Historie Kolébky
Děti ve starověku většinou spávaly v kolébkách, které nejčastěji bývaly z vrbového proutí, nebo to bylo jenom jakési dřevěné korýtko, které nebylo moc hluboké. Objevovaly se i zvláštní tvary kolébek, ale ne tak často. Do kolébek se dávaly děti rozdílného věku. Nejčastěji to byla batolata, která byla ještě celá zabalená, ovinutá do plenek a starší děti se od nich lišily tím, že měly delší vlasy a bývaly v kolébce nahé. Když byla dětem zima, používala se silná a měkká přikrývka nebo polštář, ale výjimkou nebyli ani domácí mazlíčkové, kteří často s dětmi spávaly v kolébkách na přikrývce. V kolébkách si děti hrály jak s hračkami, tak zvířátky.
Nejstarším typem byla závěsná kolébka, kterou tvořila trávnice - plachta s provazy v rozích, za které se věšela na větev stromu a nebo k trámu na chalupě. Někdy se také používal proutěný koš nebo dřevěný truhlík.
Kolébka na kolébadlech se objevila asi až v 16. století. Kolébadla tehdy tvořila čela s oblou spodní stranou a dítě bylo přepásáno povijanem, aby nevypadlo. Tento původní prostý nízký truhlík ze 16. - 17. století se časem zvýšil a od 19. století se používají kolébky takové, jaké známe dnes - vysoké, na sloupkových nohách ukončených kolébadly. Kolébka se kupovala před svatbou a stavěla se na odiv společně s výbavou nevěsty. Proto se dekoru kolébky věnovala velká pozornost - jednalo se většinou o malbu, ale ani intarsie nebyla u dubových kolébek ojedinělou záležitostí.
Přednosti dřevěné kolébky
Konstrukce kolébky umožňuje houpání, v případě, že nechcete houpat, lze velmi rychle a jednoduše kolébku zafixovat proti pohybu, kolébka pak slouží jako postýlka. Kolébka je také ideální jako užitečný doplněk do obývacího pokoje, kde máte miminko přes den stále pod kontrolou a v bezpečí. Kolébka zabere jen minimum místa. Je lehká, pomocí koleček snadno přemístitelná.