Paměť stromů - Bedřich Ludvík
Být jako on – nemyslet na dějiny.
Být jako on – jen vrůstat do krajiny.
Prorůstat zem a do hlubin se nořit,
dát trávě stín a své nebe si stvořit.
Tam v korunách se člověku dech zatají.
Tam v korunách se člověk a strom potkají.
Tam v korunách má člověk nebe na dosah.
Tam v korunách tam člověk ztrácí z času strach!
Člověk a strom – dvě bytosti, dva světy.
Člověk a strom – dvě rozdílné paměti.
Mohutný kmen je pevnost proti času.
Obejmi jej a strom dá ti svou spásu.
Parkem, kolem porubského zámečku, vystavěného roku 1573 Ondřejem Bzencem z Markvartovic, jsme procházeli nesčetněkrát. Ať už cestou do místní hospody, při venčení psa, nebo prostě jen tak... Míjeli jsme všechny ty vzrostlé, mohutné stromy a časem se jim začali obdivovat. Roste tu lípa malolistá, jasan ztepilý, jírovec maďal, habr obecný či javor klen, někdy také nazývaný horský. Nepřehlédnutelným stromem pak je zejména dub letní (Quercus robur). Duby dosahují zralého věku ve 100 letech. Jejich hluboké kořeny tvoří spojení se spodní vodou, takže bývají častěji zasaženy bleskem. Pokud se tak nestane, mohou se dožít až 1500 let. Nejstarším pamětníkem v parku je senescentní jedinec, vysoký 25 m a s obvodem kmene 428 cm, který možná dohlížel už na výstavbu zámku. Co všechno si pamatuje a kolik toho ještě uvidí?
Z úcty k těm stromům a z osobních pohnutek jsme umístili keš právě sem. Provedení není náš nápad, keš je nalezenec. Při procházce s geopsem2, ji ten málem počural na zemi, kousek od chodníku. Na facebooku a v Avízu jsme zveřejnili, že se našla prázdná keš, ale nikdo se o ni nepřihlásil. Byla by škoda, kdyby přišla vniveč, tak jsme ji použili pro tento jednoduchý bodík. Tímto děkujeme jejímu výrobci, protože jsme sice uvažovali o vlastní keši, ale tak rychle bychom se k tomuto kroku nerozhoupali. Díky „vyšší moci“ je tedy keš na světě a my doufáme, že tady s vlídným zacházením zůstane co nejdéle. nH 365
Věnováno Romanovi