Plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis) je druh sladkovodního plže z čeledi plovatkovití (Lymnaeidae). Běžně se vyskytuje v evropských rybnících. Živí se vodními rostlinami a rostlinnými zbytky. Plovatka bahenní má protáhle vejčitou, pravotočivou, ulitu, 45 až 60 mm vysokou a 20 až 30 mm širokou, s do špičky protaženým vrcholem. Její ulita je hnědá, nebo téměř černá. Její tělo má nafialovělou barvu. Živí se částmi zahnívajících rostlin nebo řasami. Je to klasický hermafrodit a každý jedinec může naklást 200 až 300 vajíček. Plovatky žijí 2 až 5 let. Plovatka dýchá tzv. vodními plícemi a k tomu má vyvinut zvláštní kornoutovitý dýchací otvor (pneumostom), který vystrkuje nad hladinu. Přitom se plovatka zdržuje na spodní straně povrchu hladiny díky tenké vrstvě slizu, chodidlem vzhůru. Dokáže také stlačit vzduch v plicní dutině a klesnout ke dnu. V době sucha si na ochranu před vyschnutím vytváří zvláštní záklopku.
Pijavka koňská (Haemopis sanguisuga) žije dravě, její potravou jsou drobní bezobratlí živočichové, ale je schopna lovit i drobné obratlovce. Za oběť mohou padnout zejména mladí obojživelníci po přechodu na souš nebo jejich pulci. Pijavka koňská se v ČR poměrně hojně vyskytuje v pomalu tekoucích, ale i stojatých vodách. Měří 15 - 150 mm. V umělých vodních rezervoárech, jako jsou protipožární nádrže nebo bývalá koupaliště bývají Pijavky koňské snadno pozorovatelné blízko hladiny čekající na kořist. Po podkladu se pohybuje tak, že se pídalkovitě přichycuje střídavě přední a zadní přísavkou. Pijavice jsou hermafrodité, mají samičí i samčí pohlavní orgány. K přenosu spermatu dochází při kopulaci. Pijavice, stejně jako například žížaly, shromažďují oplozená vajíčka v opasku. Z opasku jsou poté vajíčka uvolněna v kokonu. Kokony vodních pijavic se nacházejí na vodních rostlinách a kamenech. Noví jedinci se vyvíjejí přímým vývojem.
Vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica) je jediný známý vodní pavouk. Protože neumí přijímat rozpuštěný kyslík ve vodě, staví si zvláštní síťové klece ve spleti vodních rostlin, v nichž v vzduchové bublině schraňuje kyslík k dýchání. Jde o jednoho z mála druhů pavouků, jejichž samečci (10–15 mm) jsou větší než samičky (8–9 mm). Tento druh má tmavohnědou hlavohruď a šedý zadeček. Spodní strana hlavohrudi a u samice celý zadeček jsou pokryté stříbřitě lesklou vrstvičkou vzduchu (odtud název druhu „stříbřitý“). U samce tato vrstvička na hřbetní straně zadečku chybí. Vodouch stříbřitý patří k nejjedovatějším pavoukům České republiky. Vodouch stříbřitý se vyskytuje ve stojatých vodách zarostlých vegetací. Pod vodou si tento pavouk zhotovuje prostorný vzduchový zvon. Vzniklý útvar vydrží obyčejně několik týdnů až měsíců, pavouk ale čas od času musí doplnit jeho vzduchový obsah. Ve vzduchovém zvonu probíhají veškeré životní pochody pavouka - příjem potravy, svlékání, páření a kladení vajíček.
Perloočky (Cladocera) jsou malí vodní korýši z třídy lupenonožců. V Česku žije asi 90 druhů, nejznámější jsou hrotnatky, dafnie (Daphnia spp.) a ramenatky. Perloočky jsou plovoucí korýši s tělem uzavřeným v dvojchlopňovém krunýři. Mají dva páry tykadel, první je malý a slouží jako smyslový orgán, druhý je mnohem větší, rozvětvený a používaný k pohybu. Na hlavě také mají jediné velké pigmentované složené oko z 22 omatidií vnořeno do hlavy a pokryto průhlednou pokožkou. 4-6 párů drobných hrudních nožek fungují jako filtr ke získávání částeček potravy, u většiny druhů je zadeček zakončen drápkovitou vidličkou. Dýchají celým tělem. U perlooček dochází ke střídání generace rozmnožující se pohlavně a generace, která se množí partenogenezí, tento jev se nazývá heterogonie. V létě se jen samičky množí partenogenezí a tvoří také jen samičky. Na podzim se z neoplozených vajíček líhnou i samečkové, kteří brzy oplodní mladé samičkyVývoj je přímý. Perloočky, společně s vířníky a klanonožci tvoří nejvýznamnější skupinu planktonních živočichů. Jako takoví jsou potravou ryb i dalších vodních tvorů.
Splešťule blátivá (Nepa cinerea) je dravá vodní ploštice, která vyhledává dna stojatých nebo pomalu tekoucích vod s bahnitým dnem a porostlými břehy. Má ploché, podélně oválné tělo hnědé barvy, asi 20 mm dlouhé. Malá hlava je vnořena do štítu. Na spodní straně hlavy vyrůstají krátká tykadla. Křídla jsou dobře vyvinuta. Na každé straně je větší a menší křídlo, která jsou spojena a toto spojení vede k zvláštnímu pohybu křídel. Křídla používá splešťule pouze na jaře v době páření. První pár končetin je přizpůsobený k lovu kořisti, další dva páry jsou kráčivé. U dospělých jedinců jsou nápadným znakem dvě, asi 8 mm dlouhé dýchací trubičky na konci zadečku, které slouží k dýchání, aniž by se ploštice samotná musela vynořit. Splešťule se živí především drobnými korýši a vodním hmyzem. Má velmi specifický způsob lovu. Rozvíří ve vodě bláto, které potom padne na ni a poskytuje jí maskování. Při čekání na kořist se splešťule vůbec nehýbe a pouze přijímá signály, které cítí díky malým vlnkám ve vodě, které vytváří pohybem její potenciální kořist. Když je kořist dostatečně blízko, chytí jí předními "loupeživými" končetinami, bodne ji svým sosákem a vpustí do ní jed. Samička splešťule je schopna se v době páření (na jaře) spářit až s 6 - 7 samci. Na podzim a v zimě se ukrývají pod listím v lesích nedaleko vodních ploch, kde jsou chráněna před mrazem a mají dostatek vlhkosti.
Potápník vroubený (Dytiscus marginalis Linné) je představitelem brouků z čeledi potápníkovitých a jedním z největších vodních brouků světa. Dospělý brouk dosahuje délky 27–35 mm. Svrchní strana těla je hnědozelená s výrazným žlutým lemem po stranách krovek a po obvodu hrudi. Spodní strana těla je obvykle žlutá. Samci mají hladké krovky, samice rýhované s 10 podélnými rýhami. Jako zásobárna vzduchu slouží prostor pod krovkami. Pro nabrání vzduchu vynoří brouk konec zadečku nad hladinu. Tyto "nádechy" provádí čtyřikrát až sedmkrát za hodinu. Potápníci (brouci i larvy) jsou dravci, živí se hmyzem, drobnými rybami, obojživelníky a dalšími vodními živočichy. Dospělci dobře létají, hlavně v noci, a dokáží tak osídlit nové vodní plochy. Žijí ve sladkovodních nádržích, rybnících a jezerech i v kalužích čisté vody. Zdržují se u břehu, kde je vodní vegetace. Výskyt je v České republice nehojný. Brouci se páří na jaře. Samice pak kladélkem nařezává stonky vodních rostlin, kam klade po jednom vajíčku, které může být až 7 mm velké. Celkem naklade 500 až 1000 vajíček. Larvy se líhnou po asi čtyřech týdnech. Stadium larvy trvá pět až šest týdnů. Larva je dravá, má výrazně trojúhelníkovitou hlavu a dlouhá šavlovitá kusadla. Larvy se živí lovem. Oběti tráví mimotělně tak, že skrze kanálky v kusadlech do oběti vstříknou trávicí šťávy, a natrávenou hmotu poté kusadly vysají. Ústní otvor mají totiž uzavřený. Larvy dorůstají délky až 6 cm. Kuklí se v komůrce, kterou vyhrabou ve vlhké půdě na břehu. Toto stadium trvá dva týdny. Dospělec opouští komůrku až poté, co povrch těla ztvrdne a dostane konečnou barvu.
Zdroj informací a fotografií: wikipedia
A ke keši samotné
Kešku, kterou jsem vám připravil je umístěna nedaleko malého rybníčku u potůčku se jménem Rakovec. Ten protéká pod kopcem Puntík od vesnice Rybí až do Nového Jičína, kde se vlévá do říčky Jičínky. Do samotného Rakovce je svedeno několik melioračních soustav. Břehy Rakovce jsou porostlé stromy a některé úseky jsou velmi malebné. Naproti tomu jsou tu i místa, která jsou zřejmě oblíbená bezdomovci a hyzdí jinak pěkná místa. Rybníček, u kterého je tato keška poskytuje domov tvorům, možná i těm, o kterých jsem se zmiňoval v listingu. Pozornému kešerovi jistě neujde jejich přítomnost. Keš má velikost mezi nano a mikro. Takže, pokud máte rádi větší krabičky asi vás nepotěší, obvzlášť, když se nacházejí v přírodě. Při jejím odlovu a hledání buďte obezřetní a vracejte ji na místo přesně tak, jak jste ji našli. Keška je jen kousek od vyšlapané stezky, max do 2 metrů. A chovejte se ke kešce ohleduplně, přeci jen není z betonu. A taky vás poprosím, nikam nešplhejte a nelozte na geoobjekt:-) Děkuji.
V kešce není tužka a tak si vemte svou vlastní, nejlépe propisovací.
