Okop (kryt) pro tank se buduje pro ochranu osádky a vozidla. Z krytu nelze vést střelbu. Proto se buduje v prostorech rozmístění nebo ve spojení s jedním nebo více okopy. K ochraně posádky se zřizuje pohotovostní úkryt.
============================================================
Ukázka z knihy Josefa Škvoreckého
Tankový prapor
============================================================
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Pancířem slabounce pronikl hlas Malinkatého ďábla:
,,Tak asi takhle," říkal, ,,má vypadat zakopaný tank. Přibližně asi takhle. U vozidla mohlo být pečlivěji
provedeno zamaskování. To je první vozidlo, soudruhu kapitáne," obrátil se na Matku, ,,které má vyhovujícím
způsobem vyhloubený okop. Kdo je velitel?“
Zlomyslně přitom přimhouřil očka, neboť věděl, že se trefil do černého, nebo spíš do jednoho z četných bílých
míst v kapitánově povědomí o mužstvu svěřeném jeho velitelské pravomoci. Kapitán nafoukl tváře a vyrazil ze
sebe hrdelní zvuk, jenž měl vyjádřit soustředěné vzpomínání. Několikrát jej opakoval. Snaživý poručík Hezký,
který se mezitím už upravil z pádu pod tank, váhavě zvedl ruku. Matka zoufale zaluskal prsty a ještě jednou
vydal svůj zvuk. Majorek se ušklíbl a chladně se otázal poručíka:,,Přejete si, soudruhu poručíku?“
Hezký vypjal husí prsa a pronesl s nosovým přízvukem:
,,Soudruhu majore, dovolte mi oznámení!“
,,Prosím!“
,,Toto vozidlo jest druhým vozidlem první čety první roty Sedmého tankového praporu, evidenční číslo
T34/8697, a nalézá se v něm osádka ve složení:" Hezký klesl hlasem jako ve škole a začal systematicky
vypočítávat: ,,Velitel -- rotný Smiřický. Střelec -- četař Žloudek. Řidič -- desátník Střevlíček. Nabíječ -- vojín
Bamza.. Mladší řidič -- svobodník Hlad, nalézá se toho času v posádkovém lazaretu, pokoj číslo --“
,,Zavolejte velitele," přerušil ho major. Hezký poslušně zakdákal:
,,Rotný Smiřický -- ke mně!“
Rotný za pancířem vyvinul bleskurychlou činnost. Horlivostí se málem přerazil, ale podařilo se mu
v předepsaných třech vteřinách podat předepsané zahlášení:
,,Soudruhu poručíku, rotný Smiřický přišel na váš rozkaz!“
,,Soudruhu rotný," pravil temně Ďábel. Rotný provedl předpisový čtvrtobrat vpravo.
,,Soudruhu rotný," pokračoval Ďábel nejtemnějším a nejpochmurnějším hlasem, jakého byly s to dosáhnout jeho
kratičké hlasivky. Znělo to, jako by nad rotným pronášel rozsudek smrti. ,,Uděluji vám ústní pochvalu za řádně
provedený okop. Váš poklop může být vzorem ostatním okop -- soudruhům.“
,,Sloužím lidu!" vyštěkl duchapřítomně zkoprnělý rotný. První, co ho napadlo, když konečně uvěřil svým uším,
bylo, že ústní pochvaly se zapisují do knihy záznamů o odměnách a trestech, a on že shání místo, takže kádrový
posudek začíná být aktuální. Musí připomenout staršinovi, aby na to nezapomněl. Když se na majorovu výzvu
stejně bleskově vrátil do tanku a bojově za sebou zaklapl příklop, zaslechl ještě Andělínův komentář:
,,Kamarádi, to je prdel!“
A aby byl na obě strany hezký, potvrdil rotný výrok svého řidiče slovy:
,,To je!“
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Okop pro tank ve věžovém postavení
1 – sklon rampy 1:2 až 1:3, 2 – sběrná jáma, 3 – ochranný okop nebo pohotovostní úkryt
Doba budování: a – 6 až 14 dv a 1 MH práce strojem, b – 6 dv a 30 kg trhavin.
Kryty pro automobilní a speciální techniku se hloubí tehdy, není-li k jejich ochraně
dostatek přirozených krytů. Sklon stěn výkopu se volí 5:1 v soudržných a 3:1 i mírnější
v méně soudržných zeminách. Někdy se budují kryty i jako hromadné pro 2 až 3 vozidla.
Kryt pro automobilní a speciální techniku
a – normální
b -průjezdný
Rozměry a výkony potřebné pro budování krytů pro
automobilní a speciální techniku
Objekt ÚŽ-6 je jedním ze standardních typizovaných objektů stavěných metodou skládaných prefabrikovaných železobetonových rámů a doplňujících kovových prvků. Tento typ objektu byl budován bývalou ČSLA zhruba od roku 1962. Výstavbu prováděly ženijní jednotky příslušných útvarů. Počet postavených objektů není přesně znám, ale řádově se pohybuje ve stovkách. V zásadě lze na úkryty narazit teoreticky ve čtyřech případech: A) v blízkosti západní státní hranice (s Německem a Rakouskem), kdy jednotlivé objekty doplňují palebné uzávěry – větší či menší uskupení dalších objektů polní obrany (palebných a pozorovacích). B) taktéž při západní hranici, případně hlouběji ve vnitrozemí – samostatná uskupení většího počtu úkrytů na velmi malé ploše, jedná se záložní nebo polní velitelská stanoviště pro případ války. C) individuální objekty po celém území republiky, zejména v blízkosti měst – jedná se o objekty začleněné do tzv.Teritoriální radiační hlásné sítě (TRHS) určené k monitorování radiačního, případně chemického zamoření na území ČSSR v případě válečného konfliktu. D) jednotlivé úkryty v blízkosti jiných vojenských objektů (letiště atd.). Značná část objektů přestala být využívána začátkem 90.let (zejména objekty TRHS), vyjma těch, které se bezprostředně nacházejí v blízkosti stále využívaných vojenských objektů. I když se jedná o typizovanou stavbu, je provedení konkrétních objektů vzhledem k jejich stavebnicové konstrukci navzájem někdy značně odlišné. Velký podíl na odlišností má zejména lokální terénní situace a požadovaný účel objektu, takže lze narazit na objekty levostranné či pravostranné, s různým výškovým stupněním přístupové chodby, případně na objekty se dvěma sály.
