První doložené zmínky o něm pochází z první třetiny 18. století. Pokud budeme pozorně hledat, můžeme narazit na hrob z roku 1701. Ten patří jistému Aronovi synu Jakoba Austerlizte, který by měl být prvním pochovaným člověkem na tomto hřbitově. Dále ho pak následovaly dvě ženy v letech 1730 a 1766.
Pohřebiště se používalo přibližně do první poloviny dvacátého století, kdy z oblasti židovská komunita zcela vymizela. Poté začal neopečovávaný hřbitov chátrat. Křoví a plevel místo posledního odpočinku postupně pohltily a ničivá síla (ať už lidská nebo zemská) neušetřila ani náhrobní kameny. Když si kdosi v 90. letech 20. století na hřbitov vzpomněl, našel velké množství kamenů z 19. a 20. století povalených. Pak už to všechno šlo ráz na ráz. Celá plocha o rozloze 732 metrů čtverečních byla vyčištěna, v roce 2002 došlo k opravě jednoduché průjezdové márnice a také k postavení popadaných náhrobků, kterých nyní najdeme na hřbitově přibližně 120.
Dnes však hřbitov opět chátrá, tak doufejme, že co nejdéle vydrží jako připomínka židovské komunity v Dolním Bolíkově.
O židovské komunitě v Dolním Bolíkově
Přesný počátek židovského osídlení nemůžeme s určitostí datovat avšak je nedílně spojen s rokem 1670, kdy došlo k vyhnání židovského obyvatelstva z Vídně a Dolního Rakouska Leopoldem I. Slavonicko bylo hlavním cílem uprchlíků. Moravská vrchnost přívětivě nové občany přivítala (ne snad ze solidarity, spíše doufala, že židovská komunita dokáže podpořit hospodářství, v oblasti Slavonicka dosti pochroumané třicetiletou válkou).
Velká většina židovské komunity Dolního Bolíkova pocházela právě z Vídně a brzy po příchodu nových obyvatel se z tohoto místa stala náboženská obec. V průběhu 18. století byl založen hřbitov, synagoga a škola. Ze záznamů se dovídáme, že k roku 1763 žilo v Bolíkově 14 židovských rodin, čítající 68 osob. Ani tragický požár, který obec zachvátil roku 1822, nezastavil vývoj komunity a tak roku 1834 už byly všechny škody odstraněny a počet židovských občanů stoupl na 160.
V druhé polovině 19. století však nastal zlom. Židé se postupně začali stěhovat do větších center, jako jsou Dačice, Slavonice a Vídeň. Mezi 
lety 1857 a 1869 došlo k hlubokému propadu, z přibližně 130 příslušníků komunity zůstala v obci pouhá třicítka. Synagoga byla v těchto letech prodána do soukromého vlastnictví (za 330 zlatých) a následně zbourána. I škola zanikla.
V období Československa bychom potkali už pouze jednu rodinu, která provozovala koloniál. V roce 1938 však i tato rodina opouští Bolíkov, jelikož se obec po mnichovském diktátu dostává pod německou správu.
Židé začínali být po zabrání obce pronásledováni. V listopadu 1938 se některým tajně podařilo přejít do blízké Třeště na území tehdejší Druhé republiky.
Když ovšem došlo k obsazení i zbytku ČSR, roku 1942 byli zařazeni do terezínského transportu, odkud se dostali do Lublinu. Lublin se pro většinu stal poslední zastávkou v jejich putování. Jediný nejstarší sny Emil Wottitzky si svým útěkem do Jugoslávie zachránil život. Nikdy se do Dolního Bolíkova nevrátil a tak musíme o židovské komunitě v této oblasti mluvit v minulém čase...
[EN]
Cemetery is situated about 400m from Wölking (Dolní Bolíkov). You can easily get there if you follow bicycle path from Wölking (Dolní Bolíkov) or Neu Dorf (Nová Ves). From Bicycle path leads way straight to the cemetery. Please respect opening hours of cemetery that are ridiculously written on sign in the middle of area. So, basically, it is forbidden to enter on Saturdays (remember that Saturday begins on Friday’s sunset) and Jewish feasts. Also it is necessary for men to wear head covering.
We can’t exactly say when was cemetery established, but probably it happened at the turn of the 17th and 18th century. First recorded mentions are from first third of 18th century. If we look carefully, we can see grave from year 1701. This grave belongs to Aron, son of Jacob from Austerlitze, who is supposed to be first man buried on this cemetery. Aron lay there alone till year 1730, when there was buried a woman and then in 1766 one another.
This cemetery was used till first half of twentieth century, when local Jewish community abandon Wölking (Dolní Bolíkov). Then this place started to decay. Cemetery flowers turned into bushes and weed. And also destructive force of time didn’t forgot about gravestones. The cemetery would have fallen into oblivion, if someone in 90th of 20th century didn’t found cemetery in such a mournful state.
The whole area was cleaned, and in 2002 was mortuary and gravestones, which is round 120 repaired. Nowadays the place started to decay again. Lets hope, that it will be there as long as possible, as a memory of Jewish community in Wölking.
