To bylo v časech, kdy ještě město Odry neexistovalo. Lidé tady však žili odpradávna a zdejšímu kraji se říkalo Vyhnanov (První zmínka o Vyhnanovu pochází z r. 1234 – Anton Rolleder, Dějiny města a soudního okresu Odry). Jednalo se o velkou tržní ves, ležící na levém břehu řeky Odry, pod Pohořským kopcem. Pod správu této tržní vsi patřily ještě další menší vesnice, osady a opevněné dvorce. Jak se tyto všechny vesnice a dvorce jmenovaly, nevíme. Do dnešních dnů se ale jeden název dochoval. Jde o Českou Ves. Tímto názvem je dnes označeno osídlení města Oder v závěru Nadační ulice. Historici dle názvu předpokládají, že Česká Ves mohla být založena již v první půli 11. století jako podhradí strážního objektu Babí Hrádky. Ty dle pověsti střežily tzv. Olomouckou cestu, která vedla Mlýnským údolím. Dále pak směřovala do Krakova a pak ještě dále do Kyjevské Rusi. Babí Hrádky střežily také zemskou hranici, která byla ustanovena po osvobození Moravy knížetem Břetislavem před rokem 1030 na řece Odře. Tuto hranici střežila celá síť obranných zařízení, jejichž objekty byly umístěny na vhodných místech vysoko v kopcích Oderských vrchů. Postupem času se tato obranná linie stala druhořadou a lidé byli knížetem pověřeni v tomto pohraničí pást dobytek. Snad právě proto dostal zdejší kraj v prostoru Moravské brány své pojmenování Kravařsko.
Nyní něco málo o objektu mlýna v České Vsi, v němž měla žít rodina mlynáře, k jehož osudu se váže pověst Čertova skála. Datum založení mlýna není znám. Ví se, že mlýn byl prodán v polovině 16. století, i s polovinou vesnice Česká Ves dobešovským rychtářem oderké vrchnosti. Ta potřebovala tento objekt pro napojení mlýnské strouhy začínající u splavu v Loučkách na již zřízený mlýnský náhon, jenž procházel městem Odry, novou rybniční soustavou a končil ve vesnici Vražné. Mlýn v České Vsi byl následně přebudován na valchu a ještě později na barvírnu. Objekt barvírny naposledy patřící podniku Optimit byl zbourán kolem roku 1970, aby mohla být realizována přeložka řečiště řeky Odry. Tím se uvolnil prostor pro rozšíření areálu gumárenské firmy Optimit.
Čertova skála
Pověst říká, že v České Vsi bydlel chudý mlynář, který měl mnoho dětí. Vždy když se podíval na svou rodinu, byl z toho velice smutný. Měl však veselou ženu, která ho v časech smutku dovedla vždy rozveselit. Dětí však každým rokem postupně přibývalo a tím i jeho chmurných chvilek. Jednoho dne pravil ženě. „Milá moje ženuško, nesmíš mě mít tak moc ráda, protože nestačíme uživit tolik dětí.“ A ta mu na to odpověděla, že ať se nerouhá, protože děti jsou darem božím. „Chybí ti práce?“ „Tak běž do lesa nakácet dřevo a prodej ho!“ Šel tedy mlynář vzhůru Mlýnským údolím, aby u Pstružích rybníčků nakácel dříví. Cestou se zastavil u Děravé skály, kde pocestní odpočívali před dalším stoupáním Olomoucké cesty. Již z dálky však viděl, že nebude odpočívat sám. Seděl zde pěkný, kudrnatý pán v myslivecké kamizole, a hned se s mlynářem pustil do řeči. Ptal se mlynáře, jak že se mu daří? A když slyšel jeho stezky na to, že nemá peníze, aby uživil svou rodinu, nabídl mu svou pomoc. Mlynáři se z toho štěstí zatočila hlava. Když si z překvapení trochu vydechl, zeptal se ho člověka v myslivecké kamizole. „ A to jen tak? Peníze za nic?“ Tu kudrnáč vytáhnul z kapsy listinu a řekl, že stačí pouze podepsat. Pak se stane majitelem koženého měšce, ze kterého peněz nikdy neubude. Tolik zlatých dukátů mlynář ještě nikdy neviděl pohromadě. Doslova se mu z toho zamotala hlava. V tom překvapení si ani nevšimnul, že se poranil o ostří své sekery. Toho neznámý kudrnáč využil a podal mu brk s jeho vlastní krví k podpisu listiny. Mlynář omámen vidinou rychlého zbohatnutí okamžitě listinu podepsal. Ohromná radost z držení bezedného váčku však netrvala dlouho. Z člověka v myslivecké kamizole spadly na zem jeho šaty a před ním na skále stál chlupatý rozjásaný čert. Když čert dokončil svůj oslavný tanec, sdělil mlynáři, k čemu se vlastně upsal. „Do roka a do dne se musíš dostavit k této skále, kde budeš vzat do pekla. Když tak neučiníš, přijdu si pro tebe do mlýna a celá tvá rodina se navíc dozví, že jsi sepsal dohodu s Ďáblem.“ Jen ta slova dořekl, proměnil se čert v pekelný smrad, který s ohromným rachotem zmizel otvorem ve skále. Mlynář zůstal na cestě stát jako zkoprnělý a stále hleděl do otvoru ve skále, kudy zjevení zmizelo. Dnes již mlynář do lesa nešel a vrátil se domů, aby vše řekl své nejmilejší. Když jí však ukázal měšec plný zlaťáků, hned přemýšlela co s nimi a o to zač jej vyměnil, se pramálo zajímala.
Den ubíhal za dnem a rodině mlynáře se začalo dařit. I dozvěděl se o tom dobešovským rychtář. Začal krásné mlynářce nadbíhat a zval ji každou chvíli na nějaký bál. Dokonce i na zámku v Odrách se dozvěděli, že mlynář z České Vsi zbohatl. Tomu však čertovy peníze žádnou radost nepřinesly. Ba naopak. Žena mu s čertovskými penězi hýřila stále marnotratněji a on se měl za pár neděl dostavit k Děravé skále, kde ho čert má vzít do pekla. I zašel mlynář ke svaté zpovědi v Odrách do kostela. Farář byl moudrý člověk a se zaklínáním čertovských pokušení měl dlouholetou zkušenost. Vždyť míst, kde se čerti v našem kraji objevují, je více. Proto poradil mlynáři, ať vyseká z kamene těžký kříž, kterým po vysvěcení na květnou neděli musí zatarasit vchod do pekla v Děravé skále. Jak pan farář poručil, tak mlynář vykonal. V den kdy se měl mlynář dostavit k Děravé skále, byl však jako na trní. Žena se opět chystala k nějaké zábavě a již nastrojena začala hledat váček, ze kterého peníze neubývaly. Mlynář ho však zamknul do těžké okované truhlice, aby již byl všem frejům jeho ženy konec. V tom se ozval světnicí ohlušující výbuch. Když se prach usadil, pach síry vyvětral, byla truhlice úplně rozmetaná na kousky a váček s penězi pryč. Od těch dob se ve mlýně začalo dařit a mlynář s mlynářkou dobře věděli, že největší bohatství není jenom v penězích. Děravé skále se pak začalo říkat Čertova skála, a říká se jí tak dodnes.
pověst sepsal Květoslav Wiltsch, Historicko-Vlastivědný spolek v Odrách
Čertova skála 21.2.2015
Úvodní souřadnice vás dovedou před Čertovu skálu. Ta je cílem výletníků už hodně dlouho. Vaším úkolem je najít na skále srdce, které tam zamilovaná dvojice vyryla už v roce 1899. Za srdcem uvidíte buk a jedli, a právě mezi těmito stromy najdete finálku.
