Kaple sv. Vojtěcha - z roku 1680.

Boží hrob na františkánském hřbitově z roku 1685

Židovský hřbitov - založený před r. 1538, nejstarší dochovaný náhrobek je z r. 1716.

Radnice - původně z konce 17. století

 Mariánský sloup - na Komenského náměstí se sochami sv. Barbory, Rosalie, Rocha a Sebastiana z poloviny 18 století, socha Panny Marie z roku 1877.

Františkánský kostel sv. Františka z Assisi 

Bývalý pivovar a starý zámek

Jak se Votice vyvíjely

     Ve 2. polovině 14. století, kdy již stál kostel a blíže něho hrad, rozkládala se votická osada jen pod hradem a u kostela, vedle něhož malé prostranství zastávalo náměstí. Zemská cesta táhla se opodál a Votic se nedotýkala. Teprve v 15. a ve 16. století se osada rozšířila i v tuto stranu a tak povstalo u silnice náměstí. Z Votic vedly, kromě stezky k Javoru, jen 2 dosti neschůdné cesty: na východ k Jankovu a na západ k tvrzi Beztahovu. Po vyhoření hradu vznikla vedle kostela tvrz. Na sklonku 1. poloviny 16. století byl ve dvoře pivovar a nedaleko špitál. Blíže nich byla chmelnice a pod Javorem (západně od Vápenky) šafránice. Na Vápence se dobýval vápenec a Votičtí jej pálili ve dvou pecích. Roku 1538 bylo město rozšířeno o židovský hřbitov. Již tenkrát stálo na západním okraji města židovské městečko se synagogou. V 17. století se město zvětšilo o klášter a Karlov, později o Ferdinandov. V 18. a 19. století přibyly další domy u kláštera a hřbitova i v ulici směrem k Beztahovu.

     Od 16. století bývalo ve Voticích asi 10 tkalců, několik soukeníků a hrnčířů. Tkalci tkali na stavech plátno ze lnu a konopí, jež bílili na bělidle u potoka. Soukeníci valchovali vyrobená sukna na valše. Z těch dob je také jméno mlýna "Valcha". Stával ve Vápenné ulici u hřiště. Hrnčířství bylo zvlášť znamenité a udrželo se až do 19. století, kdežto soukenictví a po něm i tkalcovství zaniklo již mnohem dříve. Nejhledanějšími výrobky zdejších hrnčířů byly umělecké vázy, jimiž vesničané i měšťané ozdobovali štíty svých domů. Ještě do nedávna jsme je mohli vidět na některých domech. Kromě váz zhotovovali hrnčíři také pěkné kachle do všech domácností. Ukázky zašlého hrnčířství byly kdysi v městském muzeu.

     Obchod tu býval vždy živý zásluhou podnikavých židů. Jejich zásluhou měly Votice pověst nejobchodnějšího města (spolu s Benešovem) v kraji. Až do poloviny 19. století se ze Zrůbku u Vltavy přes Sedlčany do Votic a dále na Načeradec dopravovala sůl. Proto stávala na náměstí vedle radnice solnice (skladiště soli). Obchodní ruch také podporovala státní silnice, hlavně po roce 1843, kdy byl její směr vhodněji upraven, a od roku 1870 i železnice.

     Většího rozmachu nabyly Votice po roce 1918, kdy v následujících letech byly vystavěny domy podél státní silnice a kdy byly položeny základy k nové čtvrti se sokolovnou a Husovým sborem. Po druhé světové válce se stávají Votice na několik let opět okresním městem, dočkávají se konečně průmyslových podniků, vzniká sídliště za sokolovnou a město roste zejména k Srbicům, za sokolovnou a kolem československého kostela.

     K městu patřily také některé vzdálenější domy. Mnohé jsou již dnes další zástavbou spojeny s městem. Tak například pod pilou stavebního podniku na státní silnici vlastně již v samých Srbicích v čp. 188 bývala starodávná hospoda zvaná "Pingl" s mýtnici. Název "Pingl" připomíná ty zašlé doby, kdy se tu zastavovali a noclehovali potulní obchodníci, nejvíce židovští, s "pinglem" (rancem) na zádech. Po zaniknutí staré hospody byl název přenesen na nový hostinec čp. 20, který však již patřil k Srbicům. - Východně od města směrem k Jankovu u silnice stávala pohodnice (čp. 37 a 38). Pohodnici obýval po Bart. Kolingrovi rod Neubergův již od roku 1826. Zajímavý je starý zápis, podle kterého měl ras tyto povinnosti: "Musel všechen na panství zhynulý dobytek zdarma stahovati a kůži, kdyby ji sám nechtěl, vydělávati, vrchnosti odváděti. Za to byl oprávněn od vrchnostenského pachtýře žádat za jednu kůži volskou 1 zlatý 30 krejcarů, za kravskou 1 zlatý, za kůži z krávy "prvničky" 51 krejcarů, z tříročního kusu hovězího 36 krejcarů, z dvouletého 30 krejcarů, z jednoročního 6 krejcarů, z cucavého telete 7 krejcarů, a z ovce bez vlny 3 krejcary". Ze všech těchto platů odváděl zas vrchnosti jistý podíl, musel také "dobytek hojit a v obydlí a okolo stavení pořádek a čistotu zachovávat". 
     K Voticům se též počítá dvůr Javor s domkem a bývalým ovčínem. Měl své vlastní číslování ještě z dob, kdy býval samostatným statkem a rytířskou tvrzí. V ovčíně bývalo až několik set ovcí (ještě v minulém století jich bylo přes 300). Jedinou památkou na bývalou tvrz je studánka.

Votice po roce 1918

     První kroky nové republiky se odrážely i v dějinách našeho města. Vypsání státní půjčky, sbírky na zlatý poklad republiky i rekvizice hospodářských plodin k zajištění výživy lidu - to vše se týkalo našich občanů.

     15. srprna 1919 jel Voticemi prezident republiky T. G. Masaryk do Hostišova na návštěvu svého přítele dr. Jana Herbena. Příčina tohoto přijezdu byla ještě jiná. V letech 1917-18 vždy v den neustupovské pouti (15. srpna) se v Hostišově scházeli členové mafie. Bývali zde dr. Šámal, J. S. Machar, profesor F. Drtina, dr. Veselý z Benešova a jiní. Po dopoledních poradách se procházívali po zdejších lesích. A tak na památku všech těchto schůzí přijel prezident Masaryk do Hostišova právě 15. srpna a s ním i všichni bývalí účastníci. Prezident vystoupil i na rozhlednu na Mezivratech.

     V první volbě obecního představenstva byl starostou zvolen Fr. Budil. V roce 1920 byla ve Voticích zřízena družstevní elektrárna (v místech dnešního tržiště proti farnímu kostelu). Tak se ve Voticích v r. 1920 prvně rozzářily žárovky.

     Téhož roku byla ustavena místní osvětová komise, zvolena knihovní rada a založena jednota Orel. V r. 1921 podle sčítání lidu měly Votice 2156 obyvatel. Podle náboženství zde bylo 1577 katolíků, 3 evangelíci, 439 československé církve, 116 židů, 2 náboženství jiného a 19 bez vyznání.

     l9.června 1921 byla slavnostně odhalena pamětní deska na paměť 300. výročí popravy Kašpara Kaplíře ze Sulevic. Deska je zasazena do průčelí starého zámku. Byla pořízena nákladem skoro 4000 Kč na podnět pěvecko-ochotnického spolku Kaplíř. V roce 1922 zřídili váleční invalidé v budově vedle Zoulova hostince kino. Votice měly tehdy i přírodní divadlo v lese Opalí. V roce 1923 byla zahájena celá řada nových staveb. Za pomoci státní subvence vznikaly nové domky hlavně v západní části města. Vedle školy byla vystavěna Okresní nemocenská pokladna, oba velké obytné domy v Tyršově ulici. Také nová silnice přes Jestřebice k Heřmaničkám byla v tomto roce postavena.

     V r. 1925 byly nově pojmenovány ulice a náměstí: ulice Svatopluka Čecha, Nerudova, Havlíčkova, Jungmannova, Husova, Riegrova, Tyršova, náměstí Kaplíře ze Sulevic (proti kostelu), Komenského, Masarykovo.

     Roku 1925 založil podnikavý kožišník J. Přenosil v kopci pod Vojtěchem letní kolonii a nazval ji Amerika.

     Nejvýznamnější stavbou v nové části města by1a sokolovna. Sokolové těžce sháněli prostředky na stavbu. V r. 1903 měli 2 795,- Kč, za 16 let 20 891,- K, v r. 1921 38 305,- Kč. Od velkostatkáře Macešky byl zakoupen pozemek, na kterém bylo r. 1922 zřízeno cvičiště a v r. 1926 se zde již kona1o první veřejné cvičení.

     Dne 3. srpna 1927 byl položen slavnostně základní kámen ke stavbě sokolovny, který byl přivezen z hory Blaník. Je dobře viditelný na průčelí soko1ovny. Stavba byla ukončena necelý rok nato, v květnu 1928, a 17. června se konalo slavnostní otevření sokolovny.

     Začátkem roku 1928 byla Okresní péčí o mládež otevřena poradna pro matky a děti. Téhož roku byla ve Voticích uspořádána okresní výstava. Probíhala ve dnech 1.-8. července pod patronátem ministerstva zemědělství. Exponáty všech oborů byly vystaveny ve škole, v sokolovně, v klášteře i na tržišti.

     V rámci oslav 10. výročí republiky byl 28. října 1928 odhalen na náměstí před sokolovnou pomník padlým vojákům spolu se sochou prezidenta Masaryka. Pomník z pískovce byl od akademického sochaře V. Duška z Tábora. Tehdy nikdo netušil, jaké osudy i konec bude pomník mít. Po příchodu německých okupantů byla socha TGM sejmuta, zahalena do pytloviny a v prkenném obalu uložena v jednom z dřevěných pavilónů za sokolovnou. Zde přežila celou okupaci, několikrát dokonce v těsné blízkosti německé posádky. V r.1945 se vrátila na své místo, ale později byla převezena do zahrady vily na Veselíkově, která tehdy patřila ÚV KSČ. Zde byla po čase svévolně těžce poškozena a zaházena listím, trávou i zemí. Dnes je v depozitáři Okresního muzea v Růžkových Lhoticích.

     V roce 1930 bylo zahájeno promítání filmů v sokolovně. Kromě rodinných domků byl v tomto roce dokončen hasičský dům na Kaplířově náměstí, dnes už zase zbouraný. V následujícím roce byla nejvýznačnější stavbou pošta. Starostou města byl zvolen Emanuel Maceška. 
     V roce 1932 bylo přikročeno k úpravě Táborské ulice, k jejímu rozšíření, vydláždění a kanalizaci. Úprava byla spolu s Pražskou ulicí dokončena v následujícím roce. V r. 1933 byla dokončena stavba vodovodu a vodojemu. Vodojem je v lukách nad klášterem. Prvním "vodákem" byl jmenován legionář J. Nerad.

     V roce 1934 byly na popud starosty Emanuela Macešky první výstavní trhy ve Voticích ve dnech 12.-19. srpna. Expozice se nalézaly v sokolovně na cvičišti a ve dvou nových domech u sokolovny. Ce1kem zde vystavovalo 115 vystavovatelů. Během trhů se konaly různé význačné akce, sjezdy rodáků, spolků, přehlídky hospodářského zvířectva, dožínková slavnost, závody a podobně. Na zakončení trhů byl proveden cvičný letecký útok na město za účasti vojska a hasičstva. Náletu přihlížel generál Krejčí a spisovatel Herben.

     Druhé výstavní trhy se konaly ve dnech 29. června - 7. července 1935. Propagátorem trhů byly také nově založené Votické noviny (redaktorem J. Gründler). Vystavovalo 77 vystavovatelů. A na třetích výstavních trzích byla účast už jen 56 vystavovatelů (28. června - 6. července 1936). Byl na nich slavnostně přivítán prezident republiky dr. E. Beneš, který byl také jmenován čestným občanem města.

     Tento rok byl položen základní kámen k pomníku sv. Václava a blanických rytířů před farním kostelem. Bylo to zásluhou zdejšího faráře P. Kurze. Památník vytvořil akademický sochař Č. Vosmík z Prahy. Na památníku byla vtesána jména obou prezidentů a dalších členů vlády. Ta musela byt za německé okupace odstraněna. Pomník byl odhalen v roce 1937. V jeho základech byla uložena listina tohoto znění:

Památník blanických rytířů se sv. Václavem, naším milým patronem, postavený v létech Páně 1936-1937, v době velikého světového neklidu a tísně nezaměstnanosti, aby nás všemohoucí Bůh na přímluvu sv. Václava a ostatních našich patronů ochránil od běd válečných a hrůz bídy hmotné i duševní. Pomník stavěn za demokratické vlády Československé republiky, kdy presidentem byl dr. E. Beneš, předsedou vlády dr. M. Hodža. Arcibiskupem pražským byl v té době dr. Karel Kašpar, první náš kardinál svaté římské církve.

     Uloženo do základního kamene na svátek svatých slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje dne 5. července 1936. Vyžádány vlastnoruční podpisy: dr. Edvard Beneš, president, dr. ing. Jan Dostálek, ministr veřejných prací, Karel kardinál Kašpar, kníže arcibiskup pražský, primas český, Emanuel Maceška, starosta města Votic, dr. ing. Uhlíř, okresní hejtman, dr. Ota Švec metropolitní kanovník, světitel, Čeněk Vosmík, akademický sochař, Vojtěch Plojhar, prezident krajského soudu v Jihlavě. Za ministerstvo národní obrany plukovník duchovní Jan Czöpp, Petr Kurz, farář votický, J. F. Gründler, redakce Votických novin.

     Roku 1937 měly Votice 350 domů a 2 370 obyvatel. Katastrální výměra obce Votice byla 566 ha 42 a (z toho dva lesy, na Polském vrchu a Obecník). Město mělo dva lomy na Polském vrchu, ostatní čtyři lomy patřily k velkostatku. Do městského majetku patřil též Karlíčkovský rybník. Mezi městské budovy patřila radnice, okresní soud (čp. 230), pošta (čp. 11), školy, chudobinec u hřbitova, věž farního kostela, bývalá hasičská kůlna (v místě přístavby školy), hasičsky dům, vodárna, elektrárna s transformátorem, hrobárna (čp. 234), hřbitovy.

     Ke konci května 1938 byly konány volby do městského zastupitelstva: počet voličů 1282, z toho národně socialistických 329, lidovců 255, živnostníků 183, národní sjednocení 163, sociální demokraté 152, domovináři 83, republikáni 77, komunisté 40.

     Dne 5. června 1938 jako příprava k X. všesokolskému sletu bylo veřejné cvičení III. okrsku sokolské župy Blanické. V srpnu se konala také orelská slavnost s akademií v sále u Filípků. Poprvé zde vystoupili s orelstvem i sokolové.

     Začátkem září nastoupilo nové městské zastupitelstvo v čele se starostou Fr. Kopeckým, mistrem obuvnickým, který vystřídal dlouholetého starostu Macešku. Toto vedení města zůstalo až do roku 1943.

 V roce 1943 naše povídání končí...............

Zajímá Vás více z historie Votic...........

Potom navštivte naše Infocentrum, kde Vám příjemná obsluha poskytne další informace nebo navštivte stránky města Votice.

Otevírací doba infocentra:

PO: 8:00 - 12:00, 12:30 - 17:00

ÚT: 8:00 - 12:00, 12:30 - 17:00

ST: 8:00 - 12:00, 12:30 - 17:00

ČT: 8:00 - 12:00, 12:30 - 17:00

PÁ: 9:00 - 12:00, 12:30 - 16:00

SO: 8:00 - 12:30 ((červenec - srpen))

Zdroj: Kniha Vyprávění o Voticích / Pavel Pavlovský a www.mesto-votice.cz/ic.asp