POTOČNÁ
Potočná, německy nazývaná pod názvem Tiefenbach, se rozkládá podél levého břehu Černé Desné a dále po obou březích spojené Bílé a Černé Desné. Své jméno dostala obec od potoka zvaného Tieffenbach – Hluboký potok. Hluboký potok pramení pod Příchovicemi v Růžodolu, protéká Dolním Porubným, kde přibírá Černou říčku, a spoutaným korytem skláren se vlévá do Černé Desné. Hluboký potok tvoří hranici s Příchovicemi, ke kterým obec Potočná kdysi náležela.
S názvem Tieffenbach se setkáváme poprvé roku 1680 v držkovské farní knize, kde je zpráva o tom, že v Držkově byl pokřtěn syn Kryštofa Preusslera a že toto dítě se narodilo svému otci ve sklářské huti v Tieffenbachu.
Málokdo ví, že tam kde je dnes naše nová škola , sportovní hřiště a sídliště Desná- střed, stály před více než stopadesáti lety vodoléčebné lázně. Založil je po vzoru Priessnitzovy léčby studenou vodou v roce 1839 mladý lékař Josef Schindler jako jedno z prvních lázeňských zařízení toho druhu v Čechách. Pro svůj záměr léčit vodou získal starou budovu a pozemek svého tchána Grusse, majitele zdejšího bělidla a anglického mandlu. Dr.Schindler, který si svými lékařskými úspěchy získal výbornou pověst již před otevřením lázní, neměl však v Potočné začátky lehké. Výhrady a nedůvěru k jeho léčebným metodám vodou měli nejen jeho dosavadní pacienti , ale i odborníci z vyšších lékařských kruhů. Obrat v přízni klientů nastal, když se Schindlerovi podařilo vyléčit svého učitele z pražské Karlovy univerzity, prof. Dr. Jaksche, kterého lékaři považovali za nevyléčitelně nemocného. Mezi jeho pacienty byl i jeho proslulý univerzitní profesor anatomie Dr. Bohdálek a četní další lidé význačných jmen. Ti šířili slávu lázní a důvěra ve vodoléčbu dr. Schindlera rostla. Potočná se stala vyhledávaným lázeňským místem, kde se úspěšně léčily choroby kloubů, zejména dna.
Jak zapsal tehdejší kronikář, využívalo lázeňství vhodnou polohu Potočné a jejího okolí, čistou vodu a vzduch včetně malebné krajiny, umožňující léčebné vycházky, které se staly z hlavních léčebných terapií. K menším procházkám sloužil Magdalénin park, rozprostírající se v bezprostředním okolí lázní. Na kolemležících svazích, především na Březovém kopci, byly vybudovány a udržovány cestičky s kouzelnými zastávkami a nádhernými vyhlídkami na zalesněné hory a stinná údolí. Romantická jména daná těmto místům zapadla však v zapomnění.
Dr.Schindler vedl zdejší lázně jen 12 let. Když v listopadu 1851 zemřel slavný léčitel Vincent Priessnitz, byl povolám Dr.Schindler, aby se ujal vedení lázní v Jesníku. Své lázně předal Dr. Hartwigu Wieskopfovi a sám nastoupil na nové místo o vánocích téhož roku. Lázně v Potočné však za vedení Dr. Wieskopfa upadly a jejich sláva pominula. Roku 1858 byly prodány lékařskému podnikateli Ferdinandu Ungrovi za 18 000 zlatých. Nový majitel lázně zrušil a lázeňskou budovu přeměnil v rafinerii skla. Po smrti bezdětného Ungra zakoupil roku 1890 celý areál bývalých lázní úspěšný sklářský podnikatel Josef Riedel mladší a vybudoval zde opět krásný park a uprostřed něho v roce 1895 nádhernou rodinnou vilu, jeden z nejvzácnějších stavitelských skvostů celého kraje. Staré vzrostlé stromy, ponechané v novém parku z dřívějších dob, se staly tichými svědky zašlé slávy.Také rodinná hrobka, kterou dal Riedel vystavět v letech 1889/90 v novorománsko-gotickém slohu z hořického pískovce na rozhraní Potočné a Dolního Porubného, náleží neoddělitelně k minulosti a přítomnosti zdejšího kraje. Kryptová kaple s věžičkou a zvonem, stavitelské dílo Adolfa Bürgera z Liberce, zaujímá dominantní polohu na náhorní plošině a patří k nejvzácnějším stavbám města Desné.
Roku 1875 byla otevřena nová školní budova, 1.září 1890 uvedla obec Potočná spolu s Desnou do provozu poštovní a telegrafní úřad, který stával poblíž místa, které dnes zdobí socha ženy s dítětem před městským úřadem. Potočná byla připojena na státní telefonní síť, rostly zde továrny a rozvíjel se čilý spolkový život. V roce 1895 měla Potočná 80 domů s 900 obyvateli. Již tehdy vynikala nejen výstavními továrnami,ale i hezkými zděnými obytnými domy a pečlivě upravenými okrasnými zahrádkami, které se vyjímaly na pozadí zalesněných svahů Dlouhého kopce a Sovína s výhledem na Jesenský kostel na Březovém kopci a na Špičák.