Osudove okamziky: Tabor 1962. Traditional Cache

Keš je věnována velkému železničnímu neštěstí v Táboře, které se stalo v roce 1962.

Materiály, z kterých jsem vycházel při "výrobě" listingu, vznikly pouze a jen díky geocacherovi mirek454 a jeho kamarádovi Simba a díky jejich mravenčí práci při shánění informací z archívů. Za jejich laskavé svolení využít je pro tuto keš jim srdečně děkuji. Viz. www.koridory.cz.

Na úvod ještě něco pro železničáře: Listing keše obsahuje výrazy natolik neodborné a celý příběh je natolik zjednodušen a přizpůsoben laikům, že leckterý správný ajznboňák asi bude kroutit hlavou, bude-li tohle číst. Pro svou omluvu uvádím, že tomu, co dokážete a děláte, aby vlaky jezdily, nerozumím. Vaší práce si ale natolik vážím a natolik ji obdivuji, že ji osobně považuji za nejstarší řemeslo v dějinách lidstva, které jako první mělo v tak velkém rozsahu svůj řád, svůj propracovaný bezpečnostní systém, a kde všechna kolečka (a že jich je požehnaně) musela zapadat do sebe, aby to všechno fungovalo. Jak je Vaše práce náročná a zodpovědná a co se stane, když jedno takové kolečko v tom obrovském mechanismu selže, ukazuje příběh, kterému je keš věnovaná.

Píše se rok 1962, je 29.leden, čtyřicet minut po půlnoci. K Táboru se od Benešova blíží vojenský transport č.46006. Skládá se ze čtyřiceti vagónů, z nichž prvních několik hned za lokomotivou je osobních a vezou se v nich vojáci naší lidové armády. Zbytek vlaku, tedy jeho podstatnou část, tvoří vagóny plošinové, na kterých je přepravována vojenská technika. Jsou to auta a tanky. Vše míří do Českých Budějovic.
Vidět takovýto transport nebylo v tehdejší době nic neobvyklého. Karibská krize vstupovala do své vrcholné etapy a svět harašil zbraněmi, až jiskry lítaly. Vojenský transport projíždějící (nejen) Táborem byl jen jedním z mnoha, které republiku v té době brázdily. Studená válka byla tenkrát reálnou skutečností.
(Ostatně nasazovat si plynovou masku jsem se já osobně neučil na vojně, jak by se dalo čekat, ale už ve školní lavici, včetně rozborky a sborky SA-58. A jak na to tak koukám, co se ve světě děje, možná se to zase vrátí.)

Náš vlak tedy oné kritické noci přisupěl do Tábora od Prahy a přivítalo ho typické zimní počasí zhoršené navíc mlhou. Strojvedoucí vlaku je mladý kluk, teprve dvaadvacetiletý. Místní poměry na táborském seřazovacím nádraží nezná a tuto skutečnost svému nadřízenému, strojmistrovi ve Vršovicích, před jízdou ani neoznámil. A ani strojmistr si neověřil v příslušné dokumentaci, jestli je strojvedoucí vlaku jedoucího do Tábora s tamní situací obeznámen. Osud tak udělá první krůček k tragédii.

Vojenský vlak přijíždí a v dálce v mlze je před ním silueta dvojitého mostu spojujícího táborské Nové město a předměstí Čekanice, pod kterým koleje vedou (dnes už tam není a nový most je posunut "čekanickým" koncem více na sever). Ještě dále za ním jsou vidět mlhavá světla ozářené centrální plochy nádraží. Lokomotiva vjíždí na přidělenou kolej č.20. Strojvedoucí má v úmyslu zastavit čelo vlaku u vodního jeřábu a předpokládá, že je to tam, kde v dálce vidí ozářenou plochu. Netuší, že "jeho" kolej končí podstatně dříve. Pokračuje tedy dál v jízdě a nepostřehne cestové návěstidlo, které je nastaveno do polohy „stůj“. Tím je osud mnoha lidí naplněn.

Kusá kolej, pro nás laiky, je kolej „slepá“. Nikam nevede a je zakončena zarážedlem, a když na ní něco vjede, musí to z ní také vycouvat. Kolej č.20 je kusá a odvratná. To znamená, že na konci je tedy zarážedlo (po železničářsku šturc), ale v určité vzdálenosti před ním je ještě výhybka, která umožňuje z této koleje vyjet na kolej sousední. Výhybka je stabilně nastavena do polohy „rovně“, aby kolej byla opravdu „slepá“. Vlak, který bývá na tuto kolej poslán, má na této koleji nějakou dobu „parkovat“ a to ještě před touto výhybkou. Pak podle příslušného harmonogramu má dostat pokyn k jízdě a kolej přes tuto výhybku opouští a pokračuje dál. S tím se také u transportu č.46006 počítá.

Strojvedoucí vjíždí na osudnou kolej a jede dál, jakoby měl před sebou spoustu místa. Výstražného znamení si v mlze nevšimne a konec své trasy předpokládá o pár set metrů dále, tam kde je ta ozářená plocha. Lokomotiva projíždí výhybkou a blíží se k zarážedlu. Jestli si ho "mašinfíra" všiml alespoň na poslední chvíli, dnes už nevíme, ale zřejmě ne. Vlak totiž ani nezačal brzdit. Ostatně by to bylo houby platné. Nejede sice rychle, ale váží 763 tun. Jeho kinetická energie je obrovská. Lokomotiva hravě demoluje zarážedlo a zarývá se do země.
Když sevřete do kleští lískový oříšek a normálně zmáčknete, nic se nestane. Je to malá kulatá velice odolná věc. Když jednu čelist kleští opřete o pevnou podložku a do druhé čelisti majznete kladivem, oříšek se roztříští na kusy. To byl také osud osobních vozů sevřených mezi lokomotivou a vagóny s tanky tlačící se zezadu. Osobní vozy neměly šanci.

Těžko popsat a hlavně si vůbec představit, co se v příštích vteřinách stalo. Vagóny se po obrovské ráně vzpříčily, naštosovaly se před nadjezdem silničního mostu a okamžitě se proměnily v hromadu trosek, uvnitř kterých byli nic netušící lidé, z nichž někteří spali. V jejich změti okamžitě umírá 8 vojáků a vlakvedoucí, který jel s nimi. Dalších 42 vojáků je zraněno, z toho 15 těžce, další pak umírají v táborské nemocnici. Všechno to byli dvacetiletí kluci, na které teprve ten opravdový život po návratu z vojny čekal. Podle vzpomínek pamětníka přeživší vojáky zachránilo hlavně to, že byli vzhůru (část jich hrála karty). Ze spících vojáků nepřežil prý nikdo.

O nehodě tehdejší sdělovací prostředky neinformovaly. Jednak by to poškodilo image státu a jednak šlo přeci jen o vojenský transport a nepřítel nikdy nespí. Spousta materiálů z archívů včetně vyšetřovacích spisů, typu vojenské techniky a pořízené fotodokumentace není přístupná veřejnosti ani dnes a jména konkrétních osob, pokud je sehnali, autoři článku záměrně neuvedli. Z úcty k lidem, které tato nehoda zasáhla.
Nehoda přispěla i k tomu, že byly upraveny předpisy týkající se přepravy vojenské techniky po dráze. Osobní vagóny pak již nebyly řazeny za lokomotivu (dělalo se to kvůli vytápění), ale až na konec vlaku.

Listing keše je tedy poněkud „chudší“ o obrázky z místa tragédie než u ostatních Osudových okamžiků této minisérie. Daleko lepší by ovšem (nejen) v tomto případě bylo, kdyby listing nebyl žádný, a tato nejhorší nehoda táborského železničního uzlu se nikdy nestala.

A nyní něco k samotné keši:

Umístit krabičku u místa tragédie, tedy tam, kde vyhasly lidské životy, což bylo zřejmě u mostu do Čekanic, dost dobře nešlo. Jednak je to uzavřený drážní prostor, jednak je tam v okolí všude dost velký chlív, o kus dál zase mudlodomky, a pak opět drážní pozemek, další chlív, no prostě jsem se sunul s krabičkou dál a dál podél pomyslného transportu, až na flek, který se mi líbil.
Jenže se objevil další problém: musím dodržet 160-timetrový distanc od "konkurence". A tak jsem s krabicí pochodoval ještě dál od místa tragédie, až jsem se dostal na přijatelný kompromis. Keš je v aspoň trochu přírodě, na lov budete mít relativní klid, na koleje je krásně vidět, při lovu půjdete kolem míst, kde trasport musel projet a možná tu i stál jeho konec po nárazu, který tam v mlze tenkrát dozněl.... tohle už záleží na Vaší představivosti.
Takže tolik na vysvětlenou, proč je keš tam, kde je.

Jak je patrno z textu, konkrétních informací je ještě méně než málo. Mám už sice rozhozené nějaké sítě u místních pamětníků (já sám jsem táborská naplavenina), ale zatím se v ní zachytilo jen málo. Budu sbírat dál a listing průběžně upravovat. Každopádně budu vděčný za jakoukoliv vzpomínku od Vás, nebo Vašich rodičů, nebo Vašich babiček a dědečků a nebo Vašich prapra...... no, však víte..., která by umožnila tento listing rozšířit. A předem děkuji :-)

Kudy ke keši...

Varianta první pro ty, kdo "startují" z města. Autíčko můžete zaparkovat na místě bývalé čekanické cihleny na sídlišti (viz.parking P1). Parkovací místa tam jsou. Ignorujte prozatím šipku v navigaci a vyražte přímo na západ kolem těch dvou paneláků. A to buď zezadu, nebo zepředu. Pěšina a nebo cesta Vás dovedou k trati. Tam někde zřejmě stál konec transportu. Zde už poslechněte tu netrpělivou šipku. Pokud půjdete za šipkou rovnou od autíčka, čeká Vás lesík a pole. A po poli se co? No, nešlape! :-) :-).
Varianta druhá. Geovozidlo můžete nechat na panelové cestě, která vede z Čekanic do slepé ulice k mostku přes trať (viz.parking P2). Blíž už se (ovšem teoreticky) nedostanete, jsou tam pak zákazy vjezdu. Na tuto panelku se dostanete pouze z Čekanic, nejezděte sem od toho velkého mostu přes Jordán (značky to zakazují a může tam jít tzv. "o hubu"). Ke keši pak vede vede široká cesta podél kolejí (nevím, nejde-li o pozemek dráhy) a nebo úzká pěšinka ve svahu nad nimi.

Obě tyto trasy představují cca 500 metrů chůze od zaparkovaného vozítka a jsou naprosto pohodové i pro malé caparty (pochopitelně pod Vaším dozorem, je tam svah a koleje), ale samotná krabka už je ukryta ve svahu o sklonu 45° a na posledních pár metrech to může setsakra klouzat. Počítejte s tím.

Nic, prosím, nedolujte, nevykopávejte a nemanipulujte se skrýší. Pořád mi "to" někdo staví na vejšku nebo s polínkem něco provádí. Na vylovení keše Vám stačí sáhnout dvěma prstíky do skrýše a kešuli vytáhnout.
Díky :-)

Další použité zdroje:
Ilustrační foto z www.vojensko.cz, historická mapa z www.kontaminace.cenia.cz a nejmenovaný podplukovník v.v., který byl v té době poručíkem. Vám všem patří můj dík :-)

Přeji Vám pohodový lov a děkuji za návštěvu keše. Vix.Lajvant.

Zároveň si Vás dovoluji pozvat i na sesterské keše GC5NZFV a GC5F1ZZ