Nikdo už si přesně nepamatuje, kdo sadíl buky a javory Na Člověčí, ani Katka Provázková, keréj maminka ledacos pověděla a pamatuje si aj staré zaříkávačky. A aj osmdesátiletá paní Hodurová z místního rodu Žitníků si už pamatuje veliká stromiska. Snáď to býl eště starý Cyril, co býl jedním z prvních osídlenců Na Člověčí. Buky však rústly moc a moc rokůch.
Žádná z robek, keré Na Člověčí bývajú a musá sa pěkně oháňat, ani neslyšely, kdo by mohl staleté buky a javory sadit, dokonca sú nedaleko aj zbytky sklepa po domě, v kerém bývali po válce Provázkovi se šesti děckama, dyž sa sem přistěhovali z Potočiska. Na Člověčí je krásně a též dobrá voda ve studňách, však každý může okoštovat, kdo ví, snáď je aj léčivá. Kúsek od studně roste aj celá řádka starých buků a ten nejstatnější hned nad cestú, ale býl už notně vykotlaný a tak aj Maruška, kerá tady často chodívá, se vždycky enom křižovala, aby za větru kolem buka bez úhony prošla. Lóní umřél poslední z chlapů Na Člověčí - pan Hodura. No a letos v květnu padl aj najstarší buk. Nad ním na jednom též dost starém buku, si možete všimnút aj zvláštního výrůstku, co za šera vypadá, jak dyby nejaká děvčica chtěla vylézt na strom...
Na jaře roku 2014 bylo dost deštivo a podmáčená zem, v noci z 15. na 16. května přišel takový vichr, který zhodil hromadu vzrostlých stromů v okolí a došlo i na starý buk. Ráno ležel přes cestu jak široký, tak dlouhý. Pár chlapů ho muselo odtáhnout, aby se dalo k Novosadům chodit, velký kus však zůstal ležet u cesty. Buky a javory byly ve zdejších končinách hodně rozšířeny a ani pastevcům a osídlencům před 300 lety se nepodařilo všechny pokácet. Zdejší stromy odolaly i sklářské výrobě, která využívala tříslo z místních stromů. Na Člověčí zůstal jeden z posledních osídlených romantických koutů Velkých Karlovic, kde roste hodně hafer, můžete tu vidět i vstavače a několik vzrostlých jalovců.