HISTORIE
Obyvatelstvo Poruby se živilo výhradně zemědělstvím. Podle karolinského katastru z roku 1725 tu bylo 22 sedláků včetně mlynáře a krčmáře a 21 zahradníků.
V roce 1843 v Porubě podle sčítání bylo 622 obyvatel, 75 domů s 138 rodinami, z nichž se zemědělstvím zabývalo 126 rodin, 12 rodin zemědělstvím a živnostmi. Místní potok Porubka poháněl v obci dva mlýny. Průmyslový rozmach Moravské Ostravy a jejích okolních obcí v druhé polovině 19. a na počátku 20. století nikterak podstatně neovlivnil život zdejší obce, která si nadále udržela svůj zemědělský ráz, i když část obyvatelstva nalezla zaměstnání v ostravských průmyslových závodech a od roku 1903 též ve zdejší továrně Ignáce Blažeje na nábytek, školní, restaurační, obchodní zařízení s parní pilou a velkoobchodem dříví (v roce 1928 zaměstnávala 120 dělníků a 12 úředníků).
Kdo spatří dnešní, více než 80 tisíc obyvatel čítající město, sotva uvěří, že ještě před 17 léty (pozn. bylo psáno v r.1968), byly na tomto místě žírné lány obilí a že tehdejší Poruba byla vesnicí, o které se u nás a tím méně ve světě ani nevědělo. Ač blízko průmyslové Ostravy byla takřka odříznuta od světa. Přímé spojení měla teprve od r.1925. Dříve se muselo pěšky do Svinova, odkud jezdila do Ostravy tzv. "lokálka" od r.1894.
V roce 1900 žilo zde 1127 obyvatel, většinou zemědělců , vlastně malozemědělců domkářů, kteří kromě toho pracovali na šachtách nebo ve Vítkovicích. Zemědělské půdy zde bylo 817 ha 48 a , z čehož 216 ha patřilo velkostatkáři Wilczkovi, majiteli zámku , hospodářského dvora a nejlepších polí. Větších sedláků od 10 ha do 26 ha bylo jen 17, od 5 do 10 ha bylo 12. Ostatních 62 vlastnilo pouze 1 - 5 ha, ba dokonce 48 hospodářů vlastní méně než 1 ha. Tito drobní zemědělci dováželi či spíše donášeli své výrobky na trh do Ostravy či Klimkovic, aby se mohli ošatit a nakoupit domácí potřeby. Tak žili zdejší obyvatelé celkem klidně a skromně ve svých domcích a chalupách podél Porubky v čistém údolí, jemuž vévodil kostel, zámek a škola. Doba plynula celkem bez velkých hospodářských a politických změn až do 26.července 1914, kdy vypukla první světová válka. Nastala doba trápení a starostí o mužské členy rodin, kteří narukovali do války, přišly rekvisice plodin, bída o všechny potřeby. I malé děti ve škole musely se zapojit do potřeb války - sbíraly kovy, pletly nátepníčky pro vojáky, učitelé se museli ujmout různých funkcí ve válečné aprovisaci, při sbírkách a soupisech, což je odvádělo od jejich povinností. Škola, která měla v Porubě dobrou tradici ( datuje se již od r.1650), utrpěla nejvíce. Od r.1899 byla již trojtřídní, od r.1910-1911 čtyřtřídní a v r.1913 - 14 dosáhla úrovně školy pětitřídní. Válkou a odchodem učitelů k vojenské povinnosti úroveň poklesla. V šesti třídách vyučovaly jen čtyři síly.Válka si i zde vyžádala své oběti: ve válce padlo 29 občanů. Než i krušné čtyři roky uplynuly, zhroutilo se staré Rakousko a lid se mohl radovati z dosažené svobody 28.října 1918.
zdroj: staraporuba.cz , google
K samotné keši
Krabička je umístěna na opravdu hodně frekventovaném místě!!! Doporučoval bych proto raději odlov za tmy a nebo během víkendu kdy bývá relativně klid. Pokud se ovšem rozhodnete pro odlov přes týden v ranních nebo odpoledních hodinách mějte se prosím na pozoru. V keši není tužka. Příjemný lov
Veliké díky patří Brko-ov který provedl Betatest.