Tato keš Vás zavede do míst, kde se začala psát historie protifašistického odboje na území Beskyd. Na podzim roku 1944, tedy přesně 29. 9. 1944, se do míst okolo vrcholu Magurky, přemístila první část partyzánů z oddílů Ján Ušiak ze Slovenska. Tuto skupinu přivedl na Moravu, tehdy ještě náčelník štábu oddílu D.B.Murzin a okamžitě po příchodu do těchto míst začal organizovat partyzánský odboj. K tomu to účelu byly v Ukrajinském Svjatošinu vycvičené partyzánsko – organizátorské desanty vysílané z území SSSR . Historie 1.čs. Partyzánské brigády Jana Žižky se začala psát v letních měsících r.1944 ve Svjatošinu, kde byli vycvičení budoucí organizátoři partyzánů na našem území. První výsadek partyzánů byl proveden pod velením Jána Ušiaka, který byl vysazen v prostoru severozápadního Slovenska mezi městy Žilina a Pov. Bystrica. Hlavním úkolem byla samozřejmě okamžitá organizace partyzánského hnutí. Z uvedených faktů vyplývá, že původně se měla činnost Ušiakova výsadku rozvíjet na severozápadním Slovensku. Během bojů v rámci SNP dostal Ján Ušiak z Ukrajinského štábu partyzánského hnutí rozkaz, přemístit se na Moravu a rozvíjet partyzánskou činnost tam. Prvním stanovištěm 1. čs. Partyzánské brigády Jana Žižky po příchodu na Moravu se stala Magurka a její okolí.
Převzato z knihy: Na každém kroku boj
Autorka: Marie Hrošová
Nyní se vrátíme v čase na začátek zimy 1944 a budeme sledovat životní příběh partyzána Františka Štoly pocházejícího z Raškovic. Ten se už nemohl dívat, jak fašisté vraždí Čechy, kteří se vzepřeli jejich vůli.
Jednoho večera na dveře jeho malého statku zaklepalo několik příslušníků okupačních vojsk, kteří byli značně opilí a agresivní. Jakmile jim František otevřel dveře, okamžitě dostal úder pažbou pušky do obličeje. Následovalo několik kopanců do žeber a další rány pažbou pušky. Jediné co si pamatoval, než upadl do bezvědomí, byl hlasitý smích německých vojáků. Když se František probral z bezvědomí, pomalu se zvedl ze země a posadil se na lavici v chodbě u dveří. Začal se rozhlížet po domě. Vchodové dveře byly vyraženy z pantů a byly vyhozeny na dvůr. V domě bylo vše rozházeno, nebo zničeno a veškeré věci co měly nějakou cenu, byly pryč. Najednou se František rozkašlal a uvědomil si, že mu je nějak moc teplo a že z kuchyně září nějaké zvláštní světlo. Byl to oheň, dům byl v plamenech. František sebral všechny síly, co mu ještě zbývaly, a vyplazil se z domu na dvůr, kde zjistil, že v plamenech není jen dům, ale i stodola a hospodářská budova. Jen neslyšel nářek koní a dobytka, ty si asi Němci odvedli. Na dvoře opět upadl František do bezvědomí.
„Františku!!! Franto prober se!!!“ Znělo z velmi velké dálky. „ Nevypadá dobře.“ řekl ženský hlas. „ Dej ho dohromady!!! Musí se probrat co nejdříve, už je tady moc dlouho.“ Odpověděl mužský hlas. Byl to hlas jeho nejlepšího přítele Karla. Hlasy zesilovaly jako by se přibližovaly. František pomaličku a těžko otevřel oči, viděl jen tmavé vlhké zdi sklepa, který velmi dobře znal. Byl to sklep v domě jeho přítele Karla. Karlova manželka mu zrovna otírala pot z čela. „ Konečně ses probral, jsou to dva dny, co tě Kája zachránil z toho pekla. Ted se musíš dát do kupy a co nejrychleji utéct. Když jistili, že jsi neuhořel, začali tě všude hledat. Proč jsi jim nedal pokoj, říkali jsme ti, že tě nakonec dostanou.“ Poté František opět upadl do těžkého spánku.
Když se probudil, cítil se o mnoho lépe, jen jej pořád bolely dvě zlomené žebra. Podíval se do leva a vedle něj v sedě spal Karel. Po chvíli se Karel taky probudil, dívá se na něj a povídá. „ Blázne, víš, do čeho jsi nás dostal. Musel si jim v té hospodě nadávat, nemohl jsi držet jazyk za zuby???“ „ Moc dobře víš Kájo, že nemohl. Zabili mi otce i matku. Ty, bys mlčel?“ Karel jen zakroutil hlavou. „ Poslouchej, hledají tě všude, brzo přijdou i sem, musíš vypadnout. Tady v batohu máš jídlo na dva dny, a tady je jedna pistole se dvěma zásobníky s náboji. Kdyby to u mě našli, jsme všichni mrtví. Proslýchá se, že se někde okolo Kněhyně usadilo několik Rusů, a že žijí v tamních lesích. Zkus, je najít třeba ti pomůžou. Nevím, kde jsou přesně, ale běž na Kyčeru, odtud se vydej, přes Lysou na Smrk a ze Smrku na Kněhyni, třeba budeš mít štěstí a najdeš je.“ František poděkoval za vše, co pro něj Karel se ženou udělali a ještě téhož dne v noci se vydal na cestu.
Cesta v tomto ročním období byla velmi náročná, na začátku zimy napadlo mnoho sněhu a mrazy byly krutější něž zimy předtím. Cesta mu trvala skoro tři dny. Během cesty až na Smrk nepotkal ani živáčka, jen občas zahlédl srnku či zajíce jak bojují s bílou peřinou stejně jako on. Když přešel Smrky a vydal se cestou ze Smrku, směrem na Podolanky, uviděl ve křoví vedle cesty zakrvácené tělo. Doběhl k němu a uviděl hajného, který ještě žil. Ten mu sdělil, že převáděl část partyzánů ze Slovenska na Moravu a že byli prozrazení. Většina partyzánů byla zastřelena a jemu se podařilo odplazit a schovat se zde. Najednou hajný sáhl do kapsy a předal Františkovi lístek a pak řekl už jen „ TAM JE MAPA “ a umřel. František se chvílí nevěřícně díval na lístek, a po chvíli vyrazil…Neuplynuly ani dvě hodiny od setkání s hajným a František držel mapu v ruce. Než se Františkovi podařilo zjistil, co ukrývá mapa za tajemství, stačil si trochu odpočinout a sníst poslední kousky chleba. Poté když už byla skoro tma, se František vydal na cestu dle instrukcí na zadní straně mapy, i přes krátký odpočinek byl František tak unavený, že přestal vnímat okolí. Když za sebou uslyšel praskot sněhu, hodně se vylekal. Zastavil se. Rozhlížel se, ale ať se snažil, jak chtěl, v tmavém lese nic neviděl. Pomyslel si, že to byla asi srnka, kterou vyplašil. Byl, hodně unaven a proto se posadil na pařez a chtěl si odpočinout. Zavřel oči a v tu chvíli dostal ránu do zad až spadl na zem. Hned poté se ozvalo: „ Vstavať !!!“ František nechápal co se děje??? Viděl nad sebou dva muže s puškami namířenými proti němu. Jeden z mužů mluvil rusky. Měl na sobě ruskou vojenskou čepici, německý vojenský kabát a ruské kalhoty i boty. Druhý z mužů, který byl oblečen do civilního oblečení, jen měl na sobě vojenské boty, zatím mlčel, jen na něj mířil. „ Co??? Co…se… děje???“ dostal ze sebe František. „ Razvy ji neslyšily???!!! Vstavať!!“ Křičel první muž. František se postavil a snažil se mužům vysvětlit kdo je a kam míří, ale uslyšel jen: „ Ruky vjerch“. František poslechl a druhý z mužů jej prohledal. Po chvíli objevil pistoli i zásobníky, ty mu okamžitě sebrali. „Podernis. Stananic na kalini!!!“ Křičel první muž. František poslechl, otočil se a klekl si. Už se smiřoval s posledními vteřinami svého života. Zavřel oči a začal se modlit, ale když už potřetí v řadě odříkal Zdrávas Mária, odvážil se otevřít oči a ohlédnout se. K jeho překvapení oba muži zmizeli. František se dlouho zapamatovával z toho šoku, ale musel pokračovat. Naštěstí přišel jen o svou zbraň. Život mu zůstal. Po chvíli hledání v tmavém lese, našel místo popsané na mapě. Když se k němu přiblížil, uviděl slabý ohýnek a tři muže jak se u něj dobře baví. Chvíli je pozoroval a zjistil, že dva muži jsou ti, co ho přepadli. František sebral odvahu a přišel k nim. Oba muži, se kterými se již setkal, okamžitě popadli zbraně a vyskočili. Třetí z mužů oblečený v československé uniformě, se na něj v klidu podíval a říká: „ Kdo jsi a co tady pohledáváš?“ František mu sdělil vše, co se událo a co podstoupil, než se dostal až sem.“ Muž v československé uniformě se představil jako poručík Pavel Strakoš a sdělil mu, že zde čekají na skupinu ruských partyzánů, kteří k nim míří ze Slovenska a měli dojít již před dvěma dny, ale ještě pořád nedorazili. Teď už ví proč. Poručík dal oběma stojícím ruským partyzánům pokyn, ať si sednou a nechají Františka v klidu. Poté povídá Františkovi: „Posaď se u nás, co jsi chtěl, jsi našel, ale nepočítej, že si tě u sebe necháme. Pokud s námi chceš zůstat, musíš přesvědčit našeho velitele, že budeš platný partyzán. Zítra brzy ráno vyrážíme. Teď si odpočiň. “ František si s pocitem bezpečí a radosti, že dosáhl cíle, sedl k ohni a za chvíli upadl do hlubokého spánku. ......
Jaký osud dále potkal Františka již nikdo neví. Po válce se v rodných Raškovicích nikdy neobjevil. Jedni říkali, že umřel v koncentračním táboře, druzí zase že umřel jako hrdina v přestřelce s Němci u Čertova Mlýna. Také jsem slyšel, že po válce František odjel do Mexika a oženil se s krásnou Mexičankou... Co je pravda se asi už nedozvíme, ale co víme je že nebyl jediný, který se nebál dát v sázku svůj život pro to , aby další generace mohly žít lepší život v míru...
Keš se nenáchází na úvodních souřadnicích.
Děj i osoby v příběhu jsou zcela vymyšleny pro hru Geocaching.