Pověsti z Oderska - Kostlivec
V hospodě Nový Svět nedaleko u Oder bylo zase jednou pořádně veselo. Pivečko teklo proudem, a čím víc si ho hosté užívali, tím více byla jejich nálada povznešenější. O jednom z hostů panovalo všeobecné mínění, že se vůbec ničeho nebojí. Aby opět dokázal svým spolu stolovníkům svou kuráž, byl vyzván jedním z nich k přinesení kostlivce z oderského hřbitova. Oderský „nebojsa“ velice rychle pochopil, že to je jen záminka, aby se nálada mohla ještě více podpořit několika rundami, malých štamprliček. Proto bez meškání odešel, aby pod pláštíkem noci dobře již tradičně odměňovaný úkol mohl vyplnit. Vždyť hrobník v rohu u márnice nějaké ty vykopané kosti vždy míval.
Netrvalo dlouho a před vyděšenými pijany, hlavně rekreanty až z Vídně, ležela na lavici celá kostra člověka. Po několika rundách však vyvstala otázka, kdo donese kostlivce zpět na hřbitov? Nakonec došlo k dohodě, že ho jeden z hostů za doprovodu ostatních donese zpět na hřbitov. Legrace se však začala komplikovat, když dotyčný nemohl pytel s ostatky ani nadzvednout. Teprve až ten, který donesení kostlivce nejvíce požadoval, mohl bez větších nesnází přehodit pytel přes rameno a v doprovodu svých kumpánů odnést ostatky na hřbitov. Celý unavený pak chtěl pytel s kostlivcem odložit na místo, odkud ho ten šprýmař “nebojsa“ odnesl. Se zděšením však zjistil, že se pytle s kostlivcem nemůže zbavit. Teprve až tomu, který kostlivce do hospody donesl, se podařilo nešťastníka osvobodit a uložit pytel s ostatky zpět na původní místo vedle márnice.
Autor: Josef Ulrich – Volkssagen aus das Kuhländchen
Překlad z němčiny: Karel Gold
Dům č.p. 384, ve kterém býval hostinec Nový Svět, 28.2.2015
Pohled na Nový Svět směrem od Emauz, 28.2.2015
O kešce: Téměř až ke keši se dá pohodlně dojít po cestě od Jahnova kamene nebo z druhé strany od hájenky. Keška není nijak složitě schovaná, takže místo dlouhého hledání si můžete užít pěkný výhled.