Užijte si hledání pramene Orinoka, schovaného a tajemného!
Bylo to na Nový rok, ve čtvrtek 1.1.2015 dopoledne. Můj bratr a já jsme se chystali na náš první novoroční běh v historii. Když nás při přípravách sledoval můj manžel, nevydržel to a také on začal obouvat běžecké tenisky. Nakonec se přidala i švagrová, a protože bylo pěkně a všichni jsme se po Silvestru cítili dobře, akce nemohla skončit neúspěchem. Běželi jsme v této sestavě poprvé, a tak byla vybrána nám všem dobře známá a ne moc dlouhá trasa k havlíčkobrodskému hřbitovu. Tam jsme tradičně zapálili svíčku babičce a dědovi, a pak se rozloučili s našimi partnery. Můj muž a švagrová to otočili k domovu a já s bráchou jsme si běh prodloužili o údolí Rozkošského potoka. A tehdy to začalo…
Cesta nás zavedla k místům, kde jsme si kdysi hrávali s naším tátou. Živě si například pamatuji, jak jsme tu jednou marně hledali lískový keř, abychom si z jeho ohebných prutů zhotovili indiánské luky. Nakonec jsme se museli spokojit se smrkovými.
Ne tak jasně jsem si vybavila i další hru na hledání pramene Orinoka. Táta obyčejnou nedělní procházku dokázal díky svoji fantazii a hravosti přeměnit na dobrodružnou výpravu plnou nástrah a nebezpečí. Představte si, jak se dvě malé děti vžívají do role neohrožených vědců, kteří postupují neznámým amazonským pralesem (v našem případě lesíkem nedaleko psychiatrické léčebny), aby objevili, bahnitý potok – tedy Orinoko. Nevím, jak moc se do role vžil táta, ale my na 100%. A jak ho znám a pamatuji, tak na tom byl asi podobně:-)
Když jsme na Nový rok doběhli ke zmíněnému potůčku, vydali jsme se vzhůru po jeho toku celí zvědaví, jak to tam bude po těch letech vypadat. Dorazili jsme až k prameni a tam jsme našli toto romantické zákoutí bohužel dost zaneřáděné odpadky. Studánka samotná vypadala pěkně a udržovaně, ale okolí bylo poseté lahvemi, petkami, různými obaly od potravin a nedopalky cigaret.
A tu se zrodil nápad: vyčistit to místo a založit zde narozeninovou keš na počest našeho táty a jeho sedmdesátin, které letos oslaví. Chceme tímto počinem vyzdvihnout význam, jaký pro nás měly všechny ty společně prožité chvíle a vytvořit cíl výletu pro ostatní rodiče a jejich ratolesti. Příjemnou zábavu i Vám při hledání pramene Orinoka přejí Lenka a Petr s rodinami.
Studánka v úvozu pod stromy leží,
seshora od pole najdeš ji stěží.
Studánka z kamení není hluboká,
v té louži skrývá se pramen Orinoka.
Jednoho za ruku, druhého na koni,
vydal se do lesa. Jehličí zavoní.
Po lese běhat a užít si legraci.
Najít si cestu, kde stezky se matou.
Na tohle dlouho vzpomínat chci.
Na tajné výpravy s tátou.
(věnováno tátovi k jeho 70. narozeninám)
