Mezi Mladou Vožicí a Zhoří u Mladé Vožice se nachází Myší kopec. Na tomto místě poblíž Zhoře u Mladé Vožice byl vybudován pomník na památku obětem mladých lidí, kteří zde zahynuli na konci 2. světové války.
V květnu 1945 do Mladé Vožice dorazil neúřední telegram, který oznamoval konec války. Celé město slavilo mír, třebaže ještě v okolí Tábora, Pacova a Vlašimi byli ještě Němci. Lidé se snažili rychle zapomenout na prožité hrůzy. V Nové Vsi byli zadrženi němečtí vojáci. Když byli odzbrojeni, dostali civilní šaty a byli propuštěni. Němci vtrhli do Nové Vsi, kde zastřelili tři muže a ostatní odvezli do Votic, kde je celou noc a den týrali. Někteří mladíci z Noskova byli zvědaví a chtěli vědět, co se v Nové Vsi stalo. Přiblížili se tedy k silnici vedoucí z Nové Vsi do Mladé Vožice. Tam je zastihli esesmani, zastřelili je a vše, co měli u sebe, jim sebrali.
Tehdy tam zahynuli:
Bohumil Chotětický z Mladé Vožice, 44 let,
Karel Novotný z Noskova, 16 let,
František Rosol z Noskova, 14 let,
Rudolf Kubík z Noskova, 16 let,
Jaroslav Šťastka z Nové Vsi – několik let prožil na práci ve Vídni, zdravý se vrátil domů a v posledních dnech války padl v rodné vsi.
Na náměstí v Mladé Vožici byl zastřelen Alois Mareš, protože prý u něho byl nalezen revolver, přes zavřené okno byl zastřelen devatenáctiletý závozník František Mimráček z Mladé Vožice a Václav Vaniš byl brutálně umučen a pověšen na lípě před kostelem.
A tak, když došlo k osvobození naší republiky a národ jásal, ve Vožici byl hluboký smutek. Nenávistné pohledy provázely nekonečné průvody odzbrojeného německého vojska, které procházely Mladou Vožicí. Někteří ozbrojení Němci se ukrývali v lesích a v noci přepadali samoty a vesnice a vynucovali si jídlo. Proto se Vožičtí spolu s vojáky Rudé armády pustili do prohledávání lesů a pochytali je. Při této akci byl postřelen Antonín Vrtiška z Řemíčova, který svému zranění podlehl.
Teprve 17. května měli Vožičtí čas na důstojné rozloučení se svými padlými.
(čerpáno z knihy Mladá Vožice, 2001)