Keš je o velikosti small. Nachází se v blízkosti mého domu na ulici Vilibalda Růžičky. Není na frekventovaném místě, ale pozor na děti hrající si v okolí. Je to moje první založená keš, tak se omlouvám za případné chyby.
Vilibald Růžička
Učitel, dlouholetý člen Musejní společnosti a konzervátor památkové péče. Narodil se 7. 7. 1884 jako nejmladší ze sedmi dětí v rodině uherskobrodského hodináře a radního Václava Růžičky. V roce 1890 vstoupil na německou utrakvistickou školu. Po jejím zrušení v roce 1892 navštěvuje nově zřízenou českou obecnou školu. Od roku 1896 pokračuje ve studiích na zemské vyšší reálce, na níž ukončil studium maturitou v roce 1903. V dalších studiích pokračoval na pražské technice, kde navštěvoval přednášky z matematiky, fyziky, elektrotechniky a astronomie. Při studiích si našel čas i na svoji zálibu, jíž se stalo hodinářské řemeslo. Již roku 1907 sestrojil svůj první astronomický orloj, který později stále zdokonaloval. Jeho třetí typ dokončil v roce 1945 a po své smrti jej odkázal uherskobrodské hvězdárně (dnes instalován v budově uherskobrodské radnice).
Pro nedostatek finančních prostředků a z důvodu zhoršující se plicní choroby je nucen zanechat studií a nastoupit od října 1904 jako podučitel v Havřicích. Ještě v prosinci téhož roku je povolán za nemocného J. V. Hauerlanda do Uherského Brodu. Od roku 1909 vyučuje na dívčí měšťanské škole, kde je jmenován v roce 1927 zatímním a následujícího roku zastupujícím ředitelem. Tuto funkci vykonává až do svého penzionování okupačními úřady v roce 1939.
Vedle svých učitelských povinností se V. Růžička účastní se zájmem řady aktivit, které přinášely městu a jeho obyvatelům nemalý užitek. Účastní se živě veřejného života a je nadšeným propagátorem všeho nového. Záslužnou byla jeho činnost v oblasti kinematografie. Doslova průkopnickým činem byly jeho přednášky v letech 1906 – 1916, které doprovázel projekcí obrazového materiálu. Tato jeho činnost později pokračuje zřízením školního kina v roce 1916, účastí na vybudování kina v Bojkovicích v roce 1926 a v Sokolovně v Uherském Brode roku 1931.
Po vzniku Československa stojí opět v čele veřejného dění. Působí jako jednatel Sdružení ku navázání a prohloubení styků se Slovenskem, účastní se prací spojených s vybudováním železnice z Uherského Brodu do Nového Města nad Váhom a do Přerova, buduje základy elektrifikace města a jeho okolí. V roce 1920 je vedle katechety O. Malého jedním ze zakladatelů náboženské obce Církve československé a v letech 1925 – 1930 působí jako její kazatel.
Současně se projevuje jeho živý zájem o historii města a jeho okolí. Již od roku 1904 je členem Musejní společnosti a od roku 1913 zastává vedle Jana Kučery funkci druhého kustoda muzea. V druhé polovině třicátých let jeho činnost ve výboru Společnosti ustává. K práci v muzeu se vrací až v průběhu roku 1944, kdy byl v ustavující schůzi výboru na základě voleb z 10. května zvolen správcem muzea. Především z jeho iniciativy a ve spolupráci s dalšími členy Musejní společnosti dochází v poválečném období k nové reorganizaci sbírek a rozšíření výstavních prostor muzea. V roce 1948 svoji činnost ve výboru Společnosti ukončil, avšak nadále se živě zajímal o historii města. Z titulu okresního konzervátora památkové péče napomohl v letech 1951 – 1958 k záchraně nejedné z historických památek Uherského Brodu.
Vedle své bohaté veřejné činnosti publikoval množství článků a studií v místním tisku. Ve svých pracích přinášel nové poznatky nejen z oborů přírodních věd, jako je matematika, fyzika, astronomie, ale zabýval se i problémy politickými, náboženskými, kulturními, hospodářskými a historií uherskobrodského kraje. Většina z jeho obsáhlejších prací, zabývajících se historií města Uherského Brodu, podobně jako i jeho paměti zůstaly jen v rukopisech. Vilibald Růžička zemřel 12. 5. 1976.