Keš je uložena na hezkém místě s výhledem na Blaník. Doporučuji naplánovat návštěvu na odpoledne či večer, kdy bude okrášlen zapadajícím sluncem. Pro romantiky a znavené poutníky tu je i pohodlná lavička.
Cesta sem vede úzká, dvě auta se nevyhnou. Zaparkujte raději na doporučeném místě a těch pár kroků dojděte pěšky.
Národní obrození přineslo Blaníku a legendu o svatováclavskému vojsku a související rozvoj turismu. První pouť na Blaník v roce 1851, další v roce 1867. Od té doby se vrchol této hory stal cílem turistických výletů. Nejvíce návštěvníků se zde sejde na sv. Václava, na Silvestra a na Nový rok. Málokoho však napadne, že Blaník je nejkrásnější z dáli. V zimě pod sněhem, na podzim zlátnoucí listím buků, ozdobený vycházejícím či zapadajícím sluncem.
Tato keška vás přivede do typické krajiny středních poloh Českého masivu, s mozaikou lesů, polí, luk a menších rybníků, dvouvrchol Velkého a Malého Blaníku je její ústřední dominantou. Váš pohled se ponese přes Blanickou brázdu, což je 200 km dlouhá zlomová struktura, táhnoucí se od Českého Brodu až k povodí Dunaje v Rakousku. Tudy vedla starověká Vitorázská stezka. Tento geologický útvar dal vznikout celé řadě dolů, na zlato, na stříbro, antracit, železnou rudu. Ale my jsme zde hlavně kvůli krásnému výhledu.
Dnešní typickou podobu získal Blaník v roce 1941 postavením rozhledny, což je 30 m vysoká dřevěná věž tvaru husitské hlásky, krytá šindelem. Domorodci se přou, z které strany je výhled na Blaník nejhezčí. Napište do logu i vy svůj názor.
