Horní Mlýn stojí v lesnatém údolí na okraji obce Křtiny, která je známá svým obrovským poutním kostelem v barokním stylu od architekta Santiniho. Mlýn najdete pod koupalištěm, které v případě hezkého počasí určitě rádi využijete, je v blízkosti místní pily. Je to velká budova o třech patrech a jedné podkrovní hale, uprostřed poměrně rozlehlé zahrady. Většinu budovy i pater tvoří prázdné mlýnice s jednoduchými prkennými stropy a příkrými schodišti.
Ze zázemí jsou k dizpozici studená pitná voda z kohoutku, užitková voda v zahradní pumpě, letní zahradní sprcha, 2 kompostovací záchody, 1 suchý záchod, 2 nočníky.
Prostředí je velmi příjemné, v blízkosti lesa. Na zahradě je pískoviště, dětské minihřiště, novinkou je mechanický kolotoč a jezírko pro obojživelníky, kde nedoporučujeme dětem plavat. V zahradě jsou 3 kočky.
ŽIVOT NA MLÝNĚ
Jak to chodilo ve mlýně?
Obsluha mlýna a péče o něj a také o vodní dílo byla úkolem mlynáře, který byl buď majitelem, nebo nájemcem mlýna. Takový mlynář však byl zpravidla současně i zemědělcem, neboť samotný provoz mlýna k celoroční obživě rodiny nepostačoval.
Život u vody byl v minulosti zcela odlišný od toho dnešního. Ve mlýně se každý den vstávalo před pátou hodinou ranní, do šesté se zvládla i snídaně. Většinou chleba s cikorkovou kávou nebo svařené mléko. K samotě příslušelo vždy větší hospodářství, včetně několika krav. Právě ve chlévě a stáji se vždy začínalo. Nejprve musel být zabezpečen dobytek a poté, když zbyla chvilka, byl mezi prací čas na malou svačinku.
Práce ve mlýně a v jeho okolí byla po celý rok. Spočívala v činnostech s mletím a s mlýnem souvisejících. Několikrát denně bylo nutno zamést prach na všech podlahách. Bylo také nutno přivítat zákazníky, pomoci jim složit obilí, podívat se na jeho kvalitu, zvážit jej a vysypat. Semleté produkty bylo nutno dát do pytlů a ty zpravidla i pomoct naložit na vůz. Navíc musela být vedena písemná evidence o semelku a zaznamenána platba za semletí.
Pracovní doba ve mlýně i v hospodářství byla běžně 16 i více hodin denně. Bylo–li hodně mletí, mlelo se nepřetržitě ve dne i v noci.
Každá volná chvilka byla věnována generální údržbě celého strojního zařízení i vodního díla. Opravit jez, vyčistit náhon, vyspravit polámané česlice, palce ozubených kol či vyměnit ztrouchnivělé lopatky vodního kola. Nechat nakřesat mlýnský kámen. Hned po dožínkách se kolo mlýna rozběhlo naplno. Na malé vodě běžela přes den mlátička poháněná řemenem ze mlýnice. Bylo-li vymláceno, pracoval mlýn od září do prosince nepřetržitě ve dne v noci.
Život to byl tvrdý. Na mlýnech i pilách býval přes zimu skoro stejný mráz jako venku a v prašném prostředí se topit nedalo. Lékařská péče byla nedostatečná. Namožená záda, revma ani respirační onemocnění na sebe nedalo dlouho čekat. Mnohdy osud zasazoval nemilosrdné rány ve formě povodní, požárů či těžkých úrazů. Na samotě vzdálené od rychlé pomoci museli být připraveni na všechno sami. Celkově byl však život mnohem poklidnější a méně hektický než ten náš. Vodní síla v minulosti byla určitou životní jistotou, která pomohla i v těžkých dobách.
Mlynářská „chasa“
• prášek – mlynářský učeň, který vypomáhal při různých pracích ve mlýně, někdy i v hospodářství, pracoval za stravu, ubytování a dohodnuté týdenní kapesné
• tovaryš – vyučený mlynář, pracoval ve mlýně za kolísavý plat, zpravidla v úkolové mzdě, ve mlýně mu byla poskytována strava i ubytování
• mládek – vyučený mlynář s praxí, samostatně pracující za stálý, někdy úkolový plat, také se ve mlýně stravoval, případně byl i ubytován v „šalandě“
• stárek – mlynář s víceletou praxí, pracoval ve mlýně a současně také řídil činnost „chasy“, obsluhoval zákazníky a dbal o řádný chod mlýna
• otec – byl zpravidla vlastníkem mlýna, nebo jeho nájemcem, většinou také pracoval ve mlýně a staral se o něj, vodní dílo i příslušné hospodářství
• panímáma – manželka „otce“, dbala o domácnost, děti a hospodářství, v případě ovdovění měla na starosti i provoz mlýna
• Vandrovní tovaryš
Bylo zvykem, že po vyučení se mladý mlynář vydal do světa na zkušenou. Mnohdy prošel více zemí v tehdejším Rakousku–Uhersku a pozdržel se ve mlýnech, ve kterých pomáhal a sbíral zkušenosti. Mnohdy se naučil rozumět i cizí řeči. Jako tehdejší vnitrostátní i služební průkaz mu sloužila vandrovní knížka, vydávaná na základě císařského nejvyššího patentu z 24. února 1827. V tištěném ponaučení, které bylo součástí vandrovní knížky bylo napsáno: „Při vstoupení do díla odevzdá se knížka dávateli díla, aby ji u sebe uložil. Při vystavení z díla dojde dávatel s dělníkem a vandrovní knížkou k obecnímu představenému a udá tam spravedlivě, jak dlouho dělník v díle byl a jestliže se obratně, pilně a věrně zachoval. Tyto vlastnosti dosvědčí a jedno i druhé zapíše obecný představený do vandrovní knížky. Kdyby vysvědčení stran těch vlastností nemělo být dobré, zapíše se jen, jak dlouho dělník v díle byl, nebo toliko to, co mu jest ku prospěchu…“.
• Krajánek
Krajánkem byl nazýván vyučený mlynář nebo sekerník, který byl bez stálého zaměstnání. Příležitostně pracoval v jednotlivých mlýnech, nebo v různých intervalech putoval od mlýna ke mlýnu. Byla–li ve mlýně pro něj práce, zůstal i několik týdnů. Dlouho to však krajánci u jednoho mlynáře nevydrželi, neboť měli „toulavé boty“.
Krajánek nosil veškeré své potřeby v uzlíku z režného plátna, takový uzlík s osobními potřebami nosil na zádech, případně zavěšený na holi přes rameno. Deku (přikrývku) nosil zavinutou u pasu a zavěšenou přes rameno. Do mlýna krajánek přicházel zpravidla odpoledne, před setměním. Ve mlýně dostal zdarma stravu a nocleh. Večer, nejčastěji v šalandě, vyprávěl, co je kde nového, kde je která mlynářská nevěsta či ženich, případně vyprávěl zážitky, pověsti a pohádky nebo zahrál na hudební nástroj, nejčastěji na harmoniku. Ráno – po snídani dostal kapesné a putoval dál.
Dnešní život na tomto mlýně
Ve mlýně bydlí dvě rodiny a přechodně další mladí lidé. Řadu akcí sami organizují a mlýn též poskytují za práci či levný příspěvek na víkendové i delší akce. Jejich snahou je postupně mlýn upravit pěkným a přírodě šetrným způsobem. Kromě dvou soukromých bytů jsou ve mlýně velké prostory vhodné pro nejrůznější akce. Prostory pro akce jsou použitelné pouze v letní sezóně, protože v nich není instalováno topení. Veškerý provoz domu se snaží zorganizovat tak, aby byl šetrný k životnímu prostředí. Třídí odpad, vodu ohřívají solárními kolektory, topí dřevem z okolních lesů, a v součastnosti budují kořenovou čistírnu odpadních vod.
Na začátku roku 2002 společně založili občanské sdružení Horní mlýn. Později se k nim přidalo několik přátel. Pod hlavičkou sdružení tedy pořádají nejrůznější akce - semináře, workshopy, přednášky, tábory. Cílem těchto akcí je vlastní vzdělání a smysluplné naplnění volného času, ale také snaha inspirovat další lidi k životnímu stylu šetrnejšímu k přírodě.
cerpano ze serveru www.krtiny.cz a www.hornimlyn.cz