Podle Václava Cílka, „už samotné slovo „památka“ ukazuje, že se zabýváme nějakým nositelem paměti. Může jím být gotický kostel stejně jako krajina samotná. Lidé spontánně obnovují kapličky a poutní místa, ale z mnoha budov zbyly jen obvodové zdi, fasáda, která vypadá jako bývalá památka, ale vnitřně je vyprázdněná a ztracená. Když John Ruskin vydal v roce 1849 knihu „Sedm lamp architektury“, psal o historických památkách slovy, které se dají použít i o přírodě – památky nepatří nám, ale těm kteří je vytvořili a těm, kteří přijdou po nás. Ten nejlepší přístup k minulosti je respekt a úcta“.
„Paměť se zde projevuje zejména tím, že lidská sídla jsou opakovaně zakládána na stejných místech, trvá rozdělení krajiny na zemědělskou a lesní, po staletí jsou udržovány základní komunikace mezi sídly. Trvá i jistá sakralita krajiny – nápadný kámen se v pohanském pravěku stává místním obětištěm, v křesťanském středověku na sobě nese kříž, v pozitivistických časech je chráněn jako významný krajinný prvek“.
„Není možné na tomto místě rozhodnout, jak to ve skutečnosti je – zda paměť krajiny nějak metafyzicky záhadně obsahuje i dávné příběhy anebo zda krajina působí po těch mnoha tisících letech, kdy jsme si vyprávěli příběhy, dodnes na naši imaginaci prostřednictvím takových detailů jako křivka meandru potoka nebo barva skalního výchozu. Myslím, že ani není nutné to nějak řešit. Za mnohem důležitější považuji zachování takových míst a takových krajin, které budou na naši mysl a představivost obecně působit tak, že budou mimoděk a třebas proti naší vůli generovat příběhy. Disneyfikované místo negeneruje příběh, ale pop-kulturní klišé“.
Tolik Václav Cílek.
Rád bych vás pozval k dalšímu dílu série DCP. Myslím, že tato keš bezezbytku naplňuje představu, kterou vytyčil P.I.A.F. – „modrý otazník v mapě je pro mnohé mocné zaklínadlo…věřím, že jen díky tomu je (a bude) celá série DCP v dobré kondici. Přeci jen to jsou většinou drajvky do sta metrů od úvodních. Kdysi jsem zaslechl takové zvláštní pojmenování...modrá tradička…“
A vzhledem k tomu, že tato boží muka mají modře vybarvenou niku, možná i tento rámec ještě o kousek přesahuje…
Můžeme zde spatřit tvarově netypická pískovcová boží muka, v podobě náhrobní stély. Jsou umístěná na základovém kamenném podstavci. Sestávají ze soklu, dále z odsazené paty, na kterou navazuje střední část kónického tvaru, ukončená profilovanou římsou tvarovanou do podoby převýšeného oblouku, a ze soklu pro vrcholový kříž. Průčelí střední části člení půlkruhová nika.
Jak na keš:
Krabičku najdete velmi snadno, stačí si pro ni od božích muk dojít:
A+B+C+D metrů v azimutu BC°
Asi tolik k celému luštění. Od božích muk je docela pěkný výhled do kraje, tak se před a nebo po odlovu můžete na chvilku „zastavit“ a rozhlédnout…
Informace o sérii Drobné církevní památky (DPC): Duchovním otcem této série je P.I.A.F.. Je otevřena pro všechny, které myšlenka zaujala a kteří tak mohou vytvářet vlastní keše s touto tématikou, neboť drobné sakrální architektury je v našem regionu dost a časem by tak mohla být podchycena a zdokumentována část krajiny. Výchozím požadavkem je zachování tvaru názvu keše, včetně návaznosti číslování.
Do série Drobné církevní památky patří tyto keše:
